P R O D Ě T I
Příběhy Huňáče a Fuňáče
JAK HUŇÁČ A FUŇÁČ ŠLI DO ZLÍNA
„Hunáči,“povídá jednoho dne Fuňáč. “ Co kdybychom zvedli ty naše lenivé zaječí zadky a někam vyrazili? Už se na to nemohu koukat, jak pořád hnípeme v jetelovém poli a žádná aktivita.“
„Moje slova “ odpověděl Huňáč. „A učiníme tak rychle, dokud neopadne naše nadšení. Vyrazíme do Zlína. To je město, kde moje babička potkala mého dědečka, víš?“
„Nevím. Ale to nevadí. Souhlasím. Jedem.“
A šli.
„Jářku, „povídá takhle po týdnu rychlé zaječí chůze Huňáč, “ nezašli jsme, Fuňáči, trochu daleko?“
„Myslíš?“ odpověděl roztržitě jeho kamarád.
„Myslím. Podívej toho sněhu.“ A ukázal rukou kolem sebe. “ Jako by s tím Zlínem nebylo něco v pořádku. Tomu říkáš Jižní svahy?“
Huňáč se zastavil a zadíval se na nedaleké iglú.
„Hele, Kudlov.“
„Kudlov, Kudlov,“ bručel Fuňáč.“ Říkal jsem ti přeci – v Otrokovicích doprava.“
Zaječí chlapci byli prostě v úzkých. Padla na ně tíseň. Navíc došlo k nejhoršímu. Začalo se stmívat. Co teď?
„Musíme se dovolat nějaké pomoci, sami už na to nestačíme,“ říká Fuňáč a ťapky se mu podlamují.
„Tak se mi zdá, že se nám teď bude hodit naše znalost pohádek. Co udělali v takové prekérní situaci Jeníček a Mařenka? „
„Loupali perníček, „vyhrkl ze sebe Fuňáč, který už byl tou únavou víceméně na huntě.
„Ale nejdříve museli najít chaloupku, trumbero“ říká Huňáč a už se drápe na nejbližší telefonní sloup.
„Vidíš něco?“ ptá se Fuňáč, když byl už jeho kamarád na samotném vrcholku.
„Jo, vidím. Světýlko. Tímhle směrem,“ mávl Huňáč ťapkou směrem k náměstí T. G. Masaryka. A jak se přitom pustil sloupu, ztratil balanc a zahučel dolů. Naštěstí do mohutné závěje. Oprášil se a povídá.
„Jdem“ a zvedl se.
Tak teda šli.
Zaječí kroky nejsou samozřejmě tak dlouhé jako člověčí. Dokonce se dá říct, že jsou o dost kratší. Konkrétně tak na jeden člověčí krok připadá dvanáct zaječích, takže zatímco jim dvěma se zdálo, že se ženou jako auta z prodejny Samohýl a spol., my dobře víme, že se ploužili a ploužili, takže zatímco my už jsme dávno v hotelu Garny, oni dva jsou – ani se neptejte kde.
Před obchoďákem !!
Raději zajíce nechejte,
ať si jdou, kam chtějí,
ať pláčou se nebo smějí ,
jsou to holt zajíci,
chlupatí chlapíci
a než-li dolezou,
sněženky vylezou
a pak zas uvadnou,
nás písně napadnou,
pohádky jakbysmet,
krásný je ten náš svět,
mějte se hezky
a mluvte česky.
Konec.