JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ARCHIV POD LUPOU
 

KŘIVÁ ZRCADLA (1972)

„Ještě hřmí v ozvěnách,
prach páchnoucí déšť splách
a bouře zhasíná…“


      Jestli si dobře vzpomínám, tak nějak začínal můj český text na písničku, kterou měla zpívat na počátku 70. let v ostravském rozhlase paní Rottrová. Já říkám „ paní “, přestože si už dnes tykáme, ale tehdy jsem byl mladý muž a ona hvězdou tisíc světelných let ode mne vzdálenou. Písničku mi na pásku dal pan Volejníček, hudební dramaturg, a mně se moc líbila. Neuměl jsem anglicky, nevěděl jsem, o čem Aretha Franklin tak nádherně a procítěně zpívá, šel jsem proto po atmosféře písně. Napsal jsem to o duze, bouři… Text nepřijali. V těch dobách bývaly textové komise, které zkoumaly kvalitu, ale i ideovou čistotu textu písní . To, že „hřmělo ještě v ozvěnách“, jim evokovalo 68. rok, jak jsem se později pokoutně (jak taky u nás v Česku jinak, že ?) dozvěděl. Tak moc inteligentní, abych na tu konotaci přišel sám, jsem coby student ještě nebyl.

     Píseň Křivá zrcadla je někdy z těch dob. Tátu pak v 72. roce vyloučili z KSČ a propustili z rozhlasu. Já nechal po roce studia systémového inženýrství na VŠB a zkoušel to (naivně) na ostravském pajdáku, kam už chodila má budoucí žena Martina. (Toho léta jsem ji ve V - klubu v Porubě potkal.) Na češtinu a výtvarku mne ovšem už nevzali. Asi nechtěli mít učitele, který má otce vyloučeného ze strany. Což mi ale (ani pokoutně) nikdo nikdy do očí neřekl. Byla to taková doba.                  

      S písničkou od Arethy to pro mne osobně mělo ještě zajímavý dozvuk. Teprve začas jsem totiž zjistil, že ona píseň byla cover verzí Simonova Mostu přes rozbouřené vody. Na jedné straně mne dodnes fackuje hanba, že jsem si toho nevšiml, na druhé straně jsem pyšný, že jsem ten most a ty rozbouřené vody v notách cítil.
 

Jak jsem jedl citrony
je název povídky, kterou Jarek Nohavica napsal přibližně ve stejném období jako Křivá zrcadla. Události staré 3 roky byly pořád živé - ostatně jsou pro mnohé dodnes.

Povídku vám nabízíme ve dvou verzích: originální strojopis a přepsané konečné znění.

Na středoškolské brigádě
© Jaromír Nohavica

Titíž ve třídě - vzadu
ve 3.B
© Jaromír Nohavica

Vánoční besídka pro děti
středoškolských profesorů
© Jaromír Nohavica
    Křivá zrcadla (demo z archivu JN, kazeta Má sedmdesátá léta, asi 1980) 
     
2:29 min, mp3 - 2,34 MB


Do tmavých síní
do rámů smutných stěn
do temna skříní
do ulic do oken
aby snad nespadla
z výmyslů gloriola
postavil zrcadla
němá holá

Zázračná
čistá a průzračná
zrádná a lživá
zrcadla křivá

A davy lidí
cítí se výtečně
hledí a vidí
myslí že skutečně
slunce se odrazí
a už to slunce není
to tma se odplazí
změněná v zaslíbení

Zázračným
čistým a průzračným
zrádným a lživým
zrcadlem křivým

Copak ti nevadí člověče
že máš svou hlavu šišatou
že tady klábosíš o něčem
co vůbec není
nějak moc rychle jsi zapomněl
že je to pouťová iluze
co nejdřív by ses přidat měl
k rozbíjení

Zázračných
čistých a průzračných
zrádných a lživých
zrcadel křivých


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
       chorvatské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu