JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ROZHOVORY
 

Jaromír Jaromír Nohavica – Vteřina nepostojí
ROCK&POP - 23. 7. 2012

 

     Písničkář Jaromír Nohavica řadovými alby šetří. Ač je velice plodným autorem, za více než třicet let aktivního muzicírování jich vydal teprve devět, a to včetně novinky Tak mě tu máš (nepočítám za regulérní řadovky oficiální živáky, toliko internetové počiny, veleúspěšnou dětskou desku Tři čuníci a další rozhodně nikoliv jen „výplňové“ nahrávky). Tato nahrávací umírněnost však s sebou nese velice chutné umělecké ovoce, a Tak mě tu máš je toho dalším důkazem. Dokonce si troufám tvrdit, že je Nohavicovou nejsilnější a nejvyrovnanější písňovou kolekcí od vydání Divného století z roku 1996. Myšlenková hloubka, mnohovýznamová poetika a obrazotvornost jsou tu téměř beze švů spojené s tradiční hrou se slovy i se smyslem pro nadhled a občasný humor, včetně toho sebeshazujícího – a to vše je zasazeno v kultivovaném a veskrze příjemném hudebním rámci. Jaromír Nohavica bude jednou z hlavních hvězd festivalu Benátská noc tento víkend ve Vesci u Liberce. A rozhodně nejen proto, že na podobných akcích vystupuje jen výjimečně.

     Nové album se svým poměrně decentním zvukovým pojetím i atmosférou některých písní jako by částečně vrací až někam do 80. let. Je to záměr, náhoda, anebo to slyším zcela špatně? :-)

Za mnohé může mé setkání s polským akordeonistou Robertem Kusmierskim. Jako bychom se spolu, trochu proti proudu času, vraceli k písničkám jako ke zpívané poezii.

     Jednotlivé písničky vznikaly průběžně už od posledního řadového alba Ikarus?

Ano. Nejstarší z nich, www.idnes, je z května 2009. Většinu jsem pak psal loni.


     Máte někdy tendenci bilancovat či rekapitulovat svůj život? Skladba Minulost jako by tomu lehce nasvědčovala...

Spíše než o rekapitulaci života jde asi o jedno z mých častých témat. Téma času. Řekl bych, že už od dob komety, kterou jsem spatřil a ona mi zmizela, se mi to téma stále vrací. Postůj, vteřino, říkal Goethe. Ale vteřina nepostojí. Naneštěstí. Ale i naštěstí.

     Když už jsme u tématu času, současnosti a minulosti: myslíte, že se náš národ dostatečně vyrovnal se svou komunistickou minulostí? Narážím i na skladbu Kupte si hřebeny – máte strach z nástupu nové totality?

To jsou dvě otázky v jedné... Tak tedy: myslím, že se vyrovnává průběžně. Je to náročné, jako s každým vyrovnáváním se. Dře to. A co se týče písně Kupte si hřebeny, nepsal jsem ji o nástupu nové totality, ale o věčně podvedených davech.

     Jinak se ale deska víceméně vyhýbá nějakým otevřeně politickým námětům, přitom doba tomu zdánlivě nahrává. Domníváte se, že takové „dobově poplatné“ písně nepatří na řadové album a pokud už byste měl potřebu nějaké napsat, raději je třeba umístíte k okamžitému poslechu či stažení někam na net, jako v případě projektu Virtuálky?

Máte pravdu, že virtuálky jsou ideální možností jak reagovat na to, co přináší „pěna dní“. Činil jsem tak poslední tři roky. Na tomhle albu jsem se ale chtěl věnovat tématům nadčasovým.

     A propos, co vás vedlo k tomu, že jste na novinku zařadil i dva roky starou Moskevskou virtuálku, původně obsaženou na albu Virtuálky 2? A hodláte ve virtuálkách pokračovat?

Moskevská virtuálka je na albu, protože tam svým obsahem a vyzněním patří. A navíc je trefná a podařená. I tím nenápadným Jerry was here. (smích) Co se týče pokračování ve virtuálkách, některé věci se těžko opakují. Určitě si nějaký ten aktuální popěvek jen tak zase napíšu, ale abych se vrátil k pravidelnému psaní zhudebněné kroniky našich dnů, to už asi ne.

     Jisté kontroverze může vzbudit píseň Dežo. Nemáte trošku obavy, že si ji někdo vyloží zcela nesprávně?

Na to, že si mé písně různí lidé vykládají různě, nesprávně i správně, tak či onak, jsem zvyklý už od komunistických časů. Mnozí slyší jen to, co slyšet chtějí. Mnozí poslouchají a neslyší vůbec nic. A mnozí ani neposlouchají a opisují jen bláboly z internetových debat... Celý život se v písních zastávám obětí a slabých. A o tom jsem psal píseň Dežo.

     Neláká vás zase aspoň někdy vystupovat s doprovodnou skupinou, tak jako v 90. letech s vaší Kapelou? Případně vyzkoušet něco podobného, jako byla spolupráce s Čechomorem?

Ta svoboda volby je nejkrásnější. Teď si užívám koncertování s Robertem Kusmierskim, ale možná, že se vydám někdy v budoucnu zase na cesty s malou kapelou. Nevím. A to „nevím“ je právě krásné.

     Před časem jste také natočil společnou píseň se skupinou Pio Squad a vyjadřoval své sympatie k hiphopovému žánru. Stále to platí?

Platí, platí, jen se mi zdá, že se poslední dobou v hip hopu nic moc nového neděje. Tak se aspoň vracím ke svým starým oblíbeným trackům. A sám pro sebe si už od časů totáčského Halelujá přes „mikymauzovská muzea“ a nedávné Já si to pamatuju až po dnešní www.idnes skládám své malé folkovo-hiphopové ozvěny.

     Čeká vás vystoupení na festivalu Benátská noc. Nač se mohou návštěvníci těšit?

Budu hrát jak o život. Na kytaru, na heligonku, s Robertem u akordeonu i u klavíru, nahlas i potichu, smutně i vesele, rychle i pomalu. Vejdeme na pódium a necháme se strhnout atmosférou festivalu. Protože na festivaly poslední dobou nejezdívám, těším se na všechno. Na šatny, na davy, na počasí, na zvuk, na Emira Kusturicu, na hulákání opilců i na holky sedící na ramenou kluků a kymácející se do rytmu...
Přijďte. Zahrajeme nejlíp jak budeme umět!



 

Autor: Petr Korál

Zdroj: Rock&Pop
 


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu