JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt

UTÍKAL MALÝ CHLAPEC (1986)

Praha, 24. června 1986

Milý Jarku,

vlastně píšu, abych ti vynadal. Chtěl jsem to udělat poprvé, když jsi po srazu Jonášů nedojel do Bratislavy. ( Merta dojel.) Teď mi jde o schůzku, kterou jsi minulý týden zasklil Ivanu Rösslerovi a Michalu Konečnému. A samozřejmě ne jen o tohle.
          Soudím, že mám k takovému postoji a dopisu právo. Vždycky jsem se snažil tě chápat a téměř vždycky jsem se tě také zastal před kritiky tvých hráčských mravů. To nepovažuji za zásluhu, ale za svou povinnost vůči svému zdravému rozumu. Vážím si tě – i po této stránce – z mnoha důvodů. To, jak důstojně vzdoruješ všem štvanicím, sleduji s obdivem. Hutka, Třešňák, ale vlastně i Kryl, Veit a jiní už v podobné situaci podlehli, ať si to dnes oni či národ vysvětlují jak chtějí.
          Ale chraň tě Pánbůh si tímhle omlouvat své lajdáctví, nevycválanost a manýry nervózní, zhýčkané subrety. Abychom si rozuměli: nedělej nic, do čeho se ti nechce ! Nechtěl jsi se nakonec s žádným Rösslerem či Konečným scházet ? Dobře. Ale měl jsi zavolat, jako každý normální člověk. Ta Bratislava byla ještě horší, pro to nemám slov. Buď si kup tři budíky najednou, nebo se nechávej budit. Nebo míň a jindy pij.
          Teď si říkáš, co že ti to píšu právě teď, když přece vím, že… Ale kdy je k takovému spláchnutí pravá chvíle?
          Dodalo mi, když Rössler říkal, že se vlastně nic neděje, že on taky leccos zasklí. Víš, já se před lety zvolna, tiše a nenápadně rozloučil s řadou schopných muzikantů vlastně ještě dřív, než se z nich stal nezajímavý popáč. Šli mi nějak na nervy svým kultem výjimečnosti, nervozity, upracovanosti atd. Žiju v prostředí, kde jsou důvody, proč být nervózní a proč se člověku nechce plnit cokoli smluveného. Viděl jsem, vidím a uvidím kolem sebe neštěstí skvělých lidí zbavených existence, rodin, svobody. A vím tedy, jak asi lze a nelze se zachovat, třebaže každý člověk je jiný.
          Vydržel jsem mít celý život rád Evu Olmerovou jako zpěvačku, i když jako člověka jsem ji pro sebe musel dávno odepsat. S kýmkoli dalším to, věřím, bude u mne stejné.
          Ale vlastně je to blbost: ty bys měl vzít rozum do hrsti ne proto, že ňákej Černej si tě chce vážit i mimo mikrofón, ale proto, že si od tebe tví posluchači nic jiného nezasluhují.
          Howgh. Pozdravuj Martinu, je opravdu krásná. Jestli je i tak milá, jak tvrdíš, pozdravuj ji tím víc.
 

Jirka Černý
 




S Jirkou Černým a Vaškem Součkem na Svojšickém letorostu '86
Foto ©
Olgert Rumler

Dopis Jiřího Černého (24.6.1986)
© Jaromír Nohavica
 

Utíkal malý chlapec
3.9.1994, Helfštýn,   2:14 min, mp3 - 2,09 MB
 



Utíkal malý chlapec
a bál se svého stínu
jak za ním stále ťape
a připomíná vinu
vinu jež nemá jméno
a přece v hrdle škrtí
oprátkou namydlenou
z rozmaru paní Smrti

Utíkal malý chlapec
takové drobné mládě
které se choulí za pec
když schyluje se k zradě
a k zradě schyluje se
i dvakrát třikrát denně
a někdo neunese
tu tíhu na rameně

Ten chlapec zřejmě bál se
tak jako já se bojím
že slibům nedostál jsem
a za moc málo stojím
lucerny hrajou betla
kartami značenými
před námi tolik světla
a vzadu samé stíny


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu