JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt

STĚHOVÁNÍ (1990)
POCHYBY (1992)

Zatímco od východu mi vítr inspirace přinášel hlavně písně Vysockého a Okudžavy, ze severu díky přímému kontaktu na polské přátele, na polskou televizi a rádio bylo těch písní a jmen daleko více. Dříve než jednou projdu celou svou diskotéku a fonotéku, abych na nikoho z nich nezapomněl, vypíchnu dnes hlavně dva z mých velkých polských inspiračních zdrojů. Poslouchal jsem je a četl hlavně jako básníky, textaře. Wojciech Mlynarski a Jacek Kaczmarski. Jeden zpívající své „fejetony“ za doprovodu klavíristy, druhý široce sedící s klasickou kytarou – oba typicky polští, ač každý z jiné „bajki.“ Místo dlouhých povídání zveřejňuji tady (zcela poprvé) své překlady jejich několika písní, jak jsem si je pro sebe zkoušel dělat na přelomu 80. a 90. let. Oba mne inspirovali (ač to zní banálně) polskou optikou pohledu na svět. Nechce se mi dlouze a zasvěceně rozebírat, v čem vidím různost mezi českým a polským živlem, nejsem ani sociolog, ani historik, píšu jen písně a skrze ně poznávám a popisuji svou každodennost. Mezi řádky si odpověď jistě najdete sami.

Písně nebyly určeny k veřejnému zpívání. Ty některé Mlynarskiego jsem dokonce neznal ani v originálním podání. Četl jsem je jako básně, písňové tištěné texty z těch několika knížeček, které se mi dostaly přes řeku Olzu do ruky. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si přeložený text W. Mlynarskiego Stěhování sám s kytarou zhudebnil.

U Pochyb Jacka Kaczmarskiego je situace o něco složitější. Píseň jsem jednou nebo dvakrát veřejně zahrál, ale ve svém soukromém archivu ji prostě nemohu objevit. S klukovskou radostí vyhlašuji pátrání po jejích stopách.

Internet žije !

(Ano, internet žije - píseň Pochyby nám zaslala hodinu po zveřejnění paní Jiřina Singerová. A po ní další, a další... Děkujeme).
    
    


Jacek Kaczmarski a Jarek Nohavica na pódiu v Cieszynie, 1990

© Jaromír Nohavica

Text W.Mlynarskiego v polském vydání
© Jaromír Nohavica
 
       

Stěhování
zhudebněný překlad písně W. Mlynarskiego
ze soukromého archivu, nedatováno, 
1:56 min, mp3 - 0,92 MB

Pochyby
zhudebněný překlad písně J. Kaczmarskiego
22.10.1992, Městská knihovna v Praze, 
4:31 min, mp3 - 4,25 MB



STĚHOVÁNÍ

původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

První stěhování                        

za korunu groš       

celé naše jmění    

rákosový koš     

těch pár drobných věcí        

vešlo do dlaně         

zato štěstí bylo    

nepočítaně  

do nového bytu   

v dlaních jsi ho nes

nemusel ho vozit

žlutý mercedes            

 

Druhé stěhování                  

věcí plná síň                    

košů trochu více                       

avšak štěstí  míň          

scvrklý lístek čaje                 

když se vyvaří                   

stonek potměchutě                           

schován v herbáři                    

tolik zbylo štěstí

za námi ho vez                         

po hvězdnatém nebi                                    

žlutý mercedes                          ¨

 

Občas napadá mě                       

stěhovat  se dnes                       

kolik marných krámů                       

špeditér by vez                       

ledničku a pračku                       

skříň i kanape                       

stůl brát opatrně                       

ať se nezdrápe                      

přes ustlanou postel                       

přehozený pléd                      

jenom toho štěstí                      

jen tak za nehet

 

 

POCHYBY
původní polský text: Jacek Kaczmarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

Čemu je možno ještě věřit v tomhle kraji

kde přátelé se sobě vyhýbají zdálky

a byvší nepřátelé na housličky hrají

vítězné písně z velké knoflíkové války

 

Kdo a co ještě může  urazit tě v zemi

pozurážených páteří a šíjí

kde ti kdo včera byli hluchoněmí

dnes recitují novou poezii

 

Po čem je možno ještě toužit v tomhle státě

kam poslat prosby se včerejším datem

fatamorgána je úsměv na plakátě

a studny v oázách jsou zaneseny zlatem

 

Kým začít pohrdat a koho nenávidět

když víš že nenávist je rodnou sestrou zloby

dívat se za sebe a za slabost se stydět

a vzývat sílu která slabostí je doby

 

Čím oslovit lze nafoukané skety

pro něž je slovo zbožím do butiku

o chóru sní mé rozechvělé rety

internované v parlamentu zvyku

 

Kdo bude popravený ze svatebních hostí

že svatba skončila a muž svou ženu plení

a farář samozvanec  v rámci budoucnosti

na dvorku rozprodává keksy rozhřešení

 

Komu dát lásku trn i vůni růže

když všichni kolem milují tak teskně

že jizvy víry jsou jen jizvy kůže

a kapka krve na trávě se leskne

 

Co zradit po Moskvě co zradit po Mnichovu

když zrádci proradně už sami křičí Zrada

a v kutnohorských dolech zlatých kovů

z průseků ztrouchnivělých hluchá hlína padá

 

Jak věřit v národ a jak v jeho duši čistou

když na vlajkách jsou  axiómy víry

vyšité  vetchou nití  stříbrolistou

půjčenou nápovědou z divadelní šmíry

 

A koho vynést na piedestál dějin

kam tolik hlupců už bylo vyneseno

nechybí bronzu pro ty kteří chtějí

na soklech vyrýt svoje malé jméno

 

Jak v tichu žít když uši drtí rámus

a mrtví tančí v muzeálním revue

zpívat bych měl Tedeum laudamus

a mlčím neboť nevím nevím nevím

 

8.6.1992

 



Balada o strašákovi do zelí

původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

Hromy bily severák dul   

foukal vítr bouřný a svěží   

strašák v poli zlomil se v půl   

padl na zem a teď tam leží    

 

Vrabci kterým naháněl strach   

až se třásly prdýlky jejich    

jako supi na mršinách    

šťastně klovou a přitom pějí:     

 

Proč my hloupí jsme se tak báli   

koukej bráško ďoby ďob ďoby   

kasal ses  a splaskly ti svaly   

strašáku ty přežitku doby    

 

Mezi lidmi za čas šla řeč   

že snad  možná přece jen kdyby   

respektive anobrž leč    

bez strašáka něco tu chybí    

 

Soused jeden ekonom byl    

sehnal beton a potom pravil   

strašak byl a budě i fčil    

anarchyja podryva zdravi     

 

Hruď mu z modré oceli ukul    

nohy v pevném betonu zalil   

teď si klovej vrabčácký kluku    

toho který větrem se svalil     

 

Jenže vrabci nevděčná spřež    

smutní jsou ač měli by hopsat   

klovat kdy chceš a koho chceš   

to je vlastně zábava pod psa     

 

Ekonome Padá ti  krov    

teče střecha hnije ti tepich    

na strašáka beton a kov   

v této chvíli je kapku přepych    

 

Co on na to? Nic na to. Coby ?    

nový strašák  betonem svítí    

Zadul vítr převratné doby    

strašák stojí a dům se zřítil.     

 

 

LANA

původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

Drazí mí diváci račte se přichystat

hezky se usadit bradu dát do dlaně

slyšte mou básničku Byl jednou malý stát

v tom státě všechen lid chodíval po laně

 

s tím ovšem že vláda po laně z oceli

veřejnost po tenkém vláknu ze silonu

každý však ten i ten strachem se tetelil

aby snad nespadl jak hruška ze stromu

 

Dříve než pokročí můj výklad nestranný

poznámku na okraj tady si dovolím

o tom že záchranná síť byla pod lany

pod lany vládními jinde už nikoli

 

Kraloval tomuhle provazo - královstí

zářný hlas upřímně myšlených hesel

Naše zem budiž vzor nejvyšší rovnosti

všem se to stejně houpe a třese

 

Nechci vás zdržovat čas velmi utíká

děj prostě o pár let posuňme spolu

do roku kdy státem přehnal se hurikán

a lana praskla a všichni žuch dolů

 

Lanová soustava státu se zřítila

stát prostě nepřežil dějinnou průbu

vláda se zachytla v síti a idyla

národ si ošklivě namlátil hubu

 

A navíc pohleďte jak v scifi románě

strašlivý obraz se v mé básni rodí

lidé jenž zvykli si chodit jen po laně

zapomněli  to jak po zemi chodit

 

Zapomněli  jak vést normální hovory

jak říkat pravdu z úst lidu jak roste

když už teď nemusí pro pány cenzory

vymýšlet složitě to co je prosté

 

Už se však sbírají podření od krve

ten bere fáč ten si oděrky myje

mrmlají žbrblají a křičí  teprve

teď začne skutečná demokracie

 

Nic proti pohodě však do té idyly

želbohu nedopatření se vkradlo

že totiž z těch kteří na zem se zřítili

veliké procento přímo na hlavu padlo

 

Jak šutr letěli jak dudlík z kolébky

se zemí tvrdou se srazili čelně

přičemž se tak silně praštili do lebky

že praštěni jsou už neléčitelně

 

A už se hemží a rojí kol dokola

že se jim rozbřesklo ? Naděje zanech

Slyšíš je? Stát nutno budovat odzdola

ovšem na zásadně pevnějších lanech

 

Na závěr sluší se učinit dvojtečku

poté co báseň jsme v poklidu zvládli:

žij blaze národe v tom novém státečku

a pozor  na ty co na hlavu padli!

 

 

 


PÍSEŇ KRYSY
původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

Moře bouří Vichr fičí

loď se na bok pokládá

Zabte krysu! všichni křičí

a ta krysa to jsem já 

 

Velký mumraj na palubě

každý opustil svůj flek

S klackem v rukách s nožem v hubě

mají v očích vztek

 

Už nad vodami stoupá zpěv

sbor otců praotců a synů

ať teče krev ať teče krev

ta smyje velkou krysí vinu 

 

Že kurs byl chybný plachty zlé

že v trupu černé díry zejí

ať platí viník když je zde

hej na krysu a zabijme ji

 

Z pravoboku vlny pění

z levoboku skály jsou

u kormidla nikdo není

bocman běhá  za krysou 

 

Strojník  nechal  stroje stroji

zpod kotlů se valí čmoud

loď se zmítá v  paranoi

krysu zapíchnout 

 

Už nad vodami stoupá zpěv

sbor otců praotců a synů

ať teče krev ať teče krev

ať smyje velkou krysí vinu

 

Že kurs byl chybný plachty zlé

že v trupu černé díry zejí

ať platí viník když je zde

hej na krysu a zabijme ji 

 

Stěžně už jsou ulámané

vítr cáry plachet rve

kde je lodník s kapitánem ?

honí krysu tedy mne 

 

Tenhle koráb  námořníkům

nejednou už  ke dnu šel

nežli zmizí sakumpikum

něco říct bych chtěl 

 

Já nejsem běžný krysí typ

jenž podpalubím skrytě chodí

a přežírá se když je líp

a když je hůř tak prchá z lodi 

 

Já nepomýšlím na exil

má loď je zde mé předurčení

Dno opravme řvu ze všech si

Můj hlas však v ryku slyšet není

 

 



SITUACE
původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

Jednou jeden velký pán                                             

z jakých příčin nevím sám                                 

laskavě mne přijal ve svém kabinetě    

Přemáhaje v sobě strach                                     

překročil jsem jeho práh                                        

že mu řeknu něco o tom co mne hněte   

 

Pár dotazů chtěl jsem vznést          

zatínal jsem ruce v pěst              

byla ve mně negace i desperace         

bohužel však celý čas                 

v kanceláři kromě nás                   

byl i kdosi třetí - totiž Situace     

 

Měla divně chladný zrak                

tvářila se právě tak

jako by ji zima sáhla do dekoltu      

úsměv ostrý jako křen                  

z kapsy čouhalo ji ven                  

něco co se podobalo hlavni koltu      

 

V prsou se mi zrychlil dech           

chlap se zvedl řekl Ech                

znám váš názor pane je to moje práce 

správný názor ne že ne                

k čemu nám to ale je                  

cítíte sám jaká je teď situace         

 

Chci mu na to něco říct               

situace krucifix                     

pohledem jak kulometem po mně střílí    

kolem srdce bong bong bong            

tak jsem ten svůj protest song          

nezvlád jaksi dozpívat v té hloupé chvíli      

 

Přešly roky ale vztek                

nepřešel a já si řek                   

běž tam zase navíc právě došlo k změnám

Situace v onen čas                      

změnila se ráz na ráz                  

a byla teď jaksi nově vyjasněna

 

Měla šmrnc a útlý bok                                  

sladká ústa ladný krok   

no jak říkám situace jedna báseň

růžově jí žhnula líc    

Brigitte Bardot to je nic  

bezostyšně hnedle ke mně lísala se  

 

Já však chladný jako led

chystám se že právě teď

vyřídím si s chlapíkem svůj starý účet

a vtom ona skok a vpřed

přisála se na můj ret

a zlostně mne líbá tak že musím mlčet

 

Polibek mi vyrval dech

chlap se zvedl řekl Ech

znám váš názor pane je to moje práce

správný názor ne že ne

k čemu nám to ale je

vidíte sám jaká je teď situace 

 

Chci mu na to něco říct

situace krucifix

objímá mne že až skoro ztrácím síly

kolem srdce bong bong bong

tak jsem ten svůj protest song

nezvlád jaksi dozpívat v té hloupé chvíli

 

Přešly roky ale vztek

nepřešel a já si řek

přijde chlape jednou čas a budeš bát s

však se dorvu za tebou

vyslechneš si pravdu mou

poznáš mne jen co nebude situace  

 

ani tamta ani ta

ani dobrá ani zlá

v nedospaných nocích se mi o tom zdává

jak jdu k tobě ty jsi sám

situace není tam

pak si snad už z plna hrdla zanadávám.   

 

24.1.1988          

 

 


V jednom divadélku loutek

původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

V jednom divadélku loutek,

jehož název znám mi není,

přišli jednou v rámci přeměn

noví lidé do vedení.

 

Nastalo však mizerére,

zjistilo se, že tu není

žádných nových loutek, které

postaví se za vedení.

 

Načálnictvo po poradě

prohledalo půdy sklepy,

až pak kdesi vzadu v skladě

našli jednu jak tam dřepí.

 

Jsem už sice stará loutka,

stačí ale díry zašít,

svázat lanka, spravit poutka,

mohu ještě děti strašit.

 

a když navíc moje záda

zpevníte mi trochou sádry

spontánně a zcela ráda

podpořím vás - nové kádry.

 

Sám šéf vzal se do rachoty,

vázal šňůrky na rub na lem,

loutka, mistr na bonmoty,

nazvala ho liberálem.

 

Jak tak lichotila stále,

rozpadla se ťuky, puky,

šéf byl sice liberálem,

ale velmi silné ruky.

 

Dáte-li vše dohromady,

uznáte, že je to v háji,

když oporou nové vlády

staré loutky stát se mají.

 

 



Smutné městečko
původní polský text: Wojciech Mlynarski

překlad: Jaromír Nohavica

 

Zdálo se mi onehdá v noci                                                

o malé a veselé zemi                                                  

bydlet tam byl nádherný pocit                                      

což už dlouho nestalo se mi                                           

 

samé žerty v tom kraji zněly                                           

smál se každý velký i malý                                                

tak že z toho modřiny měli                                  

jak se za bok popadávali                                       

 

Pak však ve snu mihla se vláda                           

respektive premiér vlády                                     

strachem bledý vymýtit žádal                             

jevy tyto škodlivé tady                                              

 

Z dálné země objednal vskutku                

vyhlášené tamější divy                                            

zájezdové městečko smutku                                       

pod nazvánijem Gorod tosklívyj

 

kolotoče netočily se                                               

kolotočář častoval lidi                                         

vlastním vzorným životopisem                            

podle nějž je třeba se řídit                                     

 

na pódiu z vrzavých prken                   

chlapík z jehož úst táhlo pivo                                    

kroutil v bednách králíkům krkem                             

přičemž křičel Ať žije život                                     

 

Smích se ztratil lid se smát přestal                         

zato vláda ta byla ráda                                    

volá   Hola Toť správná cesta                     

sláva hurá tramtara tadá

 

Pouze jeden muž s moudrou tvář

šeptal v skrytu zádama k plůtku

to jsou jenom kolotočáři                                                          

to je jenom městečko smutku

 

život znal však patrně  málo

snad i více příčin to mělo 

každopádně městečko stálo 

stálo dále a neodjelo         

 

cynikové z hloupého těsta 

nepodarci žluklého loje     

na bulváru smutného města  

začli stavět kiosky svoje   

 

všechny nuly za kudlu groše

nedomrlí hloupí a trhlí  

ve městečku z práchnivých fošen

nadšeně se do práce vrhli 

 

od bran šachet až k lánům žita  

zněly tóny břeskného marše

Vzhůru hlupci z východu svítá

udeřila hodina naše   

 

uchytlo se úrodné símě   

město rostlo investicemi    

na dvou vozech přijelo v zimě 

zjara bylo po celé zemi          

 

smích se ztratil v smutku a v pláči  

zato vláda ta byla je ráda     

jásala že o to nám kráčí 

sláva hurá tramtara tadá 

 

zdravý rozum rděl se co slyšel  

mnohý člověk trápil se strašně  

jen ten moudrý zmíněný výše    

nezbláznil z té obecné vášně 

 

tiše šeptal s jistotou  v hlase            

přijeli a odjedou zase                                     

Nemýlil se hleď koně muly                        

první vozy zvolna se hnuly ? 


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu