JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ROZHOVORY
 

Nové album Jaromíra Nohavici nese název Poruba. Proč? Bo!
DENÍK  - 10. 6. 2017

 

     Písničkář Jaromír Nohavica hovoří v exkluzivním rozhovoru nejen o Kabaretu Bo a jeho prvním výjezdu mimo Ostravu, ale také chystaném albu, či říjnovém koncertu v pražské O2 aréně. Právě tam představí nové album.

S Kabaretem Bo poprvé opouštíte Ostravu. S jakými pocity?

     S pocity, že je to prostě dobré a nastal čas vyjet ven. Klub Heligonka je domovská scéna Kabaretu Bo, poprvé jsme ho uvedli 5. dubna 2016 a k dnešnímu dni jsme měli 29 představení. S třicátým jubilejním jsme se rozhodli vyrazit do Prahy.

Když jste projekt rozjížděli, čekali jste, že s tím můžete vyrazit i do hlavního města?

     Člověk dopředu nikdy neví, jak nakonec všechno dopadne. Věřili jsme tomu, že to bude úspěšné. Hlavně se to ale líbilo nám, užívali jsme si to. Proto, abychom s tím vyjeli do Prahy, jsme to nedělali. Navíc ani nevíme, jak to tam dopadne. Je to takový výlet. Zjistíme, jestli je to přenosné a jestli s tím můžeme vyrážet i mimo Ostravu.

Proč se podle vás lidem Kabaret Bo, ve kterém vystupují také Robert Kuśmierski, Jiří Krhut, Pavel Giertl, tak líbí?

     Myslím si, že je to forma, která tady chybí. A možná lidem chybí i to, na chvíli vypadnout z toho občas frustrujícího světa a užít si úlevný smích. Pod slovem kabaret se u nás v současné době skrývá hlavně vynikající hraní herců, kteří improvizují a předvádějí scénky na daná témata. My se ale vracíme k úplným základům kabaretu. Tedy sled scének, písniček, skečů, monologů, různého typu a žánru. Dopředu napsaných a připravených. Dvěma slovy: pestré pásmo. Základem toho všeho pak je, aby to bylo aktuální, o dnešku. Jak říkali klasikové už před sto lety v kabaretu se večer zpívá o tom, co se stalo ráno.

Je to žánr, který jste chtěl vždycky dělat? Heligonka je pro podobná vystoupení jako stvořená…

     Ke kabaretu jsem asi spěl celou dobu. Písničky, které píši, byly vždy široce pojaté. Od vážných šansonů až po hloupé kuplety. Nemám tedy problém se šíří repertoáru. Chybělo mi vlastně jediné, a to je herecká stránka. Já sám nejsem herec, abych mohl předvádět etudy. V tom slova smyslu jsem měl obrovské štěstí, že jsem potkal Jirku Krhuta. Právě on tomu dodává tu kabaretní hereckou stránku.

Jak se vám ho povedlo přivést do kabaretního „týmu"?

     Kamarád Pavel Giertl ho znal a věděl, že je talent a obrovská hřivna nápadů a fórů. Jirkovi stačilo jen otevřít dveře, pustit ho na pódium a nechat ho pracovat. Navíc k tomu všemu je Jura velmi pracovitý. I lidsky nám to sedí, má podobný názor na svět. Jsme teď vyvážená trojice muzikant a střelec Kuśmierski, principál a písničkář Nohavica, no a divadelní klaun Krhut. A když je třeba na pódium občas něco donést, odnést nebo posunout, přichází na scénu mlčící Giertl. A to je celý náš Kabaret Bo.

Když už jste zmínil Jiřího Krhuta, co Robert Kuśmierski? Jak jste se dal dohromady s ním? Jak dlouho se znáte?

     Sedm let. V Polsku jsem kdysi točil desku a ve studiu jsem se potkal s vynikajícím akordeonistou Robertem. A když ta deska vyšla, do Ostravy přijel i Robert. A já tam s ním zazpíval.

Kde to bylo?

     V Ostravě na VŠB. V desáté řadě seděl můj táta, taky výborný muzikant, houslista. Po koncertě za mnou přišel a řekl: toho akordeonisty se drž, to je vynikající muzikant. Ten tě dovede hodně daleko. Tak jsem se té rady držel a držím.

Pojďme k jednotlivým vystoupením Kabaretu Bo. Jak se na nich vy tři podílíte?

     Během vystoupení jich dáváme třicet, celkem jich máme šedesát a podílíme se na nich všichni. Když někdo něco vymyslí, hned nadšeně přijde a předvádí to. Buď je poslán někam, nebo panuje nadšení, případně se s tím ještě pracuje. Další korekturou je samotné vystoupení. Není to tak, že jeden je na pódiu a druhý čeká v šatně. Všechno ze zákulisí vidíme, pozorujeme se navzájem a hned reagujeme. Není to tak, že vítězná sestava se nemění. Je to živé.

Kdo vás třeba v mládí inspiroval k rozjetí kabaretu? Chodil jste na ně?

     Nechodil. Tady v Ostravě nebyly, a vůbec v republice ty, které by mě bavily, neprovozovaly. Ale znám z nahrávek, zpěvníků, literatury ty prvorepublikové. Červené sedmy, Hašlerovy kabarety… To mám doma, to jsem načetl, to se mi líbilo.

Máte namířeno do Lucerny? Kdy jste tam poprvé zpíval?

     V Lucerně jsem zpíval prvně už v 80. letech a dobře si to pamatuju. Byl to totiž velký zážitek. My Ostraváci jsme tam vyjeli s pořadem Moravský folk. Všichni ti Dobešové, Streichlové, Plíhalové, Nohavicové jsme tam přijeli jako moravský výsadek. To byl ovšem ten velký sál nahoře. My se teď chystáme s kabaretem do toho dolního, menšího, Lucerna Music Baru.

Vybíral jste zrovna toto místo?

     Ano. Právě to půlkulaté velké pódium, které se tak podobá naší Heligonce. Vzpomínám na staré fotky, kdy pan Hašler začátkem minulého století stojí na tomto pódiu a zpívá své písničky, přednáší své básně a vypráví je lidem. To mě inspirovalo. Říkal jsem si, že jestli někdy s naším kabaretem vyjedu mimo Heligonku, tak to bude do míst, kde to dělali už před více než sto lety naši dědové a pradědové. Chtěl jsem se jim poklonit.

Opusťme Kabaret Bo. V říjnu vystoupíte v pražské O2 areně. Už podruhé. Po prvním úspěšném turné jste přiznal, že to bylo hodně náročné…

     O2 aréna je největší sál v zemi. Po té první zkušenosti ale musím říci, že nesmírně komorní. Pro lidi, kteří tam nebyli, nebo nehráli, to zní asi podivně, ale i těch patnáct tisíc lidí v onom prostoru zvláštně sevřeném je všude nadohled a nadosah. Cítil jsem se tam nesmírně příjemně, hrálo se mi tam výtečně. Neváhal jsem ani minutu, když mě u O2 arény oslovili s tím, jestli bych tam nevystoupil zase. Nebojím se toho. Těším se.

Hrát v O2 aréně je jistě jiné než v malém sále. Máte s tím nějaký problém?

     Mám velké štěstí, že mám možnost hrát na různých místech. Hraju v O2 aréně pro patnáct tisíc lidí, na Hukvaldech pro podobný počet, pak si vyjedu do Los Angeles, do Moskvy, ale vrátím se do Hlučína do kulturáku pro dvě stě lidí. Ta změna sálů, prostředí a lidí, kteří přicházejí, je velká. Vždy je to obrovská výzva. Je to vlastně pokaždé jiné, a proto mě to pořád tak baví.

Vaše fanoušky zajímá, jak to vypadá s novým albem…

     Začneme ho točit na přelomu června a července. K Robertovi Kuśmierskému, který se už podílel na mém předešlém albu Tak mě tu máš, jsme přibrali Pavla Plánku, skvělého perkusistu a bubeníka. Pokud vše půjde, jak předpokládáme, dotočeno bychom měli mít v létě. Uvedení desky proběhne na koncertě v O2 aréně. V říjnu by se měla začít prodávat.

Prozradíte její název?

     Poruba.

Proč?

     Bo.



Autor: Aleš Uher
Zdroj:
denik.cz


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu