L I B R E T I S T A

   V. ULLMANN: CÍSAŘ ATLANTIDY ANEB ODEPŘENÍ SMRTI

Libreto

OSOBY:

Císař Overall
Tlampač
Smrt
Harlekýn
Voják
Dívka, Voják
Bubeník

PROLOG

TLAMPAČ:
Haló, haló. Dnes dáváme Císaře Atlantidy, operu ve čtyřech obrazech.
Vystupují: Císař Overall z Atlantidy osobně, kterého už léta nikdo nespatřil, protože je zavřený v obrovském paláci, zcela sám, aby mohl lépe vládnout.
Bubeník, ne tak úplně skutečný zjev, něco jako rádio.
Tlampač, kterého nevidíme, jen slyšíme.
Voják a dívka.
Smrt jako vysloužilý voják.
A Harlekýn, který se dokáže smát mezi slzami, jak už to tak v životě je.
První obraz se odehrává kdesi: Smrt a Harlekýn sedí na výminku, život, který se už nedokáže smát a umírání, které už nedokáže plakat. Ve světě, který se odnaučil radovat ze života a umírat, když přijde smrt.
Haló, haló, začínáme!

1. OBRAZ

Nr. I

Preludium

Nr. II

HARLEKÝN:
Už měsíc nebem stoupá po schůdcích hvězdnatých,
je noc, v níž líbat a pít není hřích.
A kde jsou chlapci zlatí?
A proč se nenavrátí
Proč se nikdy nenavrátí?
Co budeme dnes píti?
Krev budeme dnes píti!
Co budeme dnes líbat?
Jen ďáblův zadek
Dvě barvy zbyly paletě,
vše točí se jak v ruletě.
My jedem na kozlu.
Krev barví tvář,
to lůny zář
tě může splést
a láska skryta v ráji jest.
Je úděl světa beznaděj,
jsme zboží určené na prodej.
Nikdo nás však nechce,
nikdo nás však nechce
a každý zbude sobě sám.
A tak jsme se rozběhli do všech světa stran.

SMRT:
Mlč už!
Jak divný zpěv.

HARLEKÝN:
Zpívám jen tak.

SMRT:
A můžeš mi říct, co je za den?

HARLEKÝN:
Co týče se dnů, ty neměním už každodenně jako kdysi. Já nový den ten si beru vždycky jenom s čistým prádýlkem.

SMRT:
Tak to musíš být až kdesi v loňském roce.

HARLEKÝN:
Možná středa, možná pátek, jeden je jak druhý.

Nr. III

Duet

HARLEKÝN:
Navíc jednou v roce
Sleva dvacet procent
Kdo si koupí neprohloupí

SMRT:
Nový den kdo si ho koupí
sleva dvacet procent
kdo si koupí
neprohloupí

OBA:
A ten příští den
Štěstí nám snad dá

HARLEKÝN:
Kdo zmíral žalem

SMRT:
Ten bude králem

OBA:
Ten bude králem

HARLEKÝN:
Neprohloupí kdo koupí

SMRT:
Kdo si koupí Kdo si koupí Kdo si koupí Kdo si koupí Koupí

HARLEKÝN:
Kdyby to šlo, z kůže své vyskočím hned.
Na krku si sám sobě visím.
Už konečně zabij mě! Tak dělej to, co dělat máš! Jsem už unuděn. To se nedá vydržet.

SMRT:
Dej už s tím pokoj. Tebe se nedá zabít.
Kdo sám se sobě smál, ten nesmrtelný je.
A sám před sebou neutečeš. Věčně
budeš Harlekýn.

Nr. IV

HARLEKÝN:
A co to je? Vzpomínka bledší než fotky, na kterých lidé už ani neusmívají se. Nemají totiž čemu. A já k smíchu nejsem. Chtěl bych si vzpomenout, jak chutná víno. Chtěl bych opět sladce trnout v objetí žen a jejich vůně!

SMRT:
Jsi k smíchu jen, když tě tak poslouchám. Ty jsi tu nějakých tři sta let a já straším, straším tu už od začátku světa. Mám všeho dost, jak unaven jsem. To měl jsi mě dříve vidět.

Nr. V

Árie Smrti

SMRT:
To byly války. Chudák i král nejdražší si šaty bral.
K mé slávě až zem se chvěla.
Samým zlatem zbroj svou si krášlili k mé slávě
jako nevěsta se krášlí pro manžela.
Prapory pestré vlály nad kavalériemi.
Lancknechti na bubnech kostky metali.
Když se pak tančit jali, tak ženy se bály, neboť lepil se na ně pot jejich.
A já s malinkými koňmi krále Attily běhal jsem jak o závod.
S Hanibalovými slony též.
Ba i s tygry Džahangíra.
Teď nohy mé jsou už slabé.
otorizovaným kohortám nestačí má síla.
Tak co mi zbývá než belhat se za novými anděli smrti.
Já úředníček umírání.

Nr. VI

Árie Bubeníka

BUBENÍK:
Haló, haló!
Pozor, pozor ! Ve jménu Jeho Veličenstva císaře Overalla.
My , my z Boží vůle vůdce světa jediný, věčná sláva Vlasti, záchrance
lidstva, císař obou Indií, císař Atlantidy a vládnoucí vévoda Ofyru,
jediný velekněz Astarty, kníže Uher, velekněz a prelát římský,
vládce Jeruzaléma k věčné oslavě přirozenosti Boží my, my, my
vědomi si své naprosté a úplné moudrosti rozhodli
jsme se rozpoutat velikou válku nad vším naším územím,
blahodárnou válku všech proti všem.

Každé dítě, chlapec či dívka,
každá panna, matka, žena,
každý muž, ať zdravý či chromý
zvedne hrdě zbraň svou
neb Svatý začíná boj,
jenž skončí se naprostým vítězstvím našeho Veličenstva
a potom konečně naše zem bude od Zla očištěna.

A tímto prohlašujeme naše polní tažení za zahájené !

Náš starý spojenec, Smrt, ponese v čele svůj slavný prapor !
Ve jménu naší velké budoucnosti a její velké minulosti.
Bojujte statečně.
Dáno v roce patnáct našeho požehnaného panování.

Podepsán Overall.

SMRT:
Slyšíš, jak se mi smějí ?
Brát duše můžu jenom já!
Nést v čele prapor ! Má velká boudoucnost! Následník přítele Heina!

HARLEKÝN:
Ha ha ha ha ha ha ha Ha ha

BUBENÍK:
My My z Boží vůle vůdce světa jediný

SMRT:
Hi hi
Ve jménu naší budoucnosti

HARLEKÝN:
Co to děláš?

SMRT:
No budoucnost lidí já dělám velkou a dlouhou. Dlouhou.

2. OBRAZ

Nr.VII

Intermezzo (Tanec mrtvých)

Nr. VIII

Recitativ a Árie

OVERALL:
Jaký je čas ?

TLAMPAČ:
Je pět dvacet.
Haló, haló. Císařova gardo, hejtmane ochrany, kordon před palácem dle rozkazu ztrojnásoben.

OVERALL:
Nabito je?

TLAMPAČ:
Nabito je.

OVERALL:
Dobře.

TLAMPAČ:
Haló, haló. Ozbrojené hordy, letadla i pozemní síly zdolaly obranu třetího nepřátelského města.
Obyvatelé mrtvi. Mrtvoly byly předány k průmyslovému zpracování.

OVERALL:
Kolik?

TLAMPAČ:
Deset tisíc kilo fosforu.

OVERALL:
Fajn. Chci zemský soud.

TLAMPAČ:
Haló, haló. Zemský soud.

OVERALL:
Co atentátník?

TLAMPAČ:
Byl pověšený ve čtyři třicet.

OVERALL:
Takže mrtev už?

TLAMPAČ:
Smrt nastane každým okamžikem.

OVERALL:
Jak nastane? Kdy byl rozsudek vykonán?

TLAMPAČ:
Čtyři třicet.

OVERALL:
Ale teď je pět dvacet.

TLAMPAČ:
Smrt nastane každým okamžikem.

OVERALL:
To se někdo zbláznil. Padesát minut trvá katovi, než pověsí chlapa?

TLAMPAČ:
Smrt nastane každým okamžikem.

OVERALL:
Copak jsem se, bože, zbláznil? Vyrvali mi smrt z mých rukou. Kdo se mne bude bez ní teď bát? Smrt mi nechce dále sloužit. Rozlomila starý meč svůj. Kdo bude naslouchati slovům vůdce Atlantidy?
Haló. Smrt zastřelením!

TLAMPAČ:
Rozkaz byl splněn. Smrt má nastati každým okamžikem.

OVERALL:
Co to znamená?
Lékaře!

TLAMPAČ:
Haló, lékaři!

OVERALL:
A?

TLAMPAČ:
Ještě žije!
Vypukla podivná nemoc. Vojáci nemohou zemřít.

OVERALL:
Hledejte původce této nemoci. Kolik jich od vypuknutí epidemie zemřelo?

TLAMPAČ:
Nikdo. Tisíce bojují se životem, aby mohly zemřít.

OVERALL:
Děkuji. Vydám rozkazy.
Slyšte mě!
Plakáty na všechna nároží, provolání v rozhlase, bubeníky vyslat do vesnic.

Nr. IX

Árie

OVERALL:
Já, vůdce váš, váš spasitel, všem svým vojákům tímto já dávám tajný prostředek ku věčnému žití. Kdo vlastní jej, chráněn jest před smrtí zlou a žádná rána či choroba mu nezabrání meč pozvednout za svého pána a bojovat za Vlast svou. Kde máš smrti kosu? Kde máš peklo svůj žár?

3. OBRAZ 

Nr. X

Recitativ a Tercet

VOJÁK:
Kdo tam?

DÍVKA:
Stát! Stůj! Člověk?

VOJÁK:
Člověk.

DÍVKA:
Nepřítel ty!

BUBENÍK:
…všem svým vojákům já tímto dávám tajný prostředek ku věčnému žití…

VOJÁK:
Bílá jak sníh.

DÍVKA:
Mlč a střílej.

BUBENÍK:
…chráněn jest před smrtí zlou…

VOJÁK:
Kdysi dávno potkal jsem nádhernou dívku a šli jsme kolem řeky a ona smála se jako ty.

DÍVKA:
Já nejsem dost stará, bych si to pamatovala.
Už s tím skonči.

BUBENÍK:
Kde máš, smrti, kosu?

DÍVKA:
Císař nařídil, abychom zabíjeli, tak už to udělej!

BUBENÍK:
Kde máš, peklo, svůj žár?

VOJÁK:
Nechci, aby těžké zbraně zlomily tvůj útlý pas.

DÍVKA:
Ty musíš být velmi starý. Nerozumím ti.

VOJÁK:
Trpět nesmíš. Podívej se, kolik krás je kolem nás.

Nr. XI

Árie

DÍVKA:
Prý, prý kdesi krajiny jsou,
v nichž nehyzdí krátery zemi.
Že prý kdesi slova jsou
krásná mezi všemi.
Že prý kdesi louky jsou
plné vonného kvítí.
Že prý jsou, že prý hory jsou
nad nimiž zář slunce svítí.

Nr. XIa

Duet

BUBENÍK:
A rychle všichni odsuď pryč! Se mnou pojď!

DÍVKA:
A rychle všichni odsuď pryč! Se mnou pojď!

BUBENÍK:
Za císaře se jdeme bít.

DÍVKA:
A v dálce jasný slunce svit
Smrt mrtva jest a budoucnost je zářivá.

BUBENÍK:
Smrt vzhůru k boji vyzývá.

Nr. XIb

Árie a Tercet

BUBENÍK:
Už tamboři už bubnujou
Tím zvukem zblázní se muži a jdou
A bubny oblé jsou jak těla žen
A muž je bubnem uchvácen

Hlas bubnů silný je jak hrom
A každý muž už lítá v tom
A každý muž už lítá v tom
A každý muž už lítá v tom

DÍVKA:
Jen láska vždy zvítězí nad smrtí
To květina lásky když kvete ta všechno zlé rozdrtí

VOJÁK:
Jen láska vždy zvítězí nad smrtí
To květina lásky ta všechno všechno všechno zlé rozdrtí

Nr. XII

Finále (Duet)

DÍVKA A VOJÁK:
Odplynuly černé mraky
které kryly obzor náš
Je to zázrak nad zázraky
Všude kam se podíváš
Temné stíny zvolna blednou
V našem světě velikém
Až zvítězí láska jednou
Smrt se stane básníkem

Nr. XIII

Tanec (Žijící mrtví)

TLAMPAČ:
Haló, haló.

4. OBRAZ

TLAMPAČ:
Zde nejvyšší generál.
Špitál č.34 pro žijící mrtvé byl ve tři hodiny dobyt povstalci. Lékaři a instruktoři masově přeběhli na jejich stranu. Povstalci mají černé prapory a ve znaku krvavý pluh. Bojují bez vyzvání němě a zarputile. Generalita 12. armády ještě nepředala svoje hlášení.

OVERALL:
Toť vše?

TLAMPAČ:
Ano, toť vše.

OVERALL:
Gut.

Nr. XIV

Scéna Harlekýna a Bubeníka

HARLEKÝN:
To tehdy mizely v nás bonbóny kus po kusu
My chtěli utéct k cizokrajnému cirkusu
A houpali se na dřevěném koni
A v cizích zahradách lezli jsme po jabloni

A v každé dívence hledali jsme svou příští ženu
A chtěli jsme všechno zlo světa vyhubit až do kořenů

BUBENÍK:
Zde Overall, zde vůdce Váš, svět náš je čin, my vůlí svou svět naplníme.
Ať na nebi či na zemi
my slibujeme před všemi,
že nezradíme.
Chytrý či moudrý – blázen jen a cvok
Já, vůdce Váš!

HARLEKÝN:
Spi broučku můj
Já epitaf jsem tvůj
Tvůj otec padl v boji kdes
Tvou mámu zhubil žal a děs
Spi broučku můj Spi broučku už
tmou kráčí s kosou muž
A žne to o čem chtěl bys snít
Co zbude spálí slunce svit
Ty oblečeš si rudý háv
Spi broučku Jsem tvůj epitaf

OVERALL:
Halo, ministerstvo zahraničí ! Které stanice drží povstalci ?

TLAMPAČ:
57 – 3 – římská VIII – římská XXXII/1 – 1011/B

OVERALL:
Je proklamace vytištěna?

TLAMPAČ:
Vytištěna a rozeslána.

OVERALL:
Ano!

TLAMPAČ:
Strašlivý lékař nám vyřízl zákal a vyléčil nás z naší slepoty. Velký jako šílenství našich hříchů je trest, strašné jsou bolesti, jež musíme strpět. Chceme je snášet v pokoře a neustaneme dříve, dokud nevymýtíme poslední plevel nenávisti a nesmiřitelnosti z našich srdcí. Holýma rukama strhneme ocelové hradby ďábla…

Nr. XV

Tercet

BUBENÍK:
Ha ha ha ha
Netrapme se Netrapme se
Jen on tu je
Sám vprostřed temných zdí
Okna do světa žádná
Haló haló
Je tohle člověk?
Vždyť ani zrcadlo není tu
Je jak počitadlo boží
Jsem člověkem? Jsem člověkem?

HARLEKÝN:
Netrapme se! Netrapme se!
Ha ha ha ha
Netrapme se!
Haló haló!
Jen on tu je
Jen zdi Okna žádná
Haló haló
Je ještě člověk?
Ptám se zda jsem člověk.
Jsem ještě člověkem
Či jen počitadlem božím?
Jsem člověkem či ne?

OVERALL:
Pět šest sedm osm devět deset tisíc bomb
A sto tisíc děl a tanků
Já jsem tu sám uprostřed temných zdí
Okna žádná
I tohle jsem si vypočítal
Jsem ještě člověk?
Jsem ještě stále člověk nebo jen počitadlo boží?
Jsem ještě člověkem anebo jen počitadlem božím?

HARLEKÝN:
Živoucí mrtvola!

OVERALL:
Kdo jsi?

Nr. XVI

Árie Smrti

SMRT:
Smrt jméno mé Jsem zahradník
A seji spánek do ran které bolí
Smrt jméno mé Jsem zahradník
A dávno zvadlý plevel zasypávám solí
Smrt jméno mé Jsem zahradník
A zralé klasy utrpení sklízím z polí
To já vyléčím od moru
A mor není
Já vynesu tě nahoru
A zbavím soužení
To já jsem hnízdo v kterém najdeš
Po všech strastech světa klidný kout
To já jsem svobodou
To já jsem tvojí ukolébavkou

Mír a klid věčný vládnou v domě mém
Buď vítán v něm!

OVERALL:
Tak se k nám zase vracíš ? My lidé bez tebe nemůžeme žít.

SMRT:
Chci být milosrdná, když ty sám přineseš tu oběť, že první podstoupíš novou smrt.

OVERALL:
Já bych sílu k té oběti měl. Ale lidé si to nezaslouží.

SMRT:
Pak se k vám nemohu vrátit.

OVERALL:
Mám se bránit tomu, oč tě všichni trpící prosí? Udělám to…

SMRT:
Tak mi dej na to ruku.

Nr. XVII

Císařovo loučení

(dvě textové verze, obě Ullmanovy)

OVERALL:
A válka skončila. To hrdě zní. Skončila válka, další nebude už žádná.
Bílé vlajky zavlají, kostelní zvony budou slavně zvonit no a všichni blázni budou tančit rejdováky.
Pouhou chvíli jen.
Neb oheň pouze utlumil svůj žár, však nevyhasl on a vzplane znovu zas a začne vraždění.
A já chtěl v hrobě pokoj mít.
Kéž by se sen můj splnil a člověk byl zbaven pout. Kraj široširý rozkládá se vůkol, pole holá jsou a v rozvalinách měst jen sníh a v pustých ruinách se vítr prohání ve stopách zajíců.
Kéž bychom zemřeli. Kéž volně roste les, kéž volně plynou vody řek a všechny svojí vlastní cestou.
Smrt je zpět a s ní i hněv i láska. Smrt je zpět. S ní vrátil se i život. Někdy mračna, někdy blesk, však válku ne. Smrti ty ve svých rukách máš život náš. Je tvůj, je tvůj, no tak vem si jej.

OVERALL:
Po všem tom, co se tu událo, nakonec zbývá pouze jediné: loučení.
Tvůj čas tady vypršel, však čas je věčný. Ještě ruka má v tvé ruce je a cítí srdce, jež se rozechvívá.
Za mnou neplačte.
Já půjdu za tím cizím mladíkem. Kam, to ti neřeknu, kam, to ti neřeknu.
Naděje tichá ve mně dřímá.
Já se vrátím zpět.
A řeky budou téci, hory obzor zaplní a stráně luk se v slunci rozjasní a květy rozkvetou. A tam, kde nejsi, padá sníh. A tam, kde nejsi, skrápí dlažbu letní déšť.
Tak mnoho toho je…tak mnoho toho je…
Představ si jen, jak dítě k studni kráčí a hned vedle kovář koně okovává.
Proto myslete na mě bez nářků. Proto myslete na mě bez nářků. K nářku není,co je nám už vzdálené, nýbrž to blízké, to co nám halí věčný stín, co nám halí věčný stín.

Nr. XVIII

Finále

DÍVKA, BUBENÍK, HARLEKÝN, TLAMPAČ:
Přijď smrti, přijď a vejdi v nás
Ty nejvzácnější hoste
A sejmi těžké břímě z nás
Jež každou chvílí roste

Uč nás přijmout čas jak jde
I lhůtu jež se krátí
Ať doby dobré doby zlé
Ty nedovol nám jméno tvé
Do úst darmo bráti

17. září 2019