JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


TVORBA - DIVADELNÍ HRY
 

KOBOVA GARÁŽ (18.3.1992)
(monodrama pro 3 osoby,6 zpěvaček a 1 hlas)

Věnováno Zdeňku Zapletalovi, autoru knihy Kobova garáž, napsáno u příležitosti křtu stejnojmenné knihy
 
 

Se Z.Zapletalem - křest knihy Poslední mejdan
© J.Nohavica

Se Z.Zapletalem - křest knihy Poslední mejdan
© J.Nohavica

S Pepou Kenšou, skvělým duchem hulínského kulturáčku (pravděpodobně v Litomyšli)  © J.Nohavica
 
 
Křest Kobovy garáže. Zleva: J. Nohavica,
W.Daněk, V.Redl, Z.Zapletal, J.Streichl
© J.Nohavica
   

Kobova garáž
(nedatováno, ukázka z amatérského záznamu autorského čtení)
1:31 min, mp3 - 1,43 MB

Kobova garáž

 


Lenin


(sedí v předsíni u psacího stolu v plavkách a tričku s nápisem GAMBURGJER)
  Krupská (v rohu na spartakiádním lehátku ohryzává tužku)
  Mluvící  kocour  Bezumnyj  (vartuje  u  dveří, mrouská  pod  vousy  a nepravidelně škytá)
  Lenin

(urputně)
Cože je dnes v Kremlu
takový smrad a teplo,
že by se snad automatické ohřívání samo seplo
a poté přehřálo?
To se tu ještě nestalo.
Či se snad venku něco chystá,
je přece prosinec, to je věc jistá
a já jako správně předvídavý komunista
tvrdím, zde není něco v pořádku!
Což znamená, že něco se tu děje.
Ba. Zle je.
(šeredně se potí)
Vedro a ještě při pátku.
Jak říkají Poláci : v tym přypadku...
(jde ke stěně a prohlíží si plán evakuace a čte návod pro nájemníky domu)
Ja, ja. Já věděl jsem to hned
(čte ze stěny)
V případě zápachu či horka
řiďte se  instrukcí číslo 5.
Tedy zapnout na plné kule wafky
(zarazí se a vykřikne)
Zpět!
(sám k sobě)
Uljanove zpátky!
Spletl sis vole řádky.
Ne zapnout wafky.
Vypnout wafky
sundat plavky,
chodit bos,
zacpat nos..

  Krupská To snad ne!
  Lenin Jaképak ne. Co  psáno je je psáno.
  Krupská

O nikoli, tak nesmí býti vykřiknutí mé teď bráno,
já vykřikla jsem, přiznávám, že prudce,
však proto jen, můj revoluce vůdce,
že slovo plavky na šest písmen zde mi vyšlo
a to mi tak nádherné v oné chvíli přišlo,
že jsem se prostě nezdržela.
Až pomalu jsem z toho komplexy měla,
jak marně dumám : pomůcka ke koupání…
Já  pořád  bidlo, onuce a více nemám zdání.
Vtom slyším plavky. Kdo  by to byl řek.
Hodně se člověk dozví z křížovek.
A taky od vás, Vláďo Lenine,
vy intelektuální zlosyne.

  Lenin

(hladí ji dobrotivě po vlasech)
Nu vot, nu vot, ach  duša ruskaja,
chytraja ptica Naďa Krupskaja.
(sundává si při tom pomalu plavky takzvané dynamovky)

  Mluvící  kocour  Bezumnyj  (rozškytává se ještě více)
  Lenin  

(chodí  nahý  po  sednici. Sednice  je  bohatě  leč  prostě  zařízena. Lenin je viditelně zmaten)
Ha, zde něco nehraje,
instrukce splněna a teplota dál velká je,
(k   sobě)
Nu  což, zítra   popravíme  ty,
kdož vymysleli instrukce,
však  nyní  třeba  hledat  viníka
tohoto  tepla a zápachu produkce.
Zmítá mnou velká zloba,
mám  nejasné  tušení,
že  za  tím  vším se skrývá Koba.
Čili Stalin.
(obrací se na Krupskou)
Koba to bylo jeho trampské jméno,
jak jistě víš, má neprávoplatná ženo.
(ke kocouru Bezumné,m který kroutí nad tou přezdívkou hlavou a škytá o poznání méně)
Mluvící kocoure Bezumnyj, ke mně,
ohrožena je celá naše země.
Škytavku na můj povel zaraž
a pověz, jaká že je pravda širá,
kde skrývá se teď Koba, člen politbyra.

  Bezumnyj  Ga-ráž.
  Lenin 

Co táráš?
Kdeže?

  Bezumnyj

V garáži. U Spaského věže.
Je mi líto.
ale věřte mni to.

  Lenin

Ty můj škyto.

  Bezumnyj 

(uraženě)
Fakt, my mluvící kocouři nelžeme,
ne že nemůžeme, ale nechceme.
Jak říkala naše básnířka Helga von Rott.
Kot, katoryj lžjot, uže v grobě spjot.

  Lenin 

Ty tedy tvrdíš, že
člen strany v jakési tam garáži
už práce v ústředním výboře, že si neváží
a to má být můj takzvaný „násleďák“?

  Bezumnyj Bohužel šéfe. Je to tak.
  Krupská

Garáž! No ať mi chcípnou všechny kozy,
jestli já nejsem za vola,
sklep nebo stodola...
Garáž....Přístřešek pro povozy.
A já furt kůlna dokola.
Jak šťastná znovu jsem.

  Lenin 

(ke kocourovi,který se zatím převlékl do sváteční uniformy)
Běž za ním, ať okamžitě přijde sem
a jestli má snad ruce špinavé z oleje
nebo od svinstva,
ať si mě nepřeje,
barabčík gruzínská.
Víš přeci Bezumnyj, jak nesnáším špinavé ruce.
Hygiena byla  základem vítězné revoluce.
Běž a přiveď ho mrtvého nebo živého
a po cestě se zastav v kanclu u Trockého
a ať si nezapomene vzít pohorky,
že pojedeme do hor za Gorkým

  Bezumnyj (odchází a už skoro neškytá,výložky mu plandají  u ohonu)
  (Vtom do  pokoje tajnými dveřmi vbíhají na scénu mažoretky. Přinášejí diaprojektor, promítají diafilmy, popíjejí Dialimonádu a dialekticky pějí)
  Mažoretky

Dyjá dyjá dyjá dá
to je velká paráda.
Sedí Koba v garáži,
hledí vesel do pece,
s poďobanou visáží
pálí věci z PVC,
úšklebek mu hraje na rtu,
cpe tam prošlou šalinkartu,
dělá v Kremlu velký smrad
a to nemá Lenin  rád !
Dyjá dyjá dyjá dá
kup si mýdlo Helada.

 

(se  slovem   Helada  se  ozývá   detonace  provázená  smrtelnými výkřiky:
Doprdelepráce! Na  scénu  přilétá  odtržená  Stalinova železná pěst, pokroucený zelený blatník ze Žigulíka, hrst ostružin, to vše zkrápí dešt a doprovází příjemný hlas mluvícího kocoura Bezumného, který se mezitím proměnil v soustružnici Ljubu. Tvrdí  něco v  tom smyslu, že: 
v Komerčnoj banke na děngi dožď něiďot. Poté vybuchuje také televizní obrazovka, vzduchem letí začouděná elektronka PCL 82 a na scénu přibíhá celá rozevlátá Josef Streichl.)


18. 3.1992/ 6:50:20


vlastní texty
písně od A do Z
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
co mě zaujalo
 

domů
mapa webu