JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


RECENZE CD
 

Jaromír Nohavica až na dřeň
NOVINKY.CZ – 11. 11. 2020
 




     Písničkář Jaromír Nohavica se vrátil tam, kde začínal. Na svých předešlých albech aranžoval skladby pro více nástrojů, dotkl se i elektroniky. Na novince nazvané Máma mi na krk dala klíč se doprovází pouze kytarou, méně foukací harmonikou. Deska je to syrová, od jakýchkoli zvukových příkras odraná až na dřeň.

     Že je to přirozený návrat k vlastním kořenům, dokumentuje i to, že na desce nejsou pouze skladby nové. Nohavica zařadil starší Moniko, Staré dobré časy, Vlci, Píseň pro V. V., Řady či Zestárli jsme. S jistými úpravami v aranžích jen tak mimochodem oprášil pravdu o nadčasovosti svých písní. A kdo z jeho mladších příznivců by snad netušil, kdo je V. V. ve výše uvedené skladbě, pak jde o ruského písničkáře Vladimíra Vysockého, jenž byl Nohavicovi velkou inspirací.

     Je nicméně přirozené chtít po oblíbeném písničkáři především skladby nové, tím spíš, když v jejich kvalitě v minulosti nepolevoval. Těch ohlédnutí je na jedno nové album možná příliš.



Stáří a mládí

     Přestože se moravský písničkář rozhodl v písních pro komorní doprovod, není album monotónní, jak by mohlo konstatování uvedeného faktu evokovat. Nohavica je bytostný melodik, a tak v podstatě každá skladba poté, když dozní (jak to ostatně bylo i v minulých letech), zůstává v posluchačově hlavě. Že ji pak obvykle trochu upozadí ta následující, napovídá, že jde o vyrovnanou kolekci, na které nepřichází úsek, jenž by jakkoli písničkářskou krasojízdu zbrzdil.

     Nohavica přitom není ve svých textech příliš optimistický. V titulní Máma mi na krk dala klíč se vyrovnává s odchodem matky, v písni Emil P. vzpomíná bez zásadního důrazu na svou obvyklou textovou básnivost na svého zesnulého kamaráda, v Monice na dávnou lásku, bilancuje ve Starých dobrých časech či Zestárli jsme lásko, v Písni pro V. V. a Den nenávidí noc zase připomíná své oblíbené básníky.

     Respektuje svůj věk, odděluje stáří od mládí, uvědomuje si, že mnohé důležité již zažil,a vzpomíná na to s náladou, jakou mu dané téma dosud přináší. Je upřímný a zůstává věrný dobrému řemeslu. To, s jakou láskou pracuje se slovem, je tradičně obdivuhodné. Neopakuje se v melodiích ani v textech, má dost harmonických nápadů i krásných slov.

     Je tu samozřejmě i jeho charismatický přednes. Přirozený, trochu vypravěčský, stále ale dostatečně melodický, klidný, rozvážný a jemně naléhavý. Jeho barva hlasu, po letech tak nějak moudřejší, jen tak připomíná, jak výraznou osobností na české folkové scéně Nohavica je.



Jaromír Nohavica: Máma mi na krk dala klíč
Petarda Production, 41:00



Autor:
Jaroslav Špulák
Zdroj:
NOVINKY.CZ

 


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu