MP3 ALBUM – Virtuálky 1
Jaromír Nohavica /internet, 15. 5. – 28, 9. 2009
- Na Virtually! (17.8.2009) /2:42
- Kdybych byl ředitel (11.5.2009) /1:36
- Malé české blues aneb Doprdelepráce (6.7.2009) /1:53
- Já žádám (25.5.2009) /1:51
- Lampárna na kopcu (14.9.2009) /1:32
- Když jsem tahal kačera (18.5.2009) /1:32
- Milostná předvolební (1.6.2009) /2:01
- Mámo, svaž mi můj ranec (15.6.2009) /1:29
- Na golfovém hřišti (3.8.2009) /1:16
- Tanec mezi vejci (8.6.2009) /1:39
- Festivál’nyj privjet (13.7.2009) /1:25
- Takové léto (10.8.2009) /1:47
- Colours (20.7.2009) /1:34
- Penzión Česko (24.8.2009) /1:37
- Všechno je v normálu (31.8.2009) /1:41
- Měl jsem holku (27.7.2009) /1:21
- V dobrém i špatném (28.6.2009) /1:23
- Chtěl bych zažít (21.6.2009) /2:24
- U nás v ústavu (7.9.2009) /1:40
- Pozdrav z džungle (21.9.2009) /0:58
- Skončilo léto (28.9.2009) /0:59
Na internetu volně šiřitelné mp3 album Jaromíra Nohavici.
Skladby byly premiérově zveřejňovány v období 15.5. – 28.9.2009 vždy v pondělí na serveru www.virtually.cz pod názvem Virtuálky.
Autorem hudby a textu všech písní je Jaromír Nohavica.
Hraje, zpívá a nahrál: Jaromír Nohavica
Cover a photo: © 2009 Tomáš Linhart
℗ + © Jaromír Nohavica 2009
Recenze
Virtuálky: Zdařilá letní brigáda
REFLEX – 46/2009 Milan Tesař
Nejen virtuální pohlazení od Jarka Nohavici
BLOG.IDNES.CZ – 2.11.2009 Martin Šubrt
To nechte být
LIDOVKY.CZ – 31.10.2009 Pavel Klusák
Virtuálky nejsou špatný nápad, Nohavica je jen zbytečně odflákl
IDNES – 27.10.2009 Ondřej Bezr
Nohavicova novinka Virtuálky je opět zdarma, písničkář ji dal na internet
IDNES – 26.10.2009 Vladimír Vlasák
VIRTUÁLKY
(poznámky k dvaceti jedna „popěvkům jen tak“)
Mé virtuálky jako písňová forma nejsou ničím jiným, než veršovanými fejetony, jak je pěstovali už např. Karel Čapek, Eduard Bass, Josef Kainar a mnoho dalších. U mne se jedná o fejetony zhudebněné a využívajícími internetu jako ideálního média pro šíření písní. K názvu mne inspiroval Kainarův termín rozhlásek. Médium šíření se změnilo. Z rozhlasu je to internet.
U prvopočátku internetu jako šiřitele písní byl v mém případě neznámý divák na strážnickém festivalu harmonikářů v roce 2003, který mou ( tehdy novou ) píseň Milionář amatérsky natočil , převedl na mp3 a rozeslal svým přátelům v mejlové poště. Ti se už postarali o spuštění laviny, která obletěla nejen republiku, ale snad celý česky mluvící svět. Pak už jsem věděl, jakou mocnou zbraní může být internet v rukou písničkáře. Ukázkou budiž pozdější Už zase bijou děti, Ladovská zima, ale i celé moje internetové album Pražská pálená, jakož i další mp3 alba uložená na mých stránkách volně ke stažení.
Věřím, že Virtuálky nejsou v tomto směru projektem posledním.
Tématicky jsem se nechával inspirovat „pěnou dní“, věcmi nedůležitými, okrajovými, ale i vážnějšími, jak mi je prostě přinášel všední týden.. Vyzkoušel jsem si navíc na vlastní kůži to, před čím mne varovali mnozí mí kamarádi, kteří se upsali novinám k pravidelnému psaní sloupků, podčárníků nebo poznámek. Bič pravidelnosti a stanoveného termínu odevzdání je v novinách děsivý. Já ovšem na druhé straně přiznávám, že také prospěšný. Vyzkoušel jsem si, že okolnosti vzniku písně nemají žádnou návaznost na kvalitu písně.. Popěvek napsaný jen tak, může být někdy více než podařených dílkem. V této souvislosti mne zcela drze napadá historka kolegy Paula M., který se jednoho rána vzbudil, protože se mu zdála píseň Yesterday a tak ji u klavíru jen za pár minut sepsal. Z první dobré.:-) Samozřejmě že platí i opačný případ. Dobré úmysly nevedou vždy k šťastnému cíli . Po celo- týdenní lopotné a poctivé dřině často vypotíte nesmysl.
Hudebně se stále držím zásady , že melodie a text mají tvořit celek, jakoby vyrostlý z jednoho kadlubu. „Lampárně“ proto sluší názvuk lidové melodie, „U nás v ústavu“ vůně hospodské odrhovačky, „Předvolební“ sladkost italské milostné písně, „Když jsem tahal kačera“ si dovedu představit s dechovkovými klarinetovými rify, v popěvku „Na golfovém hřišti“ slyším kdesi v dálce sitár Emila Pospíšila a kytaru Karla Plíhala atd. …
Nahrávání virtuálek úzce souvisí s mým dlouholetým hledáním nejlepšího způsobu domácího zaznamenávání mých náčrtků, témat, kytarových i melodických nápadů. Písničkář s kytarou v této demo fázi nepotřebuje studio. Nakonec jsem dospěl k malému diktafonu Olympus Voice and Music DM 20, s nímž jsem nadmíru spokojen. Je nejen notýskem ale i malým nahrávacím studiem pro zpěv s kytarou. V počítači tyto waw soubory jednoduchým softwarem převádím na mp3, zvukově vyrovnám, ošetřím a archivuji. Mp3 soubory velikosti 1 – 2 MB se pak velmi snadno odesílají mejlovou poštou. Tak jsem to taky každou neděli v podvečer dělal na adresu šéfredaktorky virtually.cz. Jedinou výjimkou je v tomto směru „dovolenková“ virtuálka „Pozdrav z džungle“, kterou jsem, byv daleko od domova, bez techniky a internetu, posílal nadvakrát po mobilu jako zvukovou zprávu Tomáši Linhartovi a ten ji doma v Praze „lepil“.
Tvůrci „video“ sekvencí k virtuálkám jsou Jana Dědečková a Tomáš Linhart. Snažili se zachovat jemně naivní poetiku tzv. internetových prezentací..
Písním ( a podobně mým drobným popěvkům ) sluší tajemství, nežádejte po mně konkrétní stopy inspirace. Jediné, co mohu prozradit je, že jsem všechny virtuálky psal opravdu průběžně, jak šel čas a jak je u každé tento čas zaznamenán. Jedinou výjimkou budiž „Tanec mezi vejci“. V tomto případě jsem se zveřejněním počkal dva týdny od prvního hozeného vejce, po němž jsem hned večer píseň napsal, až do skončení tehdejší volební kampaně. Ať to zní jakkoliv nafoukaně, nechtěl jsem nikomu vkládat munici do jeho kanónů. U ostatních virtuálek ovšem často stačí prostě porovnat datum vzniku s headliny oněch dní a vše je nad slunce jasné.
V definitivní verzi alba Virtuálek jsem nezachoval původní chronologické pořadí písní, přeskupil jsem je z větším ohledem na tóniny, tempa a náladu písní, jak je ostatně běžné při dramaturgickém vytváření alb.
Děkuji Janě Dědečkové za inspiraci a poskytnutí místa na svém serveru, Tomáši Linhartovi za technickou pomoc a vám všem, známí i neznámí, kteří jste mi svými životy, činy a výroky byli inspirací k těmto drobným nedůležitým dílkům.
Berlín, 10. října 2009
Jaromír Nohavica