|
Vzpomínka na Jirku (1975)
Už od pradávných časů, dříve než pustili učedníka -
truhláře, aby udělal stůl, musel nejprve zametat v
dílně. Pak nějaký čas trvalo, než dostal do ruky hoblík,
aby se s ním naučil zacházet. A kolik času ještě potom
musel prožít v učení, než si zkusil vlastnoručně stůl.
Já jsem v 70. letech psával texty k cizím melodiím. To
jsem měl, obrazně řečeno ten „ hoblík v ruce“ a učil
jsem se. Byly to nejdříve hlavně zahraniční písničky,
které hrával na „čajích“ ostravský Majestic. Díky
Mirkovi Schejbalovi a jeho širokému repertoáro- vému
záběru jsem si tak mohl ozkoušet způsoby všech možných
hudebních stylů, od Chicaga až po Slade. Až později jsem
se dostal k textům na původní melodie.
Dramaturgem v Českém rozhlase Ostrava byl tehdy pan
Drahoslav Volejníček. Jsem moc rád, že díky němu na mne
klatba za tátu , který musel po roce 1968 z rozhlasu
odejít, nedopadla podobně jako dopadala jinde. Svět
prostě není černobílý. Nebyl a není.
Když procházím svůj zápisníček a vzpomínám všechny ty, s
nimiž jsme kdy dohromady poskládali nějakou píseň, je to
dlouhá řádka jmen. Petr Němec, Zdeněk Mann, Jan Matouš,
Zbyněk Bitmar, Ruda Chowaniok, Drahoslav Volejníček,
Petr Michalík, František Hovjadský, Vlastimil Kučaj, Jan
Volný, Petr Hanzelly, Aleš Bajger, Richard Kroček, Lumír
Ptáček, Vladimír Figar, Leo Skuplík . Napsali jsme spolu
spoustu písní, dnes už většinou zapomenutých. Jedno
jméno se ale opakuje častěji než jiná.
Jirka Urbánek.
Vynikající ostravský basista a skladatel, dlouholetý
člen Ostravského rozhlasového orchestru a páteř kapely
Flamingo, chcete-li Plameňáci. Ostatně
počtěte si o Jirkovi více sami. Byl pro mne opravdu
jiným muzikantským patrem. Bylo v tom i trochu
symboliky, že jsem k němu do jeho vilky na Slezské
Ostravě nad Bazaly chodíval s texty pěšky a do kopce a
zadýchával jsem se.
U klavíru nahoře v podkroví mi nic nedaroval. Žádnou
slabiku navíc. Jako jazzman byl na to obzvlášť přísný.
Tak přísný jak jen mohl být k začínajícímu textaři, aby
z něho něco pořádného vyrostlo.
Jestli mne nemýlí paměť a zápisky, složili jsme spolu 18
písní. Od těch prostých dětských až po velké jazzové.
Mnohé z nich nazpívala Marie Rottrová a zachovaly se
tedy na gramofonových deskách. Díky tomu si jich několik
dnes můžeme připomenout. Omluvte kvalitu praskajících
vinylových desek. Čas se nedá zastavit.
V sobotu 16. května 2009 ve věku 65 let Jirka zemřel.
Díky, Jiří, že jsem tě potkal.
Jiří
Urbánek / Jaromír Nohavica – Písně
(Láska šla slavobránou,
Píseň, Čas motýlů, Štěstí pro tebe - štěstí pro mne, Tak
tohle je láska, Když je mi nejhůře, Soví křížovka, Pán v
šedém svetru, Jarní neděle v parku, Ples cestovatelů,
Muž a pes, Tahitská dívka, Sochy, Psaníčka zpod lavic,
Vzpomínka na Paula Gaugina, Píseň o smutných kaprech,
Proč za mnou stále jdeš, Má se k světu ten náš svět )
|
