O N T H E R O A D 2 0 0 9
HOLANSKO | BELGIE | NĚMECKO (3. – 10. 10. 2009) »
Tým On the Road 2009 (Pavel, Michal, Jana, Jarek, Tomáš a Jakub) těsně před nasednutím v Praze.
TELEGRAF ROAD
6.02 Vyjíždíme z Prahy
8.10 Hranice s Německem
17.18 Hranice s Holandskem
19.15 Přijíždíme k našemu amsterdamskému hotelu
20.30 Prohlídka večerního Amsterdamu
19°C | 3. ŘÍJNA | AMSTERDAM | DOSUD NAJETO 897 km
1. DEN – DOMEČEK NA ČTYŘECH KOLECH
Tak zase na cestě. Takřka na den přesně jako před rokem vyjíždí zase Jarek Nohavica na zahraniční turné (nepočítáme letošní jarní berlínský koncert a polské koncerty jsou už tak trochu jako domácí). Mám na mysli souvislé zahraniční turné opět do více zemí s kompletním týmem a zpravodajstvím – čeká nás Holandsko, Belgie a Německo.
Byl to vlastně Jarek, koho napadl ten nápad jet obytným autem – domečkem na cestách. Neznamená to snad, že v něm budeme opravdu bydlet, ale vzhledem k tomu, že máme před sebou mnoho stovek kilometrů, bude příjemné během přesunů z jednoho města do druhého si zahrát hry, napsat i něco na notebooku, protáhnout se i za jízdy. Jak by řekl Michalův Ondrášek: jedeme spinkacím autem. Sestavu loňského On the Road (Jarek Nohavica, Michal Žáček, Jakub Lis a Tomáš Linhart) je na evropských cestách opět doplněna Janou Linkovou a tým by nebyl kompletní bez mistra světel Pavla Konečného.
První den máme před sebou nejdelší přejezd turné – z Prahy do holandského Amsterdamu, kde je zítra první koncert. Je tedy třeba vyjet brzo ráno a tak vstáváme poněkud časně a daří se nám vyjet z liduprázdné ranní Prahy těsně po šesté.
Michal nám líčí noční anabázi se svým mobilem, jak sháněl po půlnoci v Tescu náhradní baterii a nesehnal. Představa začínající cesty bez všech kontaktů a spojení je pro manažera smrtelná. Jak říkal už kdysi Jiří Šlitr: dirigent, který se nechytí do dvou taktů je ztracený… Nakonec se ukázalo, že baterku si může Michal dobít v mém mobilu a tak byl osud naší výpravy na severozápad zachráněn.
Už za Prahou někteří jedinci navrhují, že by vystoupili v Drážďanech, protože je přece nesmysl jet takovou dálku. Ale ještě než překročíme hranice, dáváme za pravdu, že cestování ve Fiatu Levanto není nepříjemné a v šesti bude stát za to.
Projíždíme Německem. Před dvaceti lety bychom asi potkávali šňůry naložených Trabantů mířících do Prahy, odkud se přes tehdejší západoněmeckou ambasádu dostávali do svobodnější části světa. Dneska jsme nepotkali Trabanta ani jednoho. Podle aut už moc nepoznáte, ve které zemi vlastně jste. Inu doba se změnila a zásadní je, že před zmíněnými dvaceti lety bychom si určitě takto nevyjeli. Svoboda je jenom jedna, ale bohužel je vždycky relativní.
Povídání o koncertech, politice, kamarádech prokládáme i hrami, které jsme stihli ráno přibalit. Jednou z nich jsou lodě, které určitě všichni známe v jejich původní papírové verzi hrávané na čtverečkovém papíře. Hrajeme plastickou-plastovou takřka 3D verzi. Je to zábava, jen se nesmí moc brzdit, to se vám křižníky a minolovky rozkutálejí po autě.
Po několika hodinách na německých betonových dálnicích s povděkem vítáme zastávky na občerstvení a kávu (škoda, že autobaterie utáhne jen světla – takový kávovar by nebyl k zahození!).
Novináři, jakoby dnes tušili, kam jedeme – další článek v novinách je o Holanďanech, kteří si s oblibou nechávají stavět u nás domy. Tak my se tedy dneska podíváme na ty vaše u vás doma! Navečer po páté hodině přejíždíme holandské hranice. Holandská placička nás vítá drobným deštěm. Všude je rovina jako stvořená pro jízdu na kolech. Také ho všichni v Amsterdamu využívají jako jeden z hlavních prostředků. Rovinka je příjemná na šlapání, ale nikdy nezažijete vítr kolem uší při jízdě z kopce. Už chápu, proč si Holanďané stavějí domy u nás na horách.
Tomáš Linhart
FOTOGALERIE
AUDIO
Poslechněte si holandskou verzi písně Zítra ráno v pět
holandský překlad a zpěv: Dick Overdevest, housle: Corné van Wordekom