JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt

KYTKY V KVĚTINÁČI  ( 1985 )

Píseň Kytky v květináči je svatební dárek, který jsem přinesl do Dětmarovic novomanželům Karasovým na jejich svatbu v roce 1985. Napsal jsem ji tak, jak jsem si představoval, že by mělo vypadat fungující manželství.

Vždycky když na návštěvách přijde řeč na svatbu, vytahují se ze skříní zaprášená alba s fotkami, všichni se sesedají na gauč a vespolek si prohlížejí staré svatební fotky. A už se komentuje, jak to komu na svatbě slušelo a jak kdo tehdy vypadal  a kde je komu konec. A končívá  to povzdechem, jakže nám ten čas letí. Ach ano - Nebýt zrcadel a dětí / nevíme, jak ten čas letí.

Přijměte tedy i Vy dnes pozvání na návštěvu, sedněte si, otevírám mé fotoalbum, a v něm alespoň pár vzpomínkových fotek ze svateb, na kterých jsem účinkoval jako svědek.

Výjimkou bude svatba Karasových, žádnou fotku jsem prostě nenašel, snad proto, že jsem byl pouhý svatební host s písničkou pod paží jako malých svatebním dárkem. Tak si ji poslouchejte a dívejte se.

V roce 1984 stojím na olomoucké radnici vedle Karla Plíhala. Saka máme na sobě, nepočítám-li maturitu, snad poprvé v životě. Do paměti se mi svatba zaryla hlavně krásnou posvatební oslavou u ohně, kde jsem Ivaně a Karlovi zahrál zbrusu novou písničku Cukrářská bossanova, jásal a radoval se spolu s ostatními a zmožen pak velmi brzy usnul u ohně. O útoku komárů na mne se dodnes vyprávějí mezi pamětníky legendy.

Dva roky na to mne přemluvil Pepa Streichl. Ať ho v tom nenechám. Šel jsem a jako svědek ho podržel. Na fotkách stojíme na schodech ostravské radnice. Cigareta v ruce mi vyloženě nesluší. A motýlkem (týmž jako na Karlově svatbě - to víte, chudý folkař ) aspiruji na roli ve filmu Vrchní prchni. Kterou písní jsem potěšil Pepovy svatební hosty si už nejsem jistý, ale divil bych se, kdyby to nebyla právě čerstvá novinka Třiatřicet. S Pepou nás už tehdy začínala bolet různá místa a přicházeli jsme do let pánakrista.

Po revoluci jsem motýlek vyměnil za kravatu a takto vybaven jel do Uherského Hradiště. V roce 1992 se tam ženil Honza Šilpoch, skvělý fotograf z tehdejšího Mladého světa, díky jehož objektivu je zachována spousta nádherných folkových okamžiků 80.let. Bral si Magdu Kutkovou. Ano, Magda a Jan. To jsou oni, ti moji dva z písně Svatební. Refrénový motiv Hou hou mne napadl u klavíru v Hradišti, když jsme na svíci zapíjeli svobodu. Na fotografii najdete i Juru, co v písničce na staré pramici fidlá na housle. Stojí na schodech hradišťského kostela a je to opravdu Pavlica. A chcete-li vidět ženicha, který si fotí vlastní svatbu, tady ho máte. Magdu chtěl z toho trefit šlak.

Počvrté mne přemluvila, abych šel před úřady podepsat , že mohou být svoji, moje Jana Linková. Ta Jana, která mi pomáhá organizovat koncerty a vůbec. Všichni, kdož ji znáte jen podle jména, se můžete podívat, jak ji to sluší a jak je to hezká holka. Na fotkách jsme v Telči, na nádvoří zámku a píše se rok 2000.

Pokud se Vám pořád zdá, že jste mne přeci viděli na svatbě ještě jednou, pak máte samozřejmě pravdu. Spískal to celé Petr Zelenka a bylo to ve filmu Rok ďábla. Do léčebny tam za mnou přicházejí svatebčané, abych jim zahrál a zazpíval. Je to jímavá scéna, isnpirovaná skutečnou událostí. Dodnes mi ovšem způsobuje těžkou hlavu, neboť musím odmítat (a dělám to opravdu nerad) desítky nabídek, abych přijel na Vaši svatbu zahrát a zazpívat. Opravdu promiňte. Výjimku jsem udělal jen teď v sobotu, když jsme se ženichem zazpívali a zahráli na harmoniku a housle nevěstě Když jsem šel z Hradišťa. Důvod ale jistě pochopíte. Nevěsta byla naše malá velká Lenka. Ale fotky Vám ukážu až někdy příště. Dnes už to stačilo.

 

 
Ivana a Karel Plíhalovi - 28.7.1984, Olomouc,  © Jaromír Nohavica
   
Jana a Pepa Streichlovi - duben 1986, Ostrava,  © Jaromír Nohavica
   
Magda a Jan Šilpochovi - 25.4.1992, Uherské Hradiště,  © Jaromír Nohavica
   
Jana a Jarda Linkovi - 5.8.2000, Telč    © Jaromír Nohavica

 

Kytky v květináči
21.4.1986, Divadlo Slaný  2:40 min, mp3 - 1,88 MB

Povídání o Karlu Plíhalovi
5.12.1985, klub Na Petynce Praha  1:53 min, mp3 - 0,88 MB
 



Na mé planetě je spousta domů
a jenom jeden byt
do něj vracívám se z kosmodromu
k životu se uložit
v kuchyni na mě čeká filé
tady vědí že mám filé rád
a děti převlečené do košilek
po Večerníčku chodí spát

Koupil jsem na trhu půl kila jahod
když jsem se včera domů vracel
dáme si puding jó to bude blaho
až mi v peřinách sdělíš nové informace
že holka nejí a kluk že nechrní
a přesto oba rostou jako z vody
a ty žes byla celou dobu jako na trní
ať něco se mi nepřihodí

Jsme kytky v květináči
které zapustily společně kořeny
a chtít nás přeonačit
tak to je ztracený
jsme dvě kytky v květináči
kopretiny líznuté kopřivou
a jedna postel ta nám stačí
bohatě na jeden dlouhý život

Jen co nám otrne jó už je to tady
že zas nevynáším ráno koš
krev se nahrne a pak nám není rady
a z tuleně se stává mrož
ty tvoje manýry ty moje cigarety
kdo má pořád luxovat byt
kam strkáš ty papíry a co ten knoflík od manžety
s tebou člověk nemůže žít

Celý svět ví že počasí nebývá takový
jak si přeje meteorolog
tlaková níže nad Azorskými ostrovy
stěhuje se celý rok
my jsme dvě koleje co jdou vedle sebe
do stanice Absolutno
a kdybys ty neměla mě a já jsem neměl tebe
bylo by na světě velmi smutno

Jsme kytky v květináči
které zapustily společně kořeny
a chtít nás přeonačit
tak to je ztracený
jsme dvě kytky v květináči
kopretiny líznuté kopřivou
a jedna postel ta nám stačí
bohatě na jeden dlouhý život


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
       chorvatské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu