Balada o hlupácích
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Nevím jak bylo dřív ale dnes je to tak
že na každý verš je jedna fráze
a na každého moudrého jeden hlupák
a tak žije svět v rovnováze
Tohle pravidlo hlupákům žluč obrací
neboť poznat jsou zblízka i zdáli
všichni křičí na ně hlupáci hlupáci
a ta ostuda hlupáky pálí
Aby hlupák se nemusel červenat víc
aby každý se moh něčím chválit
každému moudrému jednou z ničeho nic
na čelo nálepku dali
Tenhle systém se ujal je poznávací
a laciný při vší té bídě
na moudré křičí se hlupáci hlupáci
no a hlupáky zas není vidět
není vidět není vidět
Bitevní plátno
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Příroda a soumrak nervózní hlas flétny
podvečerní výlet
v čele jede císař v sametovém plášti
na kobyle bílé
a kobyla bílá má havraní hřívu
chůzi nepokojnou
má červené kšíry a za zády křídla
vzduch je cítit vojnou
Za císařem pánem jedou feldmaršálci
poklimbávající
slavní bojovníci chlapci sokolíci
stále vítězící
dál pak pobočníci a podporučíci
lesknou se jim třásně
všichni hrozně krásní všichni hrozně schopní
všichni píšou básně
Pomalu už slábnou zvuky klávesínů
hlasy mizí v dálce
pomalu už končí nervózní hlas flétny
naděje i šance
pomalu se ztrácí zápach ohně v kamnech
vůně mléka s chlebem
jediné co zbývá jediné co zbývá
to je zem a nebe
pouze zem a nebe
pouze zem a nebe
Černý kocour
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
V našem domě už pár pátků
pod schody je kamrlík
a tam žije jak na statku
kocour jménem Nevrlík
Sedí mlčí frajer děsný
do tmy schovává svůj krk
život pulsuje a běsní
a ten kocour ani mrk
Drápy má už mimo provoz
myši dávno nechytá
lovívá na čestné slovo
a na půlku jelita
On a žádat on a prosit
zlatý oči nech si zdát
každý sám mu něco nosí
a je rád že on je rád
Rozvalen je na podlaze
jako vejce natvrdlé
ze tmy usmívá se blaze
jde nám drápy po hrdle
Zřejmě proto je tak smutný
dům ve kterém bydlíme
koupit lampu bude nutný
kdy se ale složíme
Loučení s Polskem
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Jsme břehy jedné řeky jsme kola jedné káry
nás pojí stejný osud ať v dobrém nebo zlém
když na Krakowské věži zatroubí trubač starý
zas chystám svoji šavli a jsem plný naděje
Jdem v ošuntělých šatech a sandály nás tlačí
a slzy našich sester jak Jaroslavnin pláč
zahrajte harmoniky ať lépe se nám kráčí
jdem za svobodu bít se a je nám sedmnáct
Co svoboda že nespat že porozbíjet vázy
že vysmát se všem koním a jezdit rychlíkem
na to jsme příliš vážní nám ironie schází
my za svobodu jinou teď krok za krokem jdem
A koho vzíti s sebou to kdyby člověk věděl
kdo bude náš vůdce kdo prádlo bude prát
a kam se vrhnout nejdřív a kdo si bude hledět
jen aby ten svůj vozík dotáhl beze ztrát
Je mrtev starý trubač však dál zní jeho tóny
velká je jeho láska to věčné S.O.S.
jsme školáci jsme děti za chvíli bude zvonit
a z otevřených oken v rádiu hraje džez
Malíři
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Vzhůru malíři a namočte své štětce
v záři místa v jeho shonu v našem všem
ať jen krouží vaše štětce stejně lehce
jako listí padající s podzimem
Svoje štětce namočte si do blankytu
jak to velí staré zvyky prastaré
a pak nakreslete s mírou svého citu
to jak s láskou svou se toulám bulvárem
Dlažbu ulic rozhoupejte ať to lítá
to co nezačalo ať se započne
malujte a všechno se vám započítá
hádat nebudem zda v dobrém nebo zlém
Jako soudci naši malujte náš osud
horko našich let a mrazy našich zim
malujte nás i když neznáme se dosud
já pak nesrozumitelné vysvětlím
Naše eskadrona
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Naše eskadrona dozpívala již
a ještě tenhle hnusný guláš sníme
markytánce Táně postavíme kříž
prostřílený kotlík vyhodíme
markytánce Táně postavíme kříž
prostřílený kotlík vyhodíme
Zůstalo nás málo čert aby to spral
od bolesti máme zrudlá víčka
dožijem-li zítřka poválčíme dál
zemřeme-li půjdem do nebíčka
dožijem-li zítřka poválčíme dál
zemřeme-li půjdem do nebíčka
Spěte kamarádi všechno vrátí se
už se rodí noví komandýři
v začouzených cimrách sedí komise
a ty ti řeknou na koho máš mířit
v začouzených cimrách sedí komise
a ty ti řeknou na koho máš mířit
Spěte kamarádi všechno přijde zas
v přírodě se všechno dvakrát vrací
láska krev i bolest nenávist i mráz
velké dluhy pomalu se splácí
láska krev i bolest nenávist i mráz
velké dluhy pomalu se splácí
O Vladimíru Vysockém
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Zbývá nám jen pár chvil a pak my stejně tak jak on
vyjdem na dlouhou pouť ve stopách jeho budeme kráčet
ať dál nad námi krouží jeho ochraptělý baryton
a my společně s ním budem plakat a potom pláčem
ať dál nad námi krouží jeho ochraptělý baryton
a my společně s ním chvíli smějem se a chvíli pláčem
...bílý moskevský čáp na bílou oblohu vzlétl
černý moskevský čáp na černou zemi se spustil
Píseň amerického vojáka
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Já navlíknu si mantl v barvě khaki
a vezmu helmu vak a saky paky
jó todle místo to je príma štace
ach jak je prosté vojákem stát se
jó todle místo to je príma štace
ach jak je prosté vojákem stát se
Nechal jsem doma všechny mizeráble
k čemu je práce prachy nač ty trable
mám samopal a hlaveň se mu svítí
ach jak je prosté vojákem býti
mám samopal a hlaveň se mu svítí
ach jak je prosté vojákem býti
A kdyby něco kikslo žádný strasti
vždyť jak se říká sloužíme svý vlasti
je příjemňoučké nebýt ničím vinen
být prostě jenom prostým vojínem
je příjemňoučké nebýt ničím vinen
být prostě jenom prostým vojínem
Píseň o mém životě
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
První láska v mechu spí
mlčky chvěje se
druhá láska ta už ví
jak všechno děje se
a ta třetí ta je bič
modrá záda má
v zámku láme klíč
bouchá dvířkama
První válka vem ji ďas
kdo vzadu je
druhá válka ještě v nás
boty pucuje
a ta třetí ta je zlá
ta nás vyleští
vinen budu já
vinen budeš ty
První lež no stane se
bylo nebylo
druhá lež se pronese
váží pár kilo
a ta třetí ach lež
když se dostaví
ta je horší než
šrapnel do hlavy
Písnička o moskevském metru
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Metro já mám rád v něm nikdo netísní se
po chodbách tam zní ta dávná píseň
ve veliký sbor se její refrén slévá
stůjte zprava procházejte zleva
ve veliký sbor se její refrén slévá
stůjte zprava procházejte zleva
Ach disciplíno jak mám tě rád
vpravo stojí ti kdož chtějí stát
a ten kdo chce jít ten kdo chce jít
musí na levé straně být
a ten kdo chce jít ten kdo chce jít
musí na levé straně být
Píšu historický román
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
V prázdné láhvi od piva
dobré zahraniční značky
kvetla růže ohnivá
hrdě pomalu a plačky
Psal jsem řádek po řádku
historické veledílo
vysedával na zadku
až se slilo co kde bylo
Všichni píší jen co slyší
všichni slyší to jak dýší
tak jak dýší tak i píší
je to marné spadla klec
v přírodě je to tak dáno
ptát se proč je zakázáno
to už není naše věc
Byly dálky pobudů
byly výmysly i kravál
z jizev svého osudu
jsem si stehy vytrhával
Nadbíhal jsem hrdinům
vyprávěl o zašlé době
poručickou ofinu
jsem si přistřihl sám sobě
Všichni píší jen co slyší
všichni slyší to jak dýší
tak jak dýší tak i píší
je to marné spadla klec
v přírodě je to tak dáno
ptát se proč je zakázáno
to už není naše věc
Kostel není ještě mše
fantazie není lhaní
dopřejte mi dopsat vše
co mám ještě na napsání
Dokud září rudý květ
rudé růže v temné flašce
dopřejte mi vykřičet
slova co mám na bumážce
Všichni píší jen co slyší
všichni slyší to jak dýší
tak jak dýší tak i píší
je to marné spadla klec
v přírodě je to tak dáno
ptát se proč je zakázáno
to už není naše věc
Před sochou Puškina
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Před sochou Puškina se fotí hlouček lidí
fotograf zmáčkne spoušť a teď vyletí ptáček
fotograf zmáčkne spoušť a náhle všichni vidí
před sochou Puškina jak vylétává ptáček
Hádky jsou srovnány a účty dopočteny
na Tverském bulváru je těsno jak je nával
z oken se vyklánějí velmi krásné ženy
a na nás mávají a ptáček vylétává
Před sochou Puškina se fotí hlouček lidí
a ten kdo pochopí ten rukou nad tím mává
vy naše podvůdky a každodenní bídy
před sochou Puškina kde ptáček vylétává
Tak šťastni zůstanem dík snímku do půl pasu
život je krátký jak obnošený fráček
my však už uvízli v té velké síti času
před sochou Puškina kde pozor letí ptáček
na fóně Puškina kde pozor letí ptáček
Půlnoční trolejbus
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Když se cítím tak sám
že už nelze to snést
a když k utrápení
je ten pocit
sedám na trolejbus
a nechám se vést
tou nocí
tou nocí
sedám na trolejbus
a nechám se vést
tou nocí
tou nocí
Poslední trolejbus
jako záchranný člun
krouží po ulicích
mezi vraky
ty kdo ztroskotali
vytáhne z chladných vln
mě taky
mě taky
ty kdo ztroskotali
vytáhne z chladných vln
mě taky
mě taky
Půlnoční korábe
čekám na stanici
otevři dveře své
podej ráhno
tvoji pasažéři
jako námořníci
mě vytáhnou
mě vytáhnou
tvoji pasažéři
jako námořníci
mě vytáhnou
mě vytáhnou
S nima prožil jsem už
leckteré trápení
je to nádherné být
mezi svýma
netřeba velkých slov
s nima i mlčení
je príma
je príma
netřeba velkých slov
s nima i mlčení
je príma
je príma
Půlnoční trolejbus
veze mě stále dál
město jako oheň
dohasíná
i cvrček v mé hlavě
můj smutek i žal
usíná
usíná
i cvrček v mé hlavě
můj smutek i žal
usíná
usíná
Setkání s A. S. Puškinem
Bulat Okudžava
Překlad: Jaromír Nohavica
Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu
každá epocha má vlastní kulisy herce i kus
a líto mi je že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus
Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso
řvou motory aut my z oken sčítáme galaxie
a líto mi je že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc nebudou a to líto mi je
Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem
a líto mi je že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem
Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů
náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít
a líto mi je že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my vyšší než veškerá vítězství
Co bylo je pryč vyjdu ven na špacír koukám noc je tu
vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám zítra že se něco přihodí
Služba v dubnu
Bulat Okudžava
Překlad: Jaromír Nohavica
Ach jak nádherně je venku po půlnoci
pouze máma moje ta je ustaraná
kdepak se mi chlapče touláš v noci
sám a ve tmě až do rána
kdepak se mi chlapče touláš v noci
sám a ve tmě až do rána
Křížem krážem chodím s dubnem na rameně
hvězda za hvězdou se na obloze klube
mámo mámo jsem na noční směně
vždyť je duben vždyť je duben
mámo mámo jsem na noční směně
vždyť je duben vždyť je duben
Chlapče chlapče já vím svoje marná sláva
oči nevyspalé máš a celé rudé
pustila tě k vodě to se stává
nějak bylo nějak bude
pustila tě k vodě to se stává
nějak bylo nějak bude
Křížem krážem chodím s dubnem na rameně
hvězda za hvězdou se na obloze klube
Co tě nemá jsem na noční směně
vždyť je duben vždyť je duben
mámo mámo jsem na noční směně
vždyť je duben vždyť je duben
Úvěr času
Bulat Okudžava
překlad: Jaromír Nohavica
Spusťte prosím vás rolety s modrými pruhy
doktor pro mě už lektvary hotové má
k mému lůžku dnes přišli ti u nichž mám dluhy
moje Víra a Láska a Naděje má
Sáhnu hluboko do kapes a marně hledám
prázdná tobolka sklouzla mi na parkety
moje Víro proč pláčeš a proč jsi tak bledá
za mě sto dalších dlužníků zůstane ti
Hlavu zvedám a něžně se rozhlížím kolem
kam jsem schoval ten papír a co jsem to psal ?
matko Naděje neplač a netrap se bolem
za mě sto dalších synů ti zůstane dál
K Lásce vztahuji ruce své zda ještě zná mě
ona řekne mi kajícně polohlasem
Nebuď smutný a netruchli věčná je paměť
a já ve jménu tvém sebe rozdala jsem
Ať už kdokoli líbal tě kdokoli laskal
ať už plamének hřál tě či požár tě hřál
lidská hloupost je věčná však věčnější láska
dluh je vyrovnán trest vykonán žijem dál
Venku svítá a já ležím čistý a klidný
bílým vlajkám se polštáře podobají
mé tři sestry tři ženy tři soudcové vlídní
poslední úvěr času mi otvírají
mé tři ženy tři sestry tři soudcové vlídní
trvalý úvěr času mi otvírají
|
