NEVIDOMÁ DÍVKA
hudba a text: Karel Kryl

V zahradě za cihlovou zídkou,
popsanou v slavných výročích,
sedává na podzim, na trávě před besídkou,
děvčátko s páskou na očích.

Pohádku o mluvícím ptáku
nechá si přečíst z notesu,
pak pošle polibek po chmýří na bodláku
na vymyšlenou adresu.

Prosím vás nechte ji, ach nechte ji,
tu nevidomou dívku,
prosím vás, nechte ji si hrát.
Vždyť možná hraje si na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.

Pohádku o mluvícím ptáku
a o třech zlatých jabloních
a taky o lásce již, v černých květech máku,
přivezou jezdci na koních.

Pohádku o kouzelném slůvku,
jež vzbudí všechny zakleté,
pohádku o duze, jež spává na ostrůvku,
na kterém poklad najdete.

Prosím vás nechte ji, ach nechte ji,
tu nevidomou dívku,
prosím vás, nechte ji si hrát.
Vždyť možná hraje si na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.

V zahradě za cihlovou zídkou,
popsanou v slavných výročích,
sedává na podzim, na trávě před besídkou,
děvčátko s páskou na očích.

Rukama dotýká se květů
a neruší ji motýli,
jen trochu hraje si s řetízkem amuletu,
jen na chvíli.

Prosím vás nechte ji, ach nechte ji,
tu nevidomou dívku,
prosím vás, nechte ji si hrát.
Vždyť možná hraje si na slunce s nebesy,
jež nikdy neuvidí, ač ji bude hřát.