|
UTÍKAL
MALÝ CHLAPEC (1986)
Praha, 24.
června 1986
Milý
Jarku,
vlastně
píšu, abych ti vynadal. Chtěl jsem to udělat poprvé,
když jsi po srazu Jonášů nedojel do Bratislavy. ( Merta
dojel.) Teď mi jde o schůzku, kterou jsi minulý týden
zasklil Ivanu Rösslerovi a Michalu Konečnému. A
samozřejmě ne jen o tohle.
Soudím, že mám k takovému
postoji a dopisu právo. Vždycky jsem se snažil tě chápat
a téměř vždycky jsem se tě také zastal před kritiky
tvých hráčských mravů. To nepovažuji za zásluhu, ale za
svou povinnost vůči svému zdravému rozumu. Vážím si tě –
i po této stránce – z mnoha důvodů. To, jak důstojně
vzdoruješ všem štvanicím, sleduji s obdivem. Hutka,
Třešňák, ale vlastně i Kryl, Veit a jiní už v podobné
situaci podlehli, ať si to dnes oni či národ vysvětlují
jak chtějí.
Ale chraň tě Pánbůh si
tímhle omlouvat své lajdáctví, nevycválanost a manýry
nervózní, zhýčkané subrety. Abychom si rozuměli: nedělej
nic, do čeho se ti nechce ! Nechtěl jsi se nakonec
s žádným Rösslerem či Konečným scházet ? Dobře. Ale měl
jsi zavolat, jako každý normální člověk. Ta Bratislava
byla ještě horší, pro to nemám slov. Buď si kup tři
budíky najednou, nebo se nechávej budit. Nebo míň a
jindy pij.
Teď si říkáš, co že ti to
píšu právě teď, když přece vím, že… Ale kdy je
k takovému spláchnutí pravá chvíle?
Dodalo mi, když Rössler
říkal, že se vlastně nic neděje, že on taky leccos
zasklí. Víš, já se před lety zvolna, tiše a nenápadně
rozloučil s řadou schopných muzikantů vlastně ještě
dřív, než se z nich stal nezajímavý popáč. Šli mi nějak
na nervy svým kultem výjimečnosti, nervozity,
upracovanosti atd. Žiju v prostředí, kde jsou důvody,
proč být nervózní a proč se člověku nechce plnit cokoli
smluveného. Viděl jsem, vidím a uvidím kolem sebe
neštěstí skvělých lidí zbavených existence, rodin,
svobody. A vím tedy, jak asi lze a nelze se zachovat,
třebaže každý člověk je jiný.
Vydržel jsem mít celý
život rád Evu Olmerovou jako zpěvačku, i když jako
člověka jsem ji pro sebe musel dávno odepsat. S kýmkoli
dalším to, věřím, bude u mne stejné.
Ale vlastně je to blbost:
ty bys měl vzít rozum do hrsti ne proto, že ňákej Černej
si tě chce vážit i mimo mikrofón, ale proto, že si od
tebe tví posluchači nic jiného nezasluhují.
Howgh. Pozdravuj Martinu,
je opravdu krásná. Jestli je i tak milá, jak tvrdíš,
pozdravuj ji tím víc.
Jirka
Černý
|
