BRUSEL

JAREK NOHAVICA ON THE ROAD 2009

předchozí den

   úterý | 6.října 2009

následující den

Brusel Live

    6.10.2009
17°C

Sobota - 3.10.2009 Neděle - 4.10.2009 Pondělí - 5.10.2009 Úterý - 6.10.2009 Středa - 7.10.2009 Čtvrtek - 8.10.2009 Pátek - 9.10. 2009 Sobota - 10.10.2009

TELEGRAF ROAD

13:20
Připravené internetové zpravodajství

15.45
Odjezd do divadla

18.10
Zvuková zkouška

20.10
Začíná koncert

 

 

VCHOD DO Théâtre Saint-Michel v Bruselu

 

celkem najeto 1102 km

Další zastávka: Berlín


NEJBLIŽŠÍ KONCERT

9. 10. 2009 - 19.30 hod

BERLÍN - NĚMECKO

Aula des GLS–Sprachenzentrum
Kastanienallee 82, 10435 Berlin Deutschland


Info + vstupenky :
www.nohavica.de
karten@nohavica.de

Mámo, svaž mi můj ranec 

     Nechápu, proč ve všech průvodcích Prahou varují před taxikáři. Pokud jste četli zpravodajství z loňského turné a historky o londýnských a amerických taxikářích, tak jste mohli nabýt dojmu, že jsme zaujatí.  Nejsme. I Brusel to potvrdil a nezklamal.

     Po propršeném šedivém dni vyrážíme ve tři čtvrtě na čtyři do divadla Saint-Michel. Je to přibližně 6 km - to tam přece za 15-20 minut musíme být! Michal zastavuje u hotelu taxíka. Je domluveno, že Kuba, Pavel a Jarda s technikou pojedou za námi, že je povedeme. To jsme ještě nevěděli, že je obrovská dopravní zácpa a taxikáře, který neumí ani slovo anglicky povedeme nakonec tak trochu my.
     Michal vysvětluje, že je to velké auto za námi patří k nám a že pojede za námi. Taxikář si to vyložil jako pobídku k rychlejší akceleraci. Takřka jednohlasně křičíme "slowly", ale není nám to nic platné. Kuba s Ivecem za námi zatím bravurně drží tempo. Po chvilce konečně náš řidič pochopí, že "jsme jedna skupina" s tou krabicí za námi. To stále ještě zadává do navigace adresu, kam chceme jet. První i druhou odbočku, kterou navigace nabízí míjí a Jarkovi s     

úsměvem naznačuje, že to nevadí - řidič je tu přece on. Raději vytahuji navigaci svou a ze zadního sedadla porovnáváme nabízené trasy.
     Venku stále prší, kolona se sune pomalu kupředu. Už víme, že po čtvrté v divadle rozhodně nebudeme. Uvnitř začíná být horko, skla se potí. Ukazujeme taxikáři, že by bylo dobré pustit klimatizaci, nebo aspoň větrák. S úsměvem naznačuje, že větrák nefunguje. Jarek papírovými kapesníčky utírá aspoň přední sklo  a do toho z puštěného CD spílá Eminem.
     Asi po 45 minutách dorážíme na místo. Taxikář je zjevně spokojený - dovezl nás a ještě se naučil trochu anglicky... Až se vrátím, pojedu se s chutí projet taxíkem po Praze.
     Pominu-li zjištění, že je chybně zapojený elektrický rozvod v divadle a že jsme zapomněli Jarkův kostým v hotelu, už nás nic horšího nepotkalo...:-)
     Kuba si chválí zvuk - inu vlastní nádobíčko je vlastní nádobíčko. Po sedmé se začíná vestibul divadla plnit prvními diváky. Živě se zajímají o nová CD, DVD a zpěvník, ale je na nich vidět, že se těší na koncert. Zaslechnu, jak bylo těžké sehnat
    

 

k dětem z české komunity někoho na hlídání, protože všichni, kdo mluví česky jdou dneska na koncert.
      I po odpoledním Tour de Bruxelles je  Jarek v pohodě a koncert má vynikající atmosféru. Poprvé na jednom koncertě zařazuje jako intermezza asi sedm Virtuálek. Najednou v tom živém provedení nabývají ostřejších kontur, jsou přímější a navíc tady v Bruselu dostávají některé nový smysl. Publikum to oceňuje a upřímně se baví. Zejména popěvek Mámo svaž mi můj ranec je ryze bruselské téma. Jarek diváky nešetří a publikum (zejména v zadních méně oficiálních řadách) je nadmíru spokojené. Přišli se pobavit, zazpívat, zavzpomínat, poslechnout češtinu, slovenštinu, polštinu. To všechno tu dnes na koncertě našli. Je to jedno, zda je to v Bruselu, nebo někde jinde. Jak Jarek po koncertě odpovídá redaktorovi Českého rozhlasu:
"Písničkář je doma tam, kde chtějí poslouchat jeho písničky." Proto byl v neděli koncert v Amsterdamu, dnes v Bruselu a proto jedeme ve čtvrtek do Berlína.

Tomáš Linhart

Před bruselským koncertem

Virtuálka Mámo, svaž mi můj ranec