předcházející den  

pondělí - 13. 4. 2015

následující den

 

ON LINE ZPRAVODAJSTVÍ Z TURNÉ JAROMÍRA NOHAVICI VE ŠPANĚLSKU

 

MADRID

 

 

   

13. 4. 2015

23° C

 

Robert a Jarek

nalétáno 1 353 km

najeto 2 525 km

Koncert Madrid
13. 4. 2015 - 21 hod

Od Dona Quijota ke Galileo Galileovi 

     Robert se ráno vypravil - jak on říká - zahrát si na Japonce. V praxi to znamená vyfotit, co je kolem zajímavého. Při focení ho poznal a zastavil na ulici jeden ze Španělů, který byl včera na koncertě. Líčil mu svůj obdiv a nadšení z nádherného zážitku. Ještě včera večer koncert v superlativech hodnotil Carlos, který je velkým přívržencem všeho českého a dovozcem českého piva. Hlavně je ovšem také muzikant a učitel klavíru. Považuje spojení kytary a akordeonu tak jak jej včera slyšel za geniální a pokud se vše znásobí uvolněnou interpretací Jarkových písní, které oscilují mezi baladami, funky i jazzem, působí to na španělského posluchače, že už něco podobného vlastně zná a že to má velmi blízko i zdejšímu flamengu. On byl právě hlavním iniciátorem uspořádat koncert i v Huesce a volal Janě Duškové na naše velvyslanectví svůj návrh. Nemýlil se, že na koncert se bude v Huesce dlouho vzpomínat.
     Máme dnes před sebou delší cestu do Madridu. Kolem nás plují za oknem auta široké obrazy krajiny, která se táhne do dálek. Oranžové skály se střídají s mírně vyprahlou půdou, menšími poli i kamennými zídkami. Obydlí vidíme jen velmi sporadicky. Španělsko je opravdu veliká země.
     Když nás najednou míjí pole větrných elektráren, nelze si nevzpomenout na Cervantesova Dona Quijote de la Mancha, který právě tady zápasil s větrnými mlýny. Na ty dnešní by už nedosáhl a jeho snažení by bylo ještě více pošetilé.
     Asi v polovině naší cesty na pomezí Aragónu a Kastilie zastavujeme u osamělé benzinové pumpy. Je to obrázek jak z poušti někde v Mexiku. Když si kupujeme kávu v malém bistru, zaslechneme za sebou češtinu. Jarek se otáčí a ptá se, odkud krajané jsou. Pan Ondřej se svou maminkou jsou z Prahy. Přiletěli do Španělska na výlet, který je dárkem mamince k 75. narozeninám.
Svět je opravdu malý - zjišťujeme, že letěli se mnou a Janou ve stejném letadle v pátek z Prahy, a co víc - že Ondřej je pracovním kolegou manžela Jany Linkové. Mají program rozpočítaný takřka na minuty, ale pokud by to stihnou, jsou zváni na Jarkův koncert v Granadě.
     Pokračujeme v naší cestě a před Madridem máme možnost si vybrat ze dvou dálnic - neplacených a placených. Nejde nám na rozum, proč jedním směrem vedou dvě takřka souběžné dálnice a rozhodneme se vyzkoušet tu placenou. Když se za námi zavře závora a vjedeme na placený úsek, dojde nám to. Ocitneme se o několik desítek let zpět - ne snad kvalitou silnic, ale hustotou dopravy. Během 23 km dlouhého úseku potkáme v obou (!) směrech 27 aut, většinou nákladních. Zkuste si schválně stoupnou k naší D1 a spočítat si, jak rychle vás mine v obou směrech tolik aut. Troufnu si odhadnout, že to budou vteřiny. Je to zajímavá zkušenost, jen škody, že takto vynaložené investice nevyužívají řidiči více a plní na souběžné silnici několik měst, které silnice protíná.
     Po zkušenostech z Barcelony a Huescy už nás nepřekvapuje, že je Madrid řešený stejně velkoryse. Bohatá historie velké země je tu patrná na každém kroku. Madrid je také město s největším počtem stromů na obyvatele a má druhé nejdelší stromořadí na světě s 248 tisíci stromy. Nemáme ale bohužel čas na památky, protože je třeba připravit kompletní zvuk a světla na koncert,  upravit promítané překlady textů, vrátit auto do půjčovny.
     Hudební klub Galileo Galilei je velmi příjemný. Má sice stolovou úpravu, ale až na občas procházející číšníky při koncertě to nevadí. Publikum je uvolněné, ale přitom pozorné. Možná bude podobná atmosféra i v připravovaném novém Jarkově klubu Heligonka, který bude Jarek otvírat již za dva měsíce -

7. června v Ostravě. 
     I když víme, že v publiku je celá řada zahraničních diplomatů, koncert rozhodně nemá upjatou atmosféru. Jak některé z nich při koncertě po očku pozoruji, velmi dobře se baví. A jak se dalo očekávat, v publiku nejsou jen Češi a Španělé - o svá písničková práva se nahlas při potlesku hlásí i Slováci a Poláci. Jarek s Robertem se snaží nikoho z nich nezarmoutit a střídají jednotlivé jazyky. Publikum je odměňuje potleskem, který je vždy výraznější z příslušné národnostní sekce. Španělé mají i dnes k dispozici na plátně překlady některých textů a Jarek navíc občas vloží španělské slůvko nebo frázi už nejen do průvodního slova, ale i do textu písně.
     Snad vám aspoň trochu atmosféru přiblíží několik fotografií pod článkem. Možná jich časem bude i více, protože mi je přislíbil slovenský kolega fotograf, který byl vlastně na koncertě náhodou. Přijel do Madridu za kamarádem, který si odskočil z Jižní Ameriky a náhodou zjistil, že zde má Jarek koncert. Jak mi po koncertě nadšeně líčil, rozhodně této náhody nelitoval.
     Když s Jarkem opouštíme klub a míříme do hotelu, máme dobrý pocit, další povedený den je za námi.

 

P.S. Dnes pokračuje soutěž v hledání členů našeho týmu. A protože jste psali, že ty první dvě části byly lehké, dnes to bude těžší. Zkuste najít zvukaře Kubu Lise. Jsme na vás zvědavi. A pokud by to bylo opravdu moc těžké - malá nápověda: fotografii sálu najdete ještě jednou v albu dnešních fotografií - a tam Kuba není :-).
 

Tomáš Linhart

  Dnešní foto  Najdi Jakuba - 3. část   Video