Tři čuníci (1991)
Tři čuníci
8. 6. 2006 | přímý rozhlasový přenos ze studia ČRo Ostrava | 2:56 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Na konci roku 1990 jsem se rozhodl, že složím velký hit.
Vedly mne k tomu ryze soukromé důvody související hlavně s mou finanční situací. V žádném případě se nedá říci, že bych na počátku 80. let vstupoval do šoubyznysu z důvodů zbohatnutí, ale přesto jsem byl po deseti letech koncertování a kompování stále chudý jak kostelní myš. Na rozdíl od mých šťastnějších kolegů jsem cestoval na turné vlakem nemaje vlastní vozidlo, honoráře za mé vyprodané koncerty se pohybovaly v řádech stokorun, písně, ač uznávané jako umělecky velmi kvalitní, vyšly zatím jen na jediné desce Darmoděj, v rádiu ani v televizi jsem vysílán nebyl, navíc opravdu nemalé částky ze svého rozpočtu jsem v té době odváděl za alkoholické nápoje.
K problému jsem přistoupil velmi racionálně.
Jestliže jsem chtěl, aby píseň byla úspěšná, musel jsem začít od refrénu, který je výkladní skříní každé písně, jejím praporem čili fanglí. Musí být dostatečně úderný, jednoduchý a zapamatovatelný, a to jak slovně tak melodicky, aby si jej všimly, zapamatovaly a posléze i zamilovaly široké masy posluchačů.
Úderný znamená krátký.
Začal jsem pětislovnými refrény, pokračoval čtyř, pak tříslovnými a logicky skončil u refrénu, který by obsahoval jediné slovo. Jaké ovšem ? Musí být zvukomalebné, zpěvné, plné emocí, zároveň obsahuplné. Došel jsem ve svých úvahách k jedinému řešení : citoslovce. Vypsal jsem si několik, které vyhovovaly mému požadavku, přehlédl jejich seznam a zděsil se. To má být hit ? Ach, och, juj, au…z toho by vznikla tak maximálně sladkobolná romance. Chci-li píseň úspěšnou, musím ji ladit pozitivně. Zbývalo mi jediné. Použít v refrénu slůvko souhlasu. Jo ! A refrén jsem měl : jo, jo, jo…. Zazpíval jsem si refrén a narazil na první překážku. Jo, jo…refrén mi zvukově připomenul dětskou hračku. Tak, tak… hodiny. Bať, bať…prodejnu s botami. Baba…starou ženu.
Co s tím ? Došlo mi, že se píseň přeci bude hrát v širém světě. Proč tedy nezkusit cizojazyčný refrén ? Da,da…to znělo jako dupot komtura v Donu Giovannim…ja, ja…příliš samožerské….yes, yes…to ovšem nemá být reklamní píseň potravinářského podniku…si, si…že by o sladkých bonbónech?….oui, oui ….! A měl jsem to. Krásně znějící francouzský souhlas, výtečně se zpívající a navíc svým špulením tak eroticky vypadající.
Takže text refrénu jsem měl:
Oui,oui,oui,oui,ouííí..
oui,oui,oui,oui,ouííí.
oui,oui,oui,oui,ouíí,ouíí…
oui,oui,oui,oui,ouííí
Teď ještě zhudebnit jej.
Výběr tóniny byl prostý. Bude to píseň úspěšná a pozitivně veselá. Proto C dur. Má nejméně křížků.
Pochodový 2/4 rytmus se nabízel samosebou, stejně jako tempo kolem 108. Neměl to být „presto“ úprk Praha Prčice, ani „largo“ loudání z hospody domů, nýbrž „moderato“ odpočinkový odpolední rodinný výlet.
Harmonicky jsem byl na rozpacích. Nabízela se samozřejmě prostá tónika, dominanta a subdominanta, ale já cítil, že je mou povinností zavřít už dopředu ústa těm, kdož budou můj úspěšný hit napadat slovy, že je to bezcenná sračka. Rozšířil jsem proto tóniku o mollový akord na 6. stupni a subdominantu vyměnil za mollový septakord na 2 stupni, čímž mi při použití septakordu v dominantě vzniklo oblíbené kolečko C, ami, dmi7 a G7. Vzpomněl jsem si na své kytarové začátky, které se nesly ve znamení právě těchto čtyř kamarádů a cítil jsem, že jsem se rozhodl správně.
Melodicky jsem ctil zásadu, že hitová melodie nesmí intervalově příliš skákat, musí jít buď nahoru, nebo dolů, nebo oscilovat kolem jednoho tónu. – 3,3,2,1,3…to byl základní melodický vzorek, pro který jsem se po dlouhém propočítávání rozhodl. Jednotvárnosti jsem se vyhnul jednoduchým zopakováním téhož motivu v subdominantě, tedy 4,4,3,2,4. , poté jsem se vrátil k motivu v úvodní tónině a píseň byla hotova.
Zněla nádherně. Zněla hitově. Přímo volala po zpěvu. Volala po pochodování a zpívání si do kroku.
Byl jsem spokojen. Dokonce tak moc spokojen, že jsem (ač tak činím velmi zřídka) vzbudil svou ženu, abych se jí pochlubil, že jsem to dokázal. Že budeme bohatí. Že budu slavný. Poslechla si, pokývala hlavou, pochválila. A pak se mne zeptala, jestli to na opravdický hit není textově až příliš nudná píseň. Proč o těch čunících neprozradím trochu více. A šla spát !
Cože ? Čuníci ? – Pak mi to došlo. A blahořečil jsem sám sobě, že jsem svou ženu vzbudil. Napsat těch pár trapných veršíků o veselých čunících, kteří jdou světem a zpívají si své česko francouzské oui oui bylo až nedůstojně snadné pro génia mého kalibru.
Té noci jsem usínal jako nuzák a budil se jako milionář.
Zkuste to také.
Tři čuníci – Kamil Emanuel Gott
ukázka coververze | 0:30 min
Tři čuníci – Maxim Turbulenc
ukázka coververze | 0:30 min
Tři čuníci
1994 | videoklip Lucie Svobodové | 2:51 min
režie: Lucie Svobodová | © Jaromír Nohavica
Křest vinylové LP desky Tři čuníci + ukázka z písně
10. 6. 1995 | Milevsko, soukromá akce | 1:38 min
© Jaromír Nohavica
Motiv Tří čuníků v Těšínském niebi
V divadelním přestavení Těšínské niebo zazní motiv Tří čuníků v písni Vilém Fusek | 0:50 min
© ČT Režie: Radovan Lipus
Sekvence tří čuníků do videoklipu
Pokusná provizorní animace 7 sekvencí Tří čuníků pro připravovaný videoklip – nikdy nerealizováno, vytvořeno pro web |0:06 min
© Michal Cihlář
