Ve dvacátém osmém týdnu po svém početí
já přivázaný na pupeční šňůře
podoben víc kuřeti než dítěti
chystal jsem se ke své dlouhé tůře

Březen byl otec mi jméno vybíral
a na potocích zrovna ledy tály
a na Kuncevské dači zrovna umíral
Josif Vissarionovič Stalin

Ztvrdlá zem si rozpínala korzety
v tom březnu roku třiapadesát
byl dvacátý osmý týden po mém početí
do flóru se halil první revoluční stát

Paláci a chatrčemi chodí rozsévač
v režné plachtě hrsti zrna nosí
živou vodou všechno mrtvé zalévá
a mrtvou vodou všechno živé kosí

Tolikrát už vzlétla hvězda nad betlém
a tolikrát už zavoněla sláma
a tolikrát se člověk vydal za světlem
a tolikrát se na té cestě zklamal

Naděje je nejkrásnější prokletí
naděje je jediné co zbývá
ve třicátém šestém roce po svém početí
zpívám tedy jsem – jsem tedy zpívám