Ragby (1983)
Ragby
2. 12. 1985 | Praha, klub Na Petynce | 3:18 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Píseň Ragby je jednou ze čtyř mých „sportovních“ písní. Byla napsána jako jedna z prvních , někdy v roce 1983 a svým způsobem je nejkultivovanější. Nikdy jsem nezastíral, že hlavní inspirací pro mé sportovní písně byl (kromě samotného sportu samozřejmě) hlavně Vladimír Vysocký a jeho „spartívnyje pěsni.“ Má jich spoustu. Nepamatuji si, že by v českém prostředí někdo z mých kolegů pěstoval tento tématický žánr. Snad jen písně o kopané se občas, už od časů první republiky ve starých zpěvnících objevují, ale na žádné jiné sportovní odvětví zpracované do veršů a tónů si nějak nevzpomínám.
Ono to není snadné, psát o konkrétním sportu. Jediné, co vlastně zbývá, je vyhmátnout jakousi prapodstatu onoho sportu, nějaký typický detail, cosi, co lze použít jako podobenství. A na tom vystavět píseň. Jenže píseň musí být delší než čtyřverší, které mne například napadlo, když jsem uvažoval o vodním pólu. Vodní pólo je sport můj / nahoře huj dole fuj. Ale co dál ? Nic. Takže o vodním pólu píseň nemám. Kolik lidí mi například psalo, ať napíšu o ledním hokeji. Ale o čem ? Snažil jsem se. Napadalo mne např. blues trestné lavice, která si stěžuje na to, kolik nespravedlností už zažila. Nebo kuplet modré čáry. Ten jsem začínal v polovině osmdesátých let. Měl být plný jinotajů o emigraci. O tom, jak musí nejprve do třetiny puk a pak teprve hráč. A kdo může přejet a kdo ne. Píseň o pingpongovém míčku, který je tlučen ze všech stran a lítá jenom jak debil celý život přes síťku tam a zpět. Ale dopsat celou píseň, to znamená mít nápad, který pak vydrží několik slok. A refrén k tomu. Takže nakonec jen čtyři písně.
Ragby samotné jsem hrával jako starší žák a pak dorostenec. Díky panu učiteli Hanzelovi ze 4. ZDŠ na Fučíkově ulici (nezapomeňte, že se píšou 60.léta) v Ostravě – Porubě, kam jsem chodil. Za Lokomotivu Ostrava. Ve Svinově. Nejprve jako mlynář
(to je ten, co má na staré roky zežmoulané uši z těch věčných strkanic v mlýně) a pak mlýnová spojka. Moc rád vzpomínám na kluky, co to hráli líp než já. Ale ragby je sport, kde se uplatní každý. V tom je jeho kolektivní krása. Hlupy aj chytry, lehky aj těžky, malý aj velky, odvažny aj bojacnějši. V ragby jako v málokterém týmovém sportu platí, že teprve všichni dohromady tvoří jeden celek.
Uvědomuji si, že ragby má pro mne kouzlo jakési alternativy, čehosi menšinového, co není pro všecky, jako je fotbal. No schválně, jen si to správně zkuste napsat „ rugby“. Už jen, jak to slovo vypadá ! U a G v něm zní tak zlověstně. A představte si, že první česká pravidla přinesl do Čech a půvabně ilustroval Ondřej Sekora. Dodnes cítím spolupatřičnost a společné zednářské zasvěcení s lidmi, kteří na sebe prozradí, že hráli ragby. A mohl bych jich jmenovat řady. Poznám je podle toho, že mají míň vlasů a jsou velmi rozvážní. Klasickým případem je pan herec Nárožný. Nebo můj ortopéd, který mi loni opravoval nohu. Na dorostenecké fotce zpřed 36 let je dole druhý zprava. Mne poznáte lehce. I po těch letech. A když už jsem u těch stop po sportu. Moc lidí, hlavně holek, si myslelo, že má jizva na rtu pochází právě z těch ragbyových dob. Kdo chcete, myslete si to dál. Jen já vím, že to je z časů, kdy jsem jako čtvrťák proletěl mezi zábradlími ve škole z třetího patra až do sklepa. Kdo přežil takový let, přežije mnohé. Doufám.
Samotnou píseň jsem zpočátku hrával v delší verzi. Proč jsem opustil ten hepyendový konec, nemám tušení, ale jsem rád, že se tato verze zachovala. Vůbec jsem rád, že se mé koncerty v 80.letech šířily tak masově na kazetách. A dodnes jsou tedy zaznamenány nejen v mé děravé paměti. Myslím si dokonce, že objevení se kazetových magnetofonů bylo ve své době pro muziku mého žánru opravdovou revolucí. Ta umožnila, aby si každý, kdo měl zájem, nahrál či přehrál, co chtěl. Jaksi mimo hlavní struktury. Z vlastní volby a své vlastní potřeby. Podobnou možnost dnes nabízí internet a jeho mp3. Pro mě tedy vůbec žádná nová situace. Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete.
A pamatujte si: v ragby se balón musí házet dozadu. To byl taky jeden z motivů, které jsem chtěl zpracovat do písně. Nezpracoval. Snad někdy jindy. Anebo spíše – někdo jiný.
Ragby
nedatováno demo z archivu JN | 80.léta | 3:07 min
nahrávka obsahuje málo hranou třetí a čtvrtou sloku
Ragby
16. 1. 2006 | Klub Mlejn Praha | oficiální nahrávka na mp3 albu Pražská pálená | 2:54 min
O sportovních písních
1987 | průvodní slovo Jarka Nohavici na koncertě | 4:09 min
Ragby
16. 1. 2006 | klub Mlejn v Praze-Stodůlkách | video pořízené při natáčení písně Ragby na album Pražská pálená | kamera:© Tomáš Linhart
