Karel Kryl

MORITURI TE SALUTANT
hudba a text: Karel Kryl

Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína,
a šedé šmouhy kreslí do vlasů.
A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná,
a pírka touhy z křídel Pegasů.
A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná,
a pírka touhy z křídel Pegasů.

Cesta je bič, je zlá, jak pouliční dáma.
Má v ruce štítky, v pase staniol,
a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol.
A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
dvě křehké snítky rudých gladiol.

Seržante písek je bílý, jak paže Daniely.
Počkejte chvíli, mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění.
Seržante, mávnou, a budem zasvěceni.
Morituri te salutant,
Morituri te salutant.

Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá
a písek víří křídlo holubí.
A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá,
a zvedá chmýří, které zahubí.
A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá,
a zvedá chmýří, které zahubí.

Cesta je tér a prach a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka.
Rezavý kvér – můj brach, a sto let stará špína,
a děsně velká bílá oblaka.
Rezavý kvér – můj brach, a sto let stará špína,
a děsně velká bílá oblaka.

Seržante písek je bílý, jak paže Daniely.
Počkejte chvíli, mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění.
Seržante, mávnou, a budem zasvěceni.
Morituri te salutant,
Morituri te salutant.

Jaromír Nohavica v televizním záznamu koncertu Vzpomínka na Karla Kryla natočeném na hradě Helfštýn v roce 1995.
Režie: Vojtěch Fatka
Z archivu Jaromíra Nohavici
© Česká televize 1995