JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt

OSTRAVO (2003)


    Chci Vás dnes pozvat na malou virtuální procházku Ostravou.

     Tady jsem se narodil, tady chodil do školy, tady studoval, tady se na stará kolena usadil.

     Vezmu to letem světem, Ostrava a vzpomínky na ni jsou rozlehlejší než jedna stránka Archivu pod lupou.

     Příště to můžeme vzít zevrubněji, dnes půjdu jen po stopách svých písní.
Začneme nahoře nad Ostravou, na Hladnově, na vysokoškolských kolejích. Tam jsem trnul ve skříni na kolejích, zda mě tam vrátná objeví. Samozřejmě, že tehdy objevila. Přálo nám s Martinou štěstí, že přimhouřila oči.V dobách totalitních to byl prohřešek na vyhazov ze školy.

     Scházíme dolů k Ostravě, když jsme na začátku túry zašli na jedno do Plivance, kam jsem s kytarou často jako študák chodíval. Zpíval se hlavně Gellner. Po levé straně fotbalové Bazaly, na které mne táta vzal poprvé někdy v 10 letech. Před námi Ostravice a bývalý Most pionýrů,za ním napravo náměstíčko ostravské radnice s rondelem a sochou mimozemšťana nebo co to kýho čerta je. Zpátky nalevo od křižovatky legendární Parník s neodmyslitelným Pavlem Girtlem. Místo desítek koncertů, které jsem tam absolvoval, stejně jako scrabblových turnajů, které jsem tam absolvoval. Podél velké budovy policajtů, v které jsem naštěstí nikdy nebyla ani v písních se nemihne,,k Husovým sadům. Před hlavní poštou křižují se všechny cesty a ve vedlejší trafice prodávají pohlednice. V Minibaru si dávám schůzku s Monikou. Ovšem nejen s ní. Minibar, aneb bufet televizáků, byl jedno ze zásadních míst ostravské hudební subkultury. Streichl mi tam poprvé zazpíval Džínovou nevěstu. A to na kytaru, do které jsem se na první pohled zamiloval, na konci 90. let ji pak od něj vyšgryndal, loni nechal spravit a ona mi stále hraje. Na rohu Husova sadu je hospoda Baník. V pět deset u Baníku. Odtamtud se táhne nahoru na Bazaly. A tady se pak dohrává třetí poločas ligových mečů. Kousíček odtamtud slavná prodejna hudebnin s vedoucím panem Šnapkou. Tam mi táta koupil mou první kytaru. Když to vezmete zpátky doleva kolem hlavní pošty nemůžete minout hospodu U Rady. Smažák tam mívali za 5,20 Kčs. A pivo jak křen. To druhé už neumím posoudit. To první už neplatí. A blížíme se ke Kuřímu rynku. Na rohu ještě nedávno cestovní kancelář Fischer, na druhém rohu hospoda Džbán. Hlavně ale bar U Waldemara, zásadní místo ostravských muzikantů. Bufet rozhlasáků. Bývaly tam viděny nejen mladičké básnířky, ale i staří básníci. Přes náměstí Lidových milicí (dnes T.G.Masaryka) kolem velkých výloh Bati míříme k Černé louce. Kdybychom to teď vzali doprava kolem Divadla hudby, kde jsem skládal své první hudební kvalifikační hudební zkoušky, k bývalému Domu potravin natrefíme na Neptun. Bufet nastojáka s úžasným vlašákem a párkem s hořčicí. My to ale vezmeme přes výstaviště až za divadlo Antonína Dvořáka. Tam v nevzhledném skleněném pavilónu jsem přičichl poprvé k hazardu. V patře plném hazardních automatů někdy na počátku 70. let jsem nechával své malé padesátikorunové honoráře za texty pro Majestic a Martina mne tahala za rukáv nešťastna,co si to vzala.

     Naproti smažili výtečné bramboráky (za zachráněné zbytky peněz). Dřív než nasedneme do tramvaje, nejspíš devítky, (než přijede,chvilku to bude jako odjakživa trvat) můžete si odskočit pár metrů podél řeky k Sýkorovu mostu, přes který jde onen slavný smuteční průvod. Vraťte se. Nasedáme a hlavní ostravskou tepnou, za mých časů Gottwaldovou ulicí, dnes 28. října a pak čertví co ještě dál, míříme na Porubu. Na Fifejdách nalevo za vybombardovanou Karolinou a dnes karolinským jezerem (doufám, že dočasným přírodním úkazem) pod panoramatem vítkovských věží se krčí malá nechvalně známá benzínová pumpa, donedávna Aral, z které to v rámci Ladovské zimy jistili policajti. My ale jedeme dál, čekají nás dvě kina, do kterých jsem chodíval. Zábřežská Luna, v které jsem patrně viděl nějaký zápaďácký krvák. A porubská Dukla, kde mi v tamnější tmě Šárka jako jediná neucukla. Blížíme se k Porubě a k porubským dvorům, které nás pojí jako vzpomínka. Vystoupíme u areálu VŠB, u hospody Slovan, na tamním dvoře jsem býval s kytarou Bob Dylanem. A jako kluk nejen jím ale i mnohým dalším. Pěšky jen necelý kilometr je v Pustkovci hospoda U mámy, kde bylo pořád plno a kde jsem hrál s kapelou svůj první bigbítový koncert.

Ale o tom zas až někdy příště.

 


V kavárně Černá hvězda - křest DVD Doma (14.9.2006)
Foto © Dalibor Záruba

Na Sýkorově mostě (12.3.2007)
Foto © Tomáš Linhart

2 0 0 3
Ostravo (Babylon - 2003)
0:29 min, mp3 - 0,11 MB
Nahráno a smícháno ve studiu MSN Recording, Jablonec nad Nisou 7-9/2003.
 

2 0 0 6
Ostravo (Doma - 2006)
0:29 min, mp3 - 0,11 MB
Natočeno 28.a 29.6.2006 , Ostrava - dvohalí Karolina.
 
Ostravo
14.7.2005, klub Parník Ostrava

2:01 min, wmv - 7,00 MB,
kamera © Tomáš Linhart, 2005

Ostravo
12.8.2007, Hukvaldy 
2:13 min, mp3 - 2,08 MB
 



Ostravo Ostravo
město mezi městy hořké
moje štěstí
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou

Pámbů rozdal
jiným městům všecku krásu
parníky na řekách
a dámy všité do atlasu
Ostravo Ostravo
srdce rudé
zpečetěný osude

Ostravo Ostravo
kde jsem oči nechal
když jsem k tobě spěchal
Ostravo Ostravo
černá hvězdo nad hlavou

Ať mě moje nohy
nesly kam mě nesly
ptáci na obloze
jenom jednu cestu kreslí
Ostravo Ostravo
srdce rudé
zpečetěný osude

 


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu