Nohavica je
jako voda z Lurd, pražské turné zakončí ve Foru
Karlín
WWW.IHNED.cz
- 28. 1. 2015
Písničkář Jaromír Nohavica po koncertech v Divadle
Hybernia zakončí pražské turné středečním
vystoupením ve Foru Karlín.
V Hybernii publikum na Nohavicově koncertu jihlo,
šílelo, vykřikovalo a bujaře tleskalo do rytmu.
Po vážných
písních dával Nohavica divákům pravidelně
vydechnout.
Kdyby Jaromír Nohavica v pondělí večer držel v ruce
místo kytary lžíci, mohl by ji publiku do úst
podávat jednou plnou pepře, hned potom cukru a
vzápětí soli. V tak ostrých kontrastech Nohavica na
svém koncertu v pražské Hybernii střídal nálady.
Patos, legraci při "padlých blbých písních" či
mrazení. Publikum jihlo, šílelo, vykřikovalo, bujaře
tleskalo do rytmu. Ve finále, nehledě na věk ani
stav duše či těla, vyskakovalo ze sedadel.
Charismatický Nohavica je regulérní hypnotizér. A
kdyby změnil své tělesné skupenství a stal se vodou
z Lurd, nejspíš by i chromé opět stavěl na nohy.
Z "Pražáků, kteří mi rozumějí" si Ostravan Nohavica
– doprovázený polským klavíristou a akordeonistou
mimořádných schopností Robertem Kuśmierskim a
perkusistou Pavlem Plánkou – ve vší počestnosti
utahoval. A to nejen ve chvíli, kdy zpíval sice
lehkým slovem otextovaný, přesto brilantně
poskládaný text na Mozartův Turecký pochod. Pražané
v sále mu velmi dobře rozuměli, i když stejně mnozí
jsou "náplavy".
To škádlení je Nohavicovi vlastní stejně jako vážná
kazatelská slova, která občas zvolí. Ale nebylo jich
v pondělí tolik, aby zbrzdila valící se smršť
šestatřiceti písní zahraných ve dvouapůlhodinovém
koncertu – byl desátým v lednovém písničkářově turné
po pražských sálech, které vyvrcholí dnes ve Foru
Karlín.
Když už na opravdový patos došlo, především před
písní o Osvětimi – navíc ve chvíli, kdy se kvůli
připomenutí sedmdesátého výročí osvobození
koncentračního tábora hned naproti přes ulici v
Obecním domě sešli evropští politici –, i naprostý
cynik musel sklapnout. Nohavica píseň To jste mi
neřekli napsal po návštěvě osvětimského koncentráku.
"Když jsem jím prošel, byl jsem jiný, než když jsem
do něho vstoupil," řekl a začal zpívat tesknou
melodii, jak nejteskněji to jen umí: "To jste mi
neřekli, co mě čeká za branou, že mě tam čerti
dostanou do svého referátu. To jste mi neřekli, a já
se oblík jak do kostela, že tam snad potkám svého
anděla."
Ale Nohavica nemíní diváka umořit, pravidelně mu dá
po vážných písních vydechnout. Bezprostředně po
osvětimském tématu "zamával šálou Baníku" a zařadil
největší ze svých řvavých vypalovaček, píseň
Fotbal:"Bijte je, Pražáky! Hanba, Sparta!"Jak
"přívětivé" jsou najednou tyto údery vedle
skutečných ran osudu.
V průřezu třicetiletou kariérou představil Nohavica
také dvě z nejnovějších písní. První napsal loni v
listopadu, kdy se slavilo pětadvacáté výročí
sametové revoluce. Druhou před několika dny.
Představují dvě zásadní letité polohy Nohavicova
písničkářství, vedle nichž se ta třetí, humorná,
jeví jako dobře nazdobená obloha k poctivým kusům
masa: polohy dějinnou a osobní.
V listopadové písni psané jakoby v bulgakovovském
duchu mrazivě a nadčasově zobecnil původní impulz v
další ze svých historizujících litanií, v níž
rozhodují stále titíž proroci víry a přitom "zpod
dveří cítíš pach síry". A v té lednové pod názvem
Zapomenout účtuje se svým jednašedesátiletým
životem: aby si jako neznámý zase mohl v Atlantiku
vedle baru "zahrát jen tak poprvé Kometu na kytaru
pro nikoho".
Nohavica v úvodu pondělního koncertu tvrdil, že
každé z nynějších pražských vystoupení se snaží
dělat jinak. A posluchači v Hybernii mohli mít
pocit, že tentokrát se mu to podařilo nejlépe.
Autor: Ivan Hartman
Zdroj:
www.ihned.cz