JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt

KDYŽ MĚ BRALI ZA VOJÁKA (1982)
 

     Společné zpívání s publikem je pro písničkáře jedním z největších zážitků, které ho mohou potkat. Nedá se to vynutit, nemůžete tomu poručit. Snad jen od mikrofonu vyzvat, nabádat. Ale konečné svobodné rozhodnutí tkví jen a jen v srdcích posluchačů.
Je-li bůh, ( a přiznávám, že nevím, jestli opravdu je), pak pro mne je ukryt v hudbě. V hudbě, v nepostižitelné a neuchopitelné směsici zvuků, která nás obklopuje jako vody oceánu, v hudbě, která jediná je schopna zhmotnit čas tím, jak jej obkresluje každým tónem a každým čekáním na další. V hudbě, která je i není zároveň, jakož i my jsme a nejsme zároveň v té dlouhé řece času.

     Píseň společně zpívaná je pro mne modlitbou. Společnou modlitbou. A to nemluvím jen o ušlechtilých a patetických chorálech a hymnech, ale i o hospodských odrhovačkách a bojových písních. Skrze ně všechny můžeme s ostatními živými bytostmi sdílet jeden prostor, jeden čas, jednu píseň, jeden hlas volajícího na poušti. Jednu naději.

     Kalvín už před téměř 500 lety řekl, že zpěv má velikou sílu a moc rozpáliti a pohnouti srdce lidská. Při společném zpívání jsme znovu dychtícími dětmi.

     Všechna ta velká a vášnivá slova píšu dnes na okraj své písně Když mě brali za vojáka a jsem si vědom jisté nepatřičnosti mého gesta. Tehdy před léty napsal hudební kritik, že je to sentimentální vlastenecká odrhovačka z předminulého století. Nevím, pane Rejžku. Takovou jsem ji psal. Pamatuji si, jak mě napadlo prvních pár slov: Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola…, a já jsem poznal, že celá píseň už je někde hotova, jen je skryta v písku času a já ji musím opatrně jako archeolog znovu nalézt a vyzvednout ze zapomnění.

     Také si pamatuji, jak jsem její rytmus ukládal do polonézového slavnostního tempa, jak jsem ji celou zpřízemňoval slovy jako blbec (se slabikotvorným a dlouze zpívaným BL), kvartýr, zápal plic, jak jsem pak záměrně rýmoval infinitivy učiti, chrániti, to vše, abych udržel čistotu písně, jakousi její „špalíčkovou stavbu.“ Mnohem později jsem tento princip objevil u velkého polského básníka Boleslawa Lesmiana. Totiž slovo jako tnutí širočinou. Žánr to žádal. „Když mě brali za vojáka“ není píseň k šansonovému poslechu. To je ta, při níž se rozpalují srdce. Podobně jako „Baníčku, my jsme s tebou“ nebo „Krásná je zem“.

     Opakování veršů, refrénu nebo jednotlivých slov či slabik, i „odpovídání chóru“ je samozřejmě hluboce zakotveno v prostředí víry, kostelního zpěvu, počínaje černošskými spirituály na americkém Jihu a konče českobratrským zpíváním v dřevěném kostelíku v Rožnově. Byl jsem si toho vědom. Já, člověk vyrostlý v sekularizovaném prostředí, v socialistickém státě budujícím komunismus, jsem si musel počkat až na Stůj, břízo zelená Jaroslava Hutky, abych zaslechl skrze moravské lidové balady kněze, který předzpívává a chór, který mu naslouchá a potom spustí svůj mnohohlasý zpěv.
Husita, Když mě brali za vojáka, Píseň o té revoluci 1848, Legenda o svatém Václavu, Divoké koně to byly a jsou mé pokusy o chorálové písně zpívané ve světském prostředí.

 


1 9 9 0
Když mě brali za vojáka (V tom roce pitomém - 1995) - live
0:29 min, mp3 - 0,11 MB
Vyšlo jako živý záznam koncertu v roce 1990.
 

1 9 9 8
Když mě brali za vojáka (Koncert - 1998) - live
0:29 min, mp3 - 0,11 MB
Natočeno 13.-14.12.1997 v sále Slovenského rozhlasu v Bratislavě, 15.12.1998 v KD Vltava v Českých Budějovicích a 17.-18.12.1997 v Lucerna Music Baru v Praze
 

2 0 0 6
Když mě brali za vojáka (Doma - 2006) - live
0:29 min, mp3 - 0,11 MB
Natočeno 28.a 29.6.2006 , Ostrava - dvohalí Karolina

 

Když mě brali za vojáka
ukázka z dokumentárního filmu Jana Špáty Největší přání (1989)

0:38 min, wmv - 3,72 MB,
 
  Když mě brali za vojáka
Samostatný koncert Jaromíra Nohavici v ostravské hale Tatran

1990, hala Tatran, Ostrava, 3:04 min, wmv - 17,44 MB,
Zdroj: dobové vysílání ČT Ostrava
 

Když mě brali za vojáka (verze s kytarou)
9.12.1987, Praha, klub Na Petynce, 
2:52 min, mp3 - 2,69 MB

Když mě brali za vojáka (verze s heligonkou)
9.12.2002, Praha, Palác Akropolis, 
2:38 min, mp3 - 3,96 MB

Když mě brali za vojáka
7.7.1989, závěrečná Dvorana Porty '89, Lochotín, Plzeň
3:26 min, mp3 - 3,23 MB

 



Když mě brali za vojáka
stříhali mě dohola
já vypadal jsem jako blbec
jak i všichni dokola
jak i všichni dokola

Zavřeli mě do kasáren
začali mě učiti
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti
a svou zemi chrániti

Na pokoji po večerce
ke zdi jsem se přitulil
já vzpomněl jsem si na svou milou
krásně jsem si zabulil
krásně jsem si zabulil

Když přijela po půl roce
měl jsem zrovna zápal plic
po chodbě furt někdo chodil
tak nebylo z toho nic nic nic nic
tak nebylo z toho nic

Neplačte vy oči moje
ona za to nemohla
protože mladá holka lásku potřebuje
a tak si k lásce pomohla
a tak si k lásce pomohla

Major nosí velkou hvězdu
před branou ho potkala
řek jí že má zrovna volný kvartýr
a tak se sbalit nechala
a tak se sbalit nechala


Co je komu do vojáka
když ho holka zradila
nashledanou pane Fráňo Šrámku
písnička už skončila
jakpak se vám líbila
no nic moc extra nebyla


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
       chorvatské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu