BERLIN

JAREK NOHAVICA ON THE ROAD 2009

předchozí den

   pátek | 9.října 2009

následující den

Berlin Live

    9.10.2009
22°C

Sobota - 3.10.2009 Neděle - 4.10.2009 Pondělí - 5.10.2009 Úterý - 6.10.2009 Středa - 7.10.2009 Čtvrtek - 8.10.2009 Pátek - 9.10. 2009 Sobota - 10.10.2009

TELEGRAF ROAD

11:20
Dramaturgie mp3 alba Virtuálky

16.00
Odcházíme krátkou procházkou do auly GLS

17.00
Zvuková zkouška

19.35
Začíná koncert

 

 

JAREK NOHAVICA při koncertě v aule GLS v Berlíně

 

celkem najeto 1102 km

Další zastávka: Berlín


NEJBLIŽŠÍ KONCERT

10. 10. 2009 - 21.00 hod

BERLÍN - NĚMECKO

ZIMMER 16
Florastrasse 16, 13187
Berlin - Pankow,  Deutschland


Info + vstupenky :
www.frankviehweg.de
Tel: 0030 473 18 19

Mámo, svaž mi můj ranec 

     Určitě si představujete, že být na turné je jeden velký výlet a cestováním po jednotlivých městech a zemích vidíme mnoho míst, památek, stihneme projít všechny zajímavosti. Opak bývá pravdou. Každý máme své většinou časově vázané povinnosti a když k tomu připočtete přesuny z místa na místo, ne vždycky se vám chce vyjít si do města jako turista. Dnešek je toho příkladem - ostatně i zítra máme celý den na procházky.
     Už několik dnů si s Jarkem slibujeme, že se pustíme do revize Virtuálek. Neznamená to, že je budeme měnit, ale pořadí, které je na webu je zatím určeno dobou vzniku během uplynulého půl roku. A pokud z nich má být internetové mp3 album, je třeba jim dát dramaturgický řád. Aby se neopakovaly tóniny, tempa; aby mělo pořadí smysl a návaznost, aby pořadí mělo spád a smysl. Asi po půl hodince máme vše poslechnuté a seřazené. Virtuálky mají definitivní pořadí a tak i zaznějí na neveřejném koncertě 30. října v Praze pod názvem Koncert pro Virtually.

Neveřejném tak napůl, protože připravujeme

jeho přímý přenos prostřednictvím internetu. Podrobnosti zveřejníme co nejdříve. Pokud vše dobře dopadne, tak vedle autentických Virtuálek, jak byly postupně zveřejňovány, bude celý koncert od listopadu na webu ke stažení také.

     Do auly jazykové školy GLS to není daleko a tak jdeme pěšky. Areál školy je velmi příjemný a aula, kde se koncert koná také. Koncert je dne výjimečný v tom, že Jarek má hosta - společně s ním vystoupí na části koncertu i německý písničkář Frank Viehweg. Myslím, že ho nemusím představovat, protože jsem už o něm na webu několikrát psal. Přebásnil už několik Jarkových písní do němčiny a sám je i hraje a zpívá. Ostatně právě zítřejší koncert v Zimmer 16 toho bude dokladem. O Jarkovi a Frankovi napsal německý novinář Henry-Martin Klemt krátký fejeton. Můžete si ho přečíst v překladu Hanky Dietrichové pod dnešním komentářem

     Jarek odehrává první polovinu koncertu a pak přichází Frank. Jeho písničky jsou
    

 

velmi zajímavé a kytara zní někdy až renesančně. Osobně mám zážitek zdvojený tím, že Kuba musí na chvilku odejít a tak zaskakuji i mixážního pultu. Tvářím se důležitě, ale není mi to stejně nic platné, protože všichni sedí stejně přede mnou :-)    
      Jarek  s Frankem se pak ke konci koncertu potkávají na na pódiu a společně pak ke konci začínají zpívat Jarkovy písničky: Vlaštovko, leť, Starý muž, Dokud se zpívá, Zatanči a úplně premiérové Ty ptáš se mě. Koncert končí ve velmi uvolněné atmosféře.
Jarek samozřejmě hrál i dnes několik virtuálek. Jednou z nich byl Festiválnyj privět v ruštině - virtuálka o filmovém festivalu v Karlových Varech. Frankova přítelkyně Olga, která pochází z Ruska, nám po koncertě líčila zážitek s touto písní. Poslouchala Jarkovy písničky a najednou si říká: To je neuvěřitelné, jak už té češtině začínám  rozumět!
 

Tomáš Linhart

 

Písně jsou jako vlaštovky - lítají Evropou

     Člověk jako kamínka – sálá a roznáší teplo nejen v Čechách na horské chatě, ale i v polském divadle, či v německém kulturním středisku.
     Když hraje Jaromír Nohavica v jeho rodné Ostravě ve sportovní hale, je 5 000 vstupenek za 30 minut vyprodáno. Tak se koná další koncert. Jeviště jsou zaplněny až do posledních koutů, které již reflekory nestačí osvětlovat.
     Vlastní hrou na kytaru anebo heligonku vytváří tento muž atmosféru, ve které se lidé cítí jako doma, sami sebou a pod ochranou.
Žádný jiný český či zahraniční lidový muzikant s ním dlouhodobě nestačí držet krok v prodeji tolikého množství hudebních nahrávek. Přesto není Jaromír Nohavica žádný superstar.
     Jako prvnímu českému písničkáři mu byla v jeho zemi udělena nejvyšší literární cena. Přesto není Jaromír Nohavica žádný spisovatel.
Jeho písně, stovky jeho písní byly vydány již v několika knihách a jsou velmi často zpívány. Na koncertech se stává, že tento zpěvák zavře v půli písně ústa, a ona píseň přesto nezmlkne.
     Co umožnilo knihovníkovi, narozenému v roce 1953, stát se písničkářem? Po koncertě nemění svou košili, pouze místo. Umí si povídat, umí se smát, v hospodě obklopen lidmi s kterými se baví, kterým pozorně naslouchá s rukama vzpaženýma za hlavou. Snad ještě někdo vytáhne kytaru? Možná se ještě jednou nadechne i heligonka. „Písně jsou jako vlaštovky – letí Evropou“, praví Nohavica
Jaromír zpívá jako muž, který nikdy není sám. Ale přesto stále zůstává sám sebou. Je to nakažlivé jako sen, který pouhým snem nezůstává. Je otrokem, který sbírá kameny a staví z nich pyramidy, otrokem, který kroutí šrouby na Pershingy. „Proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá? Proč mám být jenom malé, hloupé děladlo?“ zpívá ve svém „Plebs Blues“.
Po návratu Halleyovy komety, vandroval Jaromír s tímto nebeským tělesem přes celou planetu Zemi, která pouze v onom momentě zůstává takovou jakou je. „Až přístě přiletí, my už tu nebudem“, ale někdo jiný jí bude zpívat. Bohem zapomenutý a andělem chráněný. Ženich, který si v Sarajevu bude brát svou nevěstu. On je ten muž, rozpálený hněvem, který zhýralým žoldnéřům slibuje zaplatit cestu do pekla. V jeho písních se odráží něžná veselost, spílající sarkasmus a rytmus který vybízí k tanci.
     Písně letí Evropou. Aby však mohly přistát, potřebují někoho, kdo je zachytí a postaví jim hnízdo. Ony nám prozradí počasí příštích dnů, pevně přichyceny na římse přežijí a vychovají mladé. K tomu potřebují trochu štěstí a také básníky z té kulturní oblasti, kde zrovna přebývají. V Polsku je to lidový písničkář Antonin Muracki a v Německu básník a písníčkář Frank Viehweg, který překládá Jaromírovy texty už skoro deset let. Společně jsme je mohli prožít na začátku tohoto roku na koncertě „Drei-Länder-Eck“, který se konal v rámci Festivalu hudby a politiky v Berlíně, v kulturních prostorách Wabe.
     Nyní nás čeká premiera nové knihy a alba. Nohavica a Viehweg je budou prezentovat v pátek v 19:30 h v aule GLS, Kastanienallee 82 a v sobotu ve 21 h v Zimmer 16, Florastraße – Pankow. Pod titulem „Dokud se zpívá – Solange man singt“, zveřejňuje Frank Viehweg v rámci edice NoRa Lyrik, knihu písní a veršů, která je doplněna albem s dvaceti nahranými písničkami. V předmluvách obou umělců nám budou prozrazena tajemství o tom, jak se dávají písním křídla. Dozvíme se tak – stejně jako z jejich písní – něco o ´lehce zjizvených´ biografiích.
     Frank Viehweg nám více odhalí své schopnosti jako zkušený a empatický básník a překladatel, který v cizích textech nachází své vlastní. Nejen, že zachytí a přisvojí si letící písně, ale poskytne jim i domovské zázemí v jeho vlastním světě. Kniha s albem jsou přesto i vizitkou přítele, který tyto překládané verše píše a zpívá. Ony prozrazují naději a mají důvěru v to, co je tak stálé a ustavičné jako let vlaštovek. „Nebe je všude, kde jsme my.“

Henry-Martin Klemt
Přeložila Hanka Dietrichová

 

Dokud se zpívá - česko-německá verze