|
Večerní a noční Amsterdam má opravdu svou jedinečnou
atmosféru, kterou asi jinde nezažijete. Překvapí
vás, že vidíte lidem do bytů, záclony se moc
nepoužívají. Snad je to ještě pozůstatek z dob
španělské nadvlády, kdy bylo nařízení okna
nezakrývat, aby se za nimi nepřipravovala nežádoucí
spiknutí. Nezakrytá okna jsou však především typická
v uličkách The Red Light Districtu. Naopak - musí být vidět
vše, co tu je nabízeno - tradice už od dob rozmachu
tohoto námořního města. Procházíte třeba jen metr
širokými uličkami lemovanými po obou stranách okny
osvětlenými flurescenčními výbojkami. Nájem jednoho
takového okna a malé místnosti za ním stojí 100-150
euro na den. Rychle počítám, za kolik minut se daří
nájem zaplatit...
Kola nemizí z ulic
ani v noci. I po půlnoci potkáváme cyklisty, ale i
dlouhovlasé cyklistky, projíždějící po vyznačených
stezkách. Kolům je tu podřízeno vše: od stezek, přes
půjčovny, parkoviště až po několikapatrové betonové
garáže na parkování. Náš průvodce Jarda vypráví, že
tam zaparkoval jen jednou a už to raději nikdy
neudělá. Najít pak své kolo je jako hledat jehlu v
kupce sena.
Nedělní ráno
je doslova vyfoukané a slunečné. S Janou a Michalem
se |
|
procházíme kolem řeky, která teče
u hotelu.
Řeka Amstad, která vtéká do Amsterdamu se
postupně rozmělňuje na velké množství kanálů a
nakonec úplně mizí uprostřed města. Ne nadarmo
se Amsterodamu říká Benátky severu. Mosty ve
městě jsou zvedací, když po kanálech proplouvá
větší náklad. Nevím, jestli i v takových
případech platí pravidlo pravé ruky, každopádně
asi loď má má přednost vždycky.
Přístav je vždycky strategické místo a ceny pozemků se
tomu od nepaměti podřizovaly. Domy v historickém
centru platívaly daň ze zastavěné plochy, a tak
jsou úzké a vysoké. Do většiny z nich se po
schodech dá stěhovat s velkými obtížemi. Když se
podíváte nahoru, uvidíte na špičkách štítů
podivné háky domácích jeřábů, které umožňují
stěhovat přímo oknem.
Melweg Cultural Centre je v centru Amsterdamu a
částečně je postavený také na vodě. Je to
historická stylová stavba ovšem s výborným
technickým zázemím. To je také důvod, proč dnes
Kuba nezvučí na naši aparaturu a využíváme
vybavení místní.
Hodinu před koncertem je sál otevřený pro diváky. Hodně
dvojic je
|
|
smíšených a tak není slyšet jen
čeština, slovenština a polština, ale samozřejmě
i holandština. Podstatná je nálada, melodie -
zbytek dopřeloží partner nebo partnerka.
Setkávám
se v předsálí s Dickem Overdevestem a jeho
manželkou Olgou. Už vědí, že jsem odpoledne dal
na web Dickův překlad písně Zítra ráno v pět do
holandštiny. Chvilku si povídáme a já se zase
přesvědčuji, že Jarkovy písničky mají něco v
sobě, co se překládat nemusí a všichni tomu
rozumějí.
Při koncertě dnes natáčím pro web trochu jinak. Záběry
z pódia tady už byly na americkém turné, a tak
chodím s kamerou mezi diváky. Na pozadí si k
tomu můžete poslechnout jednu z nedávných
písničkových glos z Virtuálek - Když jsem tahal
kačera.
Publikum
si tentokrát ještě vytleská přídavky a odchází
spokojené. Podle jejich slov nepamatují, že by
tu byl tak velký koncert pro Čechy. Černovláska
mi říká: Můžete prosím vyřídit panu Nohavicovi
moje velké poděkování? Jsem z Petěrburgu a
písničkou o něm mi udělal velkou radost. Rád
vyřizuji.
Tomáš Linhart |
