KOCOUR SE SCHOULIL NA TVŮJ KLÍN
hudba: Petr Hapka
text: Michal Horáček

Kocour se schoulil na Tvůj klín,
u nohou spí Ti dalmatin
v pozici lvů, co zdobí banku.
I sama noc má na kahánku,
jen Ty se ještě bráníš spánku
a síle starých vín.

Jak dlouho to však vydržíš?
Už na kostele zlátne kříž…
Ne, ani jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře.
A ty to dobře víš.

Má krásko s přetěžkými víčky,
snad je Tvůj rytíř na cestách,
snad si Tvou krajkou od spodničky
stírá prach na cestách.

Až přes řeku a do strání
se rozléhá Tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše
by Tvoje slova musel slyšet,
vždyť voláš tišeji, než tiše…
Kdo se Ti ubrání?

Vidíš však, nebo nevidíš,
jak na kostele zlátne kříž?
Ani ta jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře…
A den je blíž a blíž.

Má krásko s přetěžkými víčky,
kývou se, kývou misky vah.
Na jedné krajka od spodničky,
na druhé, na druhe víří prach.

I ve zvířeném prachu cest
vidím Tě lampu k oknu nést.
Tvá silueta ale bledne,
kdo pohlédne, už nedohlédne…
Snad ještě můra k lampě sedne –
já však znám tu lest.

Ach krásko, s přetěžkými víčky,
i když má víčka tíží prach,
tak po Tvé krajce od spodničky
teď bych už nerad sáh!