JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt

Z POÉMY DVANÁCT (1983)
Text: Alexandr Alexandrovič Blok, překlad Václav Daněk, upravil Jaromír Nohavica
Hudba: Jaromír Nohavica

 

Bylo to na vojně v 76.roce, když jsem pro sebe objevil v malém uherskohra-dišťském antikvariátu dvě knížky, které mne nadlouho ovlivnily nejen jako člověka, ale i jako písničkáře. Mluvím o Saint Exupéryho Citadele a o výboru ruské poezie počátku 20.století Kolo inspirace.

S tou Citadelou to bylo nejprve trochu složitější. Měl ji ve své vojenské skříňce kamarád četař-absolvent a jen tak zdálky mi do ní nechával nakukovat. V té době vlastnit výtisk Exupéryho filozoficko společenský traktát o dokonalé říši, bylo pro mne něco za hranicí možného. To není jak dneska. Ve čtvrtek se v oněch dobách stávaly  fronty na těch pár knih co vycházelo. Podobně na desky. Nebo mandarinky. Jen na ananasy se fronta nestála. Ty nebyly vůbec.

Měl jsem ale štěstí. V onom již zmíněném antikvariátu jsem v regálku při zemi na jedné ze svých vycházek objevil prvorepublikové vydání Klímova Utrpení knížete Sternenhocha. To bylo platidlo ! Já vím, že se dnes budou mnozí znalci vzácných tisků tlouci do čela, jak jsem se té vzácnosti mohl zbavit, ale mně v té době (a vlastně i dodnes) jde více o obsah než o formu a  Klímu jsem jaksi nikdy nedopochopil. Prostě jsem ho s kamarádem absolventem vyměnil za Citadelu. A udělal jsem dobře. Ta knížka se mi stala ostrůvkem pozitivní deviace jak ve vyvráceném světě socialistického vojenství, tak potom v socialistickém civilu, ba co více – čtu si v ní dodnes.

Kolo inspirace (druhý můj úlovek z vojenských let) mi také leží na poličce už celých těch 30 let. Bylo to pro mne zjevení. Jeden z nejkrásnějších básnických sborníků, jaké jsem kdy měl v ruce. Vyšel v roce 1967 ve Světě sovětů péčí Václava Daňka a Hany Vrbové, znalců a překladatelů ruské poezie. Když dnes čtu v tiráži jméno grafika Milana Kopřivy, je mi jasné, proč na mne dodnes kniha tak silně působí nejen svým obsahem, ale i vůní, barvou, písmem, vzhledem čili, chcete-li, výpravou. Nezapomeňte, že jsem knihu objevil v letech počínající normalizace, která svou šedí a beztvarostí  zaplavila všechny záhony. Vůně a barvy 60. let jsou mi vůbec připomínkou mého stříbrného větru mládí. Všechny ty Životy kolem nás, Kluby přátel poezie, Plameny, Literární noviny, které pak byly  brutálně přelity hektolitry husákovského piva, dodnes září v mé knihovně..

Je to zvláštní – kniha ruské poezie počátku 20. století a objevila se na seznamech tzv. závadné literatury, které jsme ještě za mých knihovnických začátků dostávali společně s přípisem, abychom zmíněné knihy vyřadili z knižních regálů a uzamkli do sklepů. Důvody nebývaly jen čistě obsahové. Stačil autor, který emigroval, stačil odpovědný redaktor, který dal facku nějakému funckionáři, stačil překladatel jedné básně, jako tomu bylo, myslím, v našem případě.

Poemu Dvanáct, o které je řeč, jsem znal samozřejmě už ze školy, ale nijak mne nezaujala. Že to bylo dáno jejím překladem (jinak skvělého Bohumila Mathesia) jsem si uvědomil až  nad knihou Kolo inspirace, kde jsem náhle četl zcela jinou, zpěvnou, hořkoironickou báseň o revolucích, které všechny končí krví a nijak jinak. Tehdy to bylo mé první setkání s překladatelskou prací Václava Daňka. Ostatně, ověřte si sami, co dokáže překlad. Zde máte tři ukázky: originál, překlad pana Mathesia a překlad pana Daňka.

Nápad zhudebnit tuhle poemu na sebe nedal dlouho čekat. Byla to jedna z mých prvních velkých zkušeností,  kde jsem si v praxi ověřil, že píseň může fungovat jen v jedinečném sepětí slova a hudby a to navíc jen tehdy, když nejsou švy mezi obojím viditelné. Jakoby tu už ono slovo i tóny žily spolu od věků, samosebou a autor je jen objevil a vykutal. Nejde pouze o formální, řemeslnou stránku věci, jako je frázování, délky, přízvuky, jde taky o vnitřní melodii verše, o jazykové vrstvy, vůni slov, zář či stín toho, co zpívám. Egyptský kněz zpívá jinak a o jiných věcech než bluesman na svinovském nádraží, ale oběma musíte věřit.

A tak jsem 2.zpěv Tancuje vítr, bodá sníh ladil jako „krylovský“ pochod i s těmi přiznanými Karlovými akordovými přírazy, ve 3.zpěvu Vyletěli chlapci z hnízda jsem se pokusil o lidovou píseň, 5.zpěv Čí to byla kudla, Káťo jsem psal a posléze i zpíval jako hospodskou odrhovačku ( takovou Jeseninovsko - Vysockého „balatnuju pěsň“ ), Muko, mučenko v 8.zpěvu jsem umístil do malého dřevěného kostelíka.

Myšlenku zhudebnit všech 12 zpěvů jsem opustil poté, co jsem na jednom z koncertů zazpíval všechny čtyři zatím hotové části. Po závěrečném Lehké odpočinutí dejž jí, Ó Pane…Žalm… jsem pochopil, že jsem řekl vše, co jsem říci chtěl a cokoliv dalšího by byla jen ta pověstná kapka navíc. Jak říkal jeden můj kamarád o albu Divné století: Dobře jste udělali, že jste toho všeho včas nechali.

A tak toho pro dnešek nechejme taky.

 


Alexandr Blok - ilustrace Michaela Romberga ve vydání z roku 1977
© Jaromír Nohavica

Vydání z roku 1949 - kresba Jurije Annenkova
© Jaromír Nohavica

Ilustrace V.Maška z vydaná z roku 1924
© Jaromír Nohavica

Jarek Nohavica zpívá poému Dvanáct
12.11.1983, koleje VŠB Ostrava
Foto © Tomáš Linhart

1. zpěv - Tancuje vítr, bodá sníh  /2:41 min, mp3 - 3,78 MB
2. zpěv - Vyletěli chlapci z hnízda  /1:57 min, mp3 - 2,76 MB
3. zpěv -
Čí to byla kudla, Káťo  /1:52 min, mp3 - 2,63 MB
4. zpěv - Muko, mučenko  /1:03 min, mp3 - 1,49 MB

12.11.1983, přehlídka Studentský podzim, koleje VŠB Ostrava, sál nad menzou
 



1. zpěv

Tancuje vítr bodá sníh
dvanáct jich kráčí po pláních
vintovky černých řemenů
v planoucích pláních plamenů
kšiltovky k uchu špačky v čelistech ha ha há
chybí jen rudý trestanecký cejch

Svobodu svobodu svoboděnku
bez kříže bez kata ratatata
zima je kámoši dejte sklenku
na na na ná ná na

A Vaňka s Katkou v kutlochu
na stehně cpou si punčochu
Váňuška ten je bohatej
byl Vaňka náš je voják z něj
Vaňko ty kurvo buržouste ha ha há
má holka pro tě neroste

Svobodu svobodu svoboděnku
bez kříže bez kata ratatata
zima je kámoši dejte sklenku
na na na ná ná na

V planoucích pláních plamenů
vintovky černých řemenů
a revoluční držte krok
nepřítel číhá na útok
neboj se bráško vintovku zkus ha ha há
ať vodprásknem tu starosvatou Rus

Svobodu svobodu svoboděnku
bez kříže bez kata ratatata
zima je kámoši dejte sklenku
na na na ná ná na


2. zpěv

Vyletěli chlapci z hnízda
k Rudé gardě budou brát
vyletěli chlapci z hnízda
škoda chlapců nastokrát

Ach ty hoře přehoře
živořeníčko
ucouranej hacafráčku
rakušácká flintičko

Na popy a na buržuje
požár světa nastupuje
rozfouknem ho do všech stran
panebože žehnej nám
rozfouknem ho do všech stran
panebože
 

3. zpěv

Čí to byla kudla Káťo
co ti sjela po krčku
od čeho tam skrýváš Káťo
pod ňadýrkem jizvičku
na na na ná-na
na-na na-na na-na na-na na
nožky tančete
nožky tančete
nejhezčí jste na světě

Samá krajka bejvala jsi
kdopak ti je kupoval
s lampasama trajdala jsi
a teď se mnou trajdej dál
na na na ná-na
na-na na-na na-na na-na na
se mnou trajdej teď
se mnou trajdej teď
ať se točí celej svět

Bejval Káťo oficírek
dostal kudlu do těla
sáhni holka do vzpomínek
snad jsi nezapomněla
na na na Káťo
na-na na-na na-na na-na na
nezapomínej
nezapomínej
postýlku nám ustýlej

Za kamaše s miňonkama
drahej s tebou bejval špás
čupr kadet byl tvůj fláma
teď si s uchem zavdáváš
na na na Káťo
na-na na-na na-na na-na na
zavdávej a hřeš
zavdávej a hřeš
rozhřešení dostaneš


4. zpěv

Muko mučenko
krásně rozkvítáš
k smrti až
kudlu kudličku
polaskám polaskám
ořech oříšku
rozlouskám rozlouskám
dobu dobičku
protřískám protřískám
buržujům vrabcům
napráskám napráskám
pro svou milenou
nepřebolenou
Dejž jí ó věčné odpočinutí Pane


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
       chorvatské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu