Prohlížím si tu jednu jedinou stránku ve svém sešitě z roku 1986, na které jsem úhledným písmem a v malých útržcích skládal za dlouhé podzimní noci svou Malou válku a přemýšlím o tom, jak se to stává, že v těch pár slovech, která si člověk zrýmuje, aby si ulevil ve svých trápeních, zůstane zakleto kouzlo, které pak nevyvane ani po 20 letech.

     Prohlížím si na stránce malá zasutá dvojverší a čtyřverší, která se v písni nakonec neobjevila, a přemýšlím o tom, jak ostré jsou ty nůžky, kterými rozhoduje písničkář o tom, co zachrání od zapomnění a co do zapomnění uvrhne. Čtu si ve své paměti a rozvažuji o tom, co je důležité a proč jsem písničkář.

     Hraji dnes na koncertě Moji malou válku a jsem rád, že terapeutické účinky mnohých písniček nevyvanuly. Poslouchám Tolka Murackiego, který zpívá mou píseň polsky a slyším, že píseň je víc, než jen slovo a rým a melodie. Píseň je vlnění.
 

Moje malá válka
prosinec 1987, Praha, koncert pro Jonáš klub   2:51 min, mp3 - 2,62 MB