Berlin Live

|
9.10.2009
22°C |

TELEGRAF ROAD
11:20
Dramaturgie mp3 alba Virtuálky
16.00
Odcházíme krátkou procházkou do auly GLS
17.00
Zvuková zkouška
19.35
Začíná koncert
|
|

JAREK NOHAVICA při koncertě v aule GLS v Berlíně |
 |
celkem
najeto 1102 km |
Další
zastávka: Berlín |
NEJBLIŽŠÍ
KONCERT

10. 10. 2009 - 21.00 hod
BERLÍN - NĚMECKO
ZIMMER 16
Florastrasse 16, 13187
Berlin - Pankow, Deutschland
Info + vstupenky :
www.frankviehweg.de
Tel: 0030 473 18 19 |
Mámo, svaž mi můj ranec

|
Určitě si představujete, že být na turné je jeden
velký výlet a cestováním po jednotlivých městech a
zemích vidíme mnoho míst, památek, stihneme projít
všechny zajímavosti. Opak bývá pravdou. Každý máme
své většinou časově vázané povinnosti a když k tomu
připočtete přesuny z místa na místo, ne vždycky se
vám chce vyjít si do města jako turista. Dnešek je
toho příkladem - ostatně i zítra máme celý den na
procházky.
Už několik dnů si s Jarkem slibujeme, že se pustíme do
revize
Virtuálek. Neznamená to, že je budeme měnit,
ale pořadí, které je na webu je zatím určeno dobou
vzniku během uplynulého půl roku. A pokud z nich má
být internetové mp3 album, je třeba jim dát
dramaturgický řád. Aby se neopakovaly tóniny, tempa;
aby mělo pořadí smysl a návaznost, aby pořadí mělo
spád a smysl. Asi po půl hodince máme vše
poslechnuté a
seřazené. Virtuálky mají definitivní
pořadí a tak i zaznějí na neveřejném koncertě 30.
října v Praze pod názvem Koncert pro Virtually.
Neveřejném tak
napůl, protože připravujeme
|
|
jeho přímý přenos
prostřednictvím internetu. Podrobnosti zveřejníme co
nejdříve. Pokud vše dobře dopadne, tak
vedle autentických Virtuálek,
jak byly postupně zveřejňovány, bude celý koncert od
listopadu na webu ke stažení také.
Do auly
jazykové školy GLS to není daleko a tak jdeme pěšky.
Areál školy je velmi příjemný a aula, kde se koncert
koná také. Koncert je dne výjimečný v tom, že Jarek
má hosta - společně s ním vystoupí na části koncertu
i německý písničkář Frank Viehweg. Myslím, že ho
nemusím představovat, protože jsem už o něm na webu
několikrát psal. Přebásnil už několik Jarkových
písní do němčiny a sám je i hraje a zpívá. Ostatně
právě zítřejší koncert v Zimmer 16 toho bude
dokladem. O Jarkovi a Frankovi napsal německý
novinář Henry-Martin Klemt krátký fejeton. Můžete si
ho přečíst v překladu Hanky Dietrichové pod dnešním
komentářem
Jarek
odehrává první polovinu koncertu a pak přichází
Frank. Jeho písničky jsou
|
|
velmi zajímavé a
kytara zní někdy až renesančně. Osobně mám
zážitek zdvojený tím, že Kuba musí na chvilku
odejít a tak zaskakuji i mixážního pultu. Tvářím
se důležitě, ale není mi to stejně nic platné,
protože všichni sedí stejně přede mnou :-)
Jarek s Frankem se pak ke konci koncertu
potkávají na na pódiu a společně pak ke konci
začínají zpívat Jarkovy písničky: Vlaštovko,
leť, Starý muž, Dokud se zpívá, Zatanči a úplně
premiérové Ty ptáš se mě. Koncert končí ve velmi
uvolněné atmosféře.
Jarek samozřejmě hrál i dnes několik virtuálek.
Jednou z nich byl Festiválnyj privět v ruštině -
virtuálka o filmovém festivalu v Karlových
Varech. Frankova přítelkyně Olga, která pochází
z Ruska, nám po koncertě líčila zážitek s touto
písní. Poslouchala Jarkovy písničky a najednou
si říká: To je neuvěřitelné, jak už té češtině
začínám rozumět!
Tomáš Linhart |
Písně jsou jako
vlaštovky - lítají Evropou
Člověk jako kamínka – sálá a roznáší teplo nejen v Čechách
na horské chatě, ale i v polském divadle, či v německém
kulturním středisku.
Když hraje Jaromír Nohavica v jeho rodné Ostravě ve
sportovní hale, je 5 000 vstupenek za 30 minut vyprodáno.
Tak se koná další koncert. Jeviště jsou zaplněny až do
posledních koutů, které již reflekory nestačí osvětlovat.
Vlastní hrou na kytaru anebo heligonku vytváří tento
muž atmosféru, ve které se lidé cítí jako doma, sami sebou a
pod ochranou.
Žádný jiný český či zahraniční lidový muzikant s ním
dlouhodobě nestačí držet krok v prodeji tolikého množství
hudebních nahrávek. Přesto není Jaromír Nohavica žádný
superstar.
Jako prvnímu českému písničkáři mu byla v jeho zemi
udělena nejvyšší literární cena. Přesto není Jaromír
Nohavica žádný spisovatel.
Jeho písně, stovky jeho písní byly vydány již v několika
knihách a jsou velmi často zpívány. Na koncertech se stává,
že tento zpěvák zavře v půli písně ústa, a ona píseň přesto
nezmlkne.
Co umožnilo knihovníkovi, narozenému v roce 1953, stát
se písničkářem? Po koncertě nemění svou košili, pouze místo.
Umí si povídat, umí se smát, v hospodě obklopen lidmi s
kterými se baví, kterým pozorně naslouchá s rukama
vzpaženýma za hlavou. Snad ještě někdo vytáhne kytaru? Možná
se ještě jednou nadechne i heligonka. „Písně jsou jako
vlaštovky – letí Evropou“, praví Nohavica
Jaromír zpívá jako muž, který nikdy není sám. Ale přesto
stále zůstává sám sebou. Je to nakažlivé jako sen, který
pouhým snem nezůstává. Je otrokem, který sbírá kameny a
staví z nich pyramidy, otrokem, který kroutí šrouby na
Pershingy. „Proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá?
Proč mám být jenom malé, hloupé děladlo?“ zpívá ve svém
„Plebs Blues“.
Po návratu Halleyovy komety, vandroval Jaromír s tímto
nebeským tělesem přes celou planetu Zemi, která pouze v onom
momentě zůstává takovou jakou je. „Až přístě přiletí, my už
tu nebudem“, ale někdo jiný jí bude zpívat. Bohem zapomenutý
a andělem chráněný. Ženich, který si v Sarajevu bude brát
svou nevěstu. On je ten muž, rozpálený hněvem, který
zhýralým žoldnéřům slibuje zaplatit cestu do pekla. V jeho
písních se odráží něžná veselost, spílající sarkasmus a
rytmus který vybízí k tanci.
Písně letí Evropou. Aby však mohly přistát, potřebují
někoho, kdo je zachytí a postaví jim hnízdo. Ony nám
prozradí počasí příštích dnů, pevně přichyceny na římse
přežijí a vychovají mladé. K tomu potřebují trochu štěstí a
také básníky z té kulturní oblasti, kde zrovna přebývají. V
Polsku je to lidový písničkář Antonin Muracki a v Německu
básník a písníčkář Frank Viehweg, který překládá Jaromírovy
texty už skoro deset let. Společně jsme je mohli prožít na
začátku tohoto roku na koncertě „Drei-Länder-Eck“, který se
konal v rámci Festivalu hudby a politiky v Berlíně, v
kulturních prostorách Wabe.
Nyní nás čeká premiera nové knihy a alba. Nohavica a
Viehweg je budou prezentovat v pátek v 19:30 h v aule GLS,
Kastanienallee 82 a v sobotu ve 21 h v Zimmer 16,
Florastraße – Pankow. Pod titulem „Dokud se zpívá – Solange
man singt“, zveřejňuje Frank Viehweg v rámci edice NoRa
Lyrik, knihu písní a veršů, která je doplněna albem s
dvaceti nahranými písničkami. V předmluvách obou umělců nám
budou prozrazena tajemství o tom, jak se dávají písním
křídla. Dozvíme se tak – stejně jako z jejich písní – něco o
´lehce zjizvených´ biografiích.
Frank Viehweg nám více odhalí své schopnosti jako
zkušený a empatický básník a překladatel, který v cizích
textech nachází své vlastní. Nejen, že zachytí a přisvojí si
letící písně, ale poskytne jim i domovské zázemí v jeho
vlastním světě. Kniha s albem jsou přesto i vizitkou
přítele, který tyto překládané verše píše a zpívá. Ony
prozrazují naději a mají důvěru v to, co je tak stálé a
ustavičné jako let vlaštovek. „Nebe je všude, kde jsme my.“
Henry-Martin Klemt
Přeložila Hanka Dietrichová
|
|