Petěrburg (1995)
Petěrburg
9. 12. 2002 | Praha, Palác Akropolis | 1:36 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Někdy v polovině devadesátých let mne oslovili mladí televizní tvůrci, kteří chystali pro ostravské studio adaptaci jakési povídky A. P. Čechova, a požádali o původní píseň pro tuto inscenaci. Inspirován slavným čechovovským bonmotem, že z pistole na počátku povídku se musí na konci střílet, jsem složil Petěrburg. Chlapcům televizákům jsem píseň s velkým úspěchem přehrál. Po inscenaci samotné se slehla zem, nepamatuji si o ní nic, než že nebyla vůbec realizována, autoři i letopočet se mi vypařily z paměti taktéž. Píseň jsem pak použil na albu Divné století.
P. S.
S humornou nadsázkou žádám budoucí, dnesještě nenarozené Čechy, aby za pár desítek let ve zpěvníku ruských lidových písní opravili pod písní Petěrburg uvedeného neznámého autora na Čecha Jaromíra Nohavicu.
P. P. S.
S nostalgií Vám současným dnes nabízím místo jiného povídání jako bonus jeden z nečekaných objevů z mých starých krabic. Pět pohlednic domů z počátku září 1996, kdy jsem začínal v Jablonci točit Divné století. Je to i pro mne zajímavý pohled do zákulisí muzikanta. A ty humorné bubliny na líci pohlednic berte jako mou poctu babičce Terezii z Hulvák, která takto ráda „dolaďovala“ obrázky z různých časopisů.
P. P. P. S.
S vírou v sílu internetu pak spouštím pomyslně stopky a jsem zvědav,
jak dlouho bude trvat, než se ozvou tvůrcové zmíněné čechovovské adaptace, vlastně spoluautoři mého Petěrburgu. Dojdou signály z mých webových stran až k nim ? Napíšou mi, abych tak zaplnil totální černé okno v mé paměti ? Je 00,00 hod. pondělí 3. září 2007. Teď…
PĚT POHLEDNIC Z JABLONCE
Neděle 1. září 1996
Jediný zážitek z tohoto cestovacího dne stojí za zaznamenání: večer po příjezdu do Jablonce a ubytování znuděn městem vydal jsem se taxíkem do Liberce na fotbal. Protože však v minulém kole polilil rozhodčímu hlavu pivem, hrálo se před prázdnými tribunami, diváci se tlačili na louce za hřištěm, kam zápas přenášeli na velkou obrazovku, avšak nebylo nic vidět. Cestou pěšky Libercem natrefil jsem na otevřený antikvariát ( v neděli ! ) a v něm první, co mi padlo do oka, byly svázané časopisy z roku 1912. Na první straně fotky z balkánské války a zpravodajství z potopení Titanicu. – Má práce s deskou je sledována zřejmě z nejvyšších míst. J.
Pondělí, 2. září 1996
Ráno zajíždím tramvají ( 30 minut ) do Liberce. Kupuji struny. V antikvariátu chorvatské lidové písně. Liberec roste do krásy. Zato Jablonec, kterým procházím odpoledne, je šedý. Vítek Sázavský s Plánkou přijíždějí až k večeru. Osaháváme si studio. Je první den natáčení, zároveň první den školy. Procházíme s Víťou případné písně, rozdělujeme si úkoly. Večer hrajeme SCRABBLE, který přivezl. U nich se mění žolíky, což je jistě nejzajímavější zjištění tohoto zabydlovacího dne. A pak ty telefonní tarify. Odpolední krátké popovídání stojí 148 Kč. Těším se na mystický zážitek z hladu. Mám ho ( ten hlad ) už 4. den. J.
Úterý, 3. září 1996
S perkusistou Pavlem Plánkou secvičujeme Těšínskou a Ženy. Pak si vystřihnu Papírové boty a Ještě mi scházíš do zásoby. Máme pro tyhlety dvě zvláštní pás a na konci vybereme nejlepší verzi. Odpoledne jím jogurt s musli a vyloženě se přecpu. Sháním párátka. Pátý den hladovky. Čekám stále na mystický zážitek. Zřejmě přijde, až mi Monitor vyplatí honorář. Pavel nahrává základní rytmus bolera, já na to kytaru pro Sarajevo a poté druhou kytaru. Volá Pastrňák a moc se mu nechce přijet. Blafuje. Zpívám Stodoly, večer Sarajevo. Hrajeme kulečník. Prohrávám karty s počítačem. Čtu Primo Levi: je-li toto člověk a jdu spát. Štíhlím. J.
Středa, 4. září 1996
Je to stále táž, v podstatě trochu nudná, zodpovědná a titěrná práce. Písně jsou napsány, teď je jenom nahrát a nazpívat, aby jejich otisk do hmoty byl co nejpřesnější a nejpřirozenější. Žádné velké umění už ve studiu neuděláš. Můžeš vytáhnout jen to, co máš po kapsách. A do těch jsem to sbíral čtyřicet tři let. Cítím velký klid. Přeposlechli jsme včerejší práci a dospěli k závěru, že byla dobrá, hlavně jsem dnes nahrál Divoké koně, což na tu ruskou 7mi strunnou kytaru byla tedy velká fuška. Nazkoušeli jsme s heligonkou Dance macabre. Kdoví jestli nedáme na desku i Jdou po mně jdou. Na hlavě mi vyrůstá Lemon. Vitamínový strom. J.
Čtvrtek, 5. září 1996
Ráno pilně cvičím na heligonku Dance macabre. Během dopoledne ji natáčím. Ruka bolí. Srdce sténá. Já však jásám. Prší. Kupuji černý deštník a modrý svetr. Zdáli na mě leze horečka a proto lehám na chvíli na lože. Jackson chodí po Praze s rouškou. Vstávám za dvě hodiny. Pracujeme na Těšínské. Kytara s bicími. Práce spočívá v tom, že celou píseň hrajeme furt dokola. A až toho máme dost, dáváme se do Žen. Hrajeme je furt dokola. A až toho máme dost, je zničehonic 22,00 hod. a chce se nám hrát kulečník. Tak jdeme na něj. Předtím jdu ještě TAM a beru si sebou kazeťák s nahrávkou Divokých koní, abych si ujasnil frázování. Jasním si ho při tlačení. Tak nám to tady ubíhá. J.
Komentář k albu Divné století
1996 | z TV pořadu Divné století | 1:45 min
© Česká televize
Petěrburg – polsky
12. 8. 2007 | Hukvaldy, obora pod hradem Hukvaldy | 1:58 min
Petěrburg
raritní záznam zkoušky s Karlem Plíhalem a Petrem Freundem.
24. 2. 1995 | studio K. Plíhala | 3:31 min
© Jaromír Nohavica
Petěrburg
televizní verze písně z pořadu Divné století natočený v roce 1996 v ČT Brno
1996 | Česká televize Brno | 0:29 min
© ČT Brno, Režie: Vojtěch Fatka
Petěrburg
záznam ze společného koncertu s Karlem Plíhalem v pivnici Przechowalnia v polské Lodži
2000 |Lodž (PL) | 2:27 min
© TVP S.A. Łodz (přepis z VHS)
https://youtu.be/DY9N1ld3u2s
ukázka z koncertního turné se skupinou Čechomor
21. 8. 2001 | Okoř | 0:52 min
Kamera: © Tomáš Linhart, 2002
Petěrburg
ukázka z koncertu a stejnojmenného záznamu ČT Koncert osobností
18. 4. 2002 | Státní opera Praha | 0:29 min
© ČT Praha
Petěrburg
záznam ze společného koncertu s Radkem Pobořilem
14. 7. 2005 | Klub Parník Ostrava | 2:42 min
Kamera: © Tomáš Linhart, 2005
