|
Podzimní zahraniční koncerty Jarka
Nohavici se stávají takřka tradicí. Tentokrát se
nejedná o dlouhé turné. Jarek jede zahrát krajanům v
chorvatském Daruvaru - tedy žádné měsíční On the
Road. Jedeme na prodloužený víkend - na výlet. Na
Daruvar!
Naše putování začalo už ráno v Praze
a postupně nasedáme Janě do auta, které je
následně vyměněno za obytného "bydlíka", se kterým
máme zkušenost před dvěma lety ze západní
Evropy. V Brně jsme konečně kompletní. Přisedá
k nám Jarek a Robert, kteří mezi tím dojeli z
Ostravy.
Před nasednutím si na úvod cesty
sborově zapějeme naši týmovou hymnu a všichni
pozitivně naladěni vyrážíme. Tušíme, že v pátek by
mohla být cesta přes Vídeň problematická a tak se
rozhodujeme pro trasu přes Bratislavu a Budapešť.
Kdyby mi zavázali oči a po několika
hodinách mi je rozvázali, asi bych nepoznal jen
podle pohledu z okna, kde zrovna jsem. Dálnice jsou
všude stejné. Určitě to ale poznáte podle toho, v jakém stavu je povrch
pod koly. Naše D1 už má opravdu na opravu nejvyšší
čas.
Robert s námi před třemi lety do
Amsterodamu ještě necestoval a v obytném autě jede
poprvé. |
Pochvaluje si to, že je to takřka
jako ve vlaku. I ten stoleček u okna je podobný.
Máme s sebou - jako už tradičně - různé hry, ale
inovovali jsme. Tradiční hrací ohrádku s
kostkami nahradily elektronické na iPadu. Podle
halasných projevů by se mohlo zdát, že se hraje
o mnoho. O to více bizardní je pohled na čtyři
hráče skloněné nad svítící placičkou, do které
ťukají prsty.
Jarek
tentokrát s sebou neveze jen kytaru a heligonku,
ale i mandolínu. Je tedy dost možné, že v sobotu
na koncertě zazní i jižní lidové melodie.
Necháme se překvapit. Každopádně ještě cestou
jen nám pro radost hrají ukázky. Mandolína s
Robertovým akordeonem zní opravdu jižně.
Jak
se postupně blížíme Maďarskem dolů k chorvatské
hranici, za okny se stmívá.
Je
zajímavé, jak na některé méně příjemné věci
rychle zapomínáme. Jednou z nich jsou hranice a
zejména hraniční a celní kontroly. Přiznám se,
že na okamžik zaváhám, proč po mě kluci chtějí
pas.
Vždyť už jsme projeli dvoje
hranice a nikdo ho nechtěl. Rychle si uvědomuji,
že vlastně Chorvatsko ještě v Evropské unii není
a že po několika letech bude potřeba na
hranicích zastavit
Stojíme těsně před hraničním
přechodem. Před námi nechávají vyložit rakouské
auto vezoucí |
prapodivný náklad včetně pračky.
Všechno máme v pořádku a přesto se najednou
vrací ten pocit, na který jsme rychle zapomněli.
Auto před námi už nakládá a mně se
vybavuje, jak jsme se málem nedostali před třemi
lety do Kanady a jak se Jarka ptali, jestli má
chipsy (podrobnosti zde :-)). Nevybalujeme celé
auto, jako ti před námi - jen Jarek s Robertem
musí ukázat všechny hudební nástroje, které
vezou. No a jsme v Chorvatsku.
Do
Daruvaru dojíždíme půl hodiny před půlnocí. Čeká
nás paní Lenka s manželem. Lenka pochází z
Karviné a s manželem se seznámila před dvaceti
lety doma. Od té doby ale žije v Daruvaru a
pracuje v místním rádiu. Jak si později
vyprávíme, poslouchá Jarkovy písničky nejen doma
při žehlení, ale často je hraje i posluchačům na
přání právě v českém vysílání. Její manžel se v
Daruvaru narodil, ale jak sám česky říká, srdcem
je Čech. Ostatně česky učí i na místní škole. V
destitisícovém Daruvaru totiž žije 2,5 tisíce
Čechů. O tom podrobněji zase zítra.
Jdeme se
ještě projít po nočním městě. Přes jednu z
hlavních ulic je natažený transparent: Jaromir
Nohavica, subota, Koncert u kino dvorani.
Tomáš Linhart |
