|
VIRTUÁLKY
(poznámky k dvaceti jedna „popěvkům jen tak“)
Mé virtuálky jako písňová forma nejsou ničím jiným, než
veršovanými fejetony, jak je pěstovali už např. Karel
Čapek, Eduard Bass, Josef Kainar a mnoho dalších. U mne
se jedná o fejetony zhudebněné a využívajícími internetu
jako ideálního média pro šíření písní. K názvu mne
inspiroval Kainarův termín rozhlásek. Médium šíření se
změnilo. Z rozhlasu je to internet.
U prvopočátku internetu jako šiřitele písní byl v mém
případě neznámý divák na strážnickém festivalu
harmonikářů v roce 2003, který mou ( tehdy novou ) píseň
Milionář amatérsky natočil , převedl na mp3 a rozeslal
svým přátelům v mejlové poště. Ti se už postarali o
spuštění laviny, která obletěla nejen republiku, ale
snad celý česky mluvící svět. Pak už jsem věděl, jakou
mocnou zbraní může být internet v rukou písničkáře.
Ukázkou budiž pozdější Už zase bijou děti, Ladovská
zima, ale i celé moje internetové album Pražská pálená,
jakož i další mp3 alba uložená na mých stránkách volně
ke stažení.
Věřím, že Virtuálky nejsou v tomto směru projektem
posledním.
Tématicky jsem se nechával inspirovat „pěnou dní“, věcmi
nedůležitými, okrajovými, ale i vážnějšími, jak mi je
prostě přinášel všední týden.. Vyzkoušel jsem si navíc
na vlastní kůži to, před čím mne varovali mnozí mí
kamarádi, kteří se upsali novinám k pravidelnému psaní
sloupků, podčárníků nebo poznámek. Bič pravidelnosti a
stanoveného termínu odevzdání je v novinách děsivý. Já
ovšem na druhé straně přiznávám, že také prospěšný.
Vyzkoušel jsem si, že okolnosti vzniku písně nemají
žádnou návaznost na kvalitu písně.. Popěvek napsaný jen
tak, může být někdy více než podařených dílkem. V této
souvislosti mne zcela drze napadá historka kolegy Paula
M., který se jednoho rána vzbudil, protože se mu zdála
píseň Yesterday a tak ji u klavíru jen za pár minut
sepsal. Z první dobré.:-) Samozřejmě že platí i opačný
případ. Dobré úmysly nevedou vždy k šťastnému cíli . Po
celo- týdenní lopotné a poctivé dřině často vypotíte
nesmysl.
Hudebně se stále držím zásady , že melodie a text mají
tvořit celek, jakoby vyrostlý z jednoho kadlubu.
„Lampárně“ proto sluší názvuk lidové melodie, „U nás v
ústavu“ vůně hospodské odrhovačky, „Předvolební“
sladkost italské milostné písně, „Když jsem tahal
kačera“ si dovedu představit s dechovkovými
klarinetovými rify, v popěvku „Na golfovém hřišti“
slyším kdesi v dálce sitár Emila Pospíšila a kytaru
Karla Plíhala atd. …
Nahrávání virtuálek úzce souvisí s mým dlouholetým
hledáním nejlepšího způsobu domácího zaznamenávání mých
náčrtků, témat, kytarových i melodických nápadů.
Písničkář s kytarou v této demo fázi nepotřebuje studio.
Nakonec jsem dospěl k malému diktafonu Olympus Voice and
Music DM 20, s nímž jsem nadmíru spokojen. Je nejen
notýskem ale i malým nahrávacím studiem pro zpěv s
kytarou. V počítači tyto waw soubory jednoduchým
softwarem převádím na mp3, zvukově vyrovnám, ošetřím a
archivuji. Mp3 soubory velikosti 1 – 2 MB se pak velmi
snadno odesílají mejlovou poštou. Tak jsem to taky
každou neděli v podvečer dělal na adresu šéfredaktorky
virtually.cz. Jedinou výjimkou je v tomto směru
„dovolenková“ virtuálka „Pozdrav z džungle“, kterou
jsem, byv daleko od domova, bez techniky a internetu,
posílal nadvakrát po mobilu jako zvukovou zprávu Tomáši
Linhartovi a ten ji doma v Praze „lepil“.
Tvůrci „video“ sekvencí k virtuálkám jsou Jana Dědečková
a Tomáš Linhart. Snažili se zachovat jemně naivní
poetiku tzv. internetových prezentací..
Písním ( a podobně mým drobným popěvkům ) sluší
tajemství, nežádejte po mně konkrétní stopy inspirace.
Jediné, co mohu prozradit je, že jsem všechny virtuálky
psal opravdu průběžně, jak šel čas a jak je u každé
tento čas zaznamenán. Jedinou výjimkou budiž „Tanec mezi
vejci“. V tomto případě jsem se zveřejněním počkal dva
týdny od prvního hozeného vejce, po němž jsem hned večer
píseň napsal, až do skončení tehdejší volební kampaně.
Ať to zní jakkoliv nafoukaně, nechtěl jsem nikomu
vkládat munici do jeho kanónů. U ostatních virtuálek
ovšem často stačí prostě porovnat datum vzniku s
headliny oněch dní a vše je nad slunce jasné.
V definitivní verzi alba Virtuálek jsem nezachoval
původní chronologické pořadí písní, přeskupil jsem je z
větším ohledem na tóniny, tempa a náladu písní, jak je
ostatně běžné při dramaturgickém vytváření alb.
Děkuji Janě Dědečkové za inspiraci a poskytnutí místa na
svém serveru, Tomáši Linhartovi za technickou pomoc a
vám všem, známí i neznámí, kteří jste mi svými životy,
činy a výroky byli inspirací k těmto drobným nedůležitým
dílkům.
Berlín,
10. října 2009 |
