Láska je jak kafemlýnek
všecko semele
sáhne sáhne do vzpomínek
teplo po těle
Tvoje vlasy havran utkal
moje včelí dech
ty jsi řeka krásně prudká
a já tichý břeh
Každý jsme jinačí
protože kde je voda je i oheň
když se nám to někdy rozkvačí
říkáme si Nebuď trdlo jen si rychle vzpomeň
každý jsme jinačí
protože kde je voda je i oheň
když se nám to někdy rozkvačí
říkáme si Jen si vzpomeň
Jak nás celý týden budily
až odpolední zprávy v rádiu
jak jsem nadával že než bych snědl to tvé lečo
to se radši zabiju
jak jsi se mnou prohrávala v kostkách
šestnáct miliónů ve zlatě
jak jsi chtěla ošetřit tu včelu
a ta včela píchla tě
Láska je jak kafemlýnek
všecko semele
sáhne sáhne do vzpomínek
teplo po těle
Tobě dali učit třicet dětí
já šel k lopatě
chodíš domů o půl třetí
a já po páté
Každý jsme jinačí
protože kde je voda je i oheň
když se nám to někdy rozkvačí
říkáme si Nebuď trdlo jen si rychle vzpomeň
každý jsme jinačí
protože kde je voda je i oheň
když se nám to někdy rozkvačí
říkáme si Jen si vzpomeň
Jak jsem trnul ve skříni na kolejích
zda mě tam vrátná objeví
jak mě pak objevila
Ale pane Nohavico to jste vy?
jak jsme měli geniální plán
jak rozbít hernu u Černé louky
jak jsme šili z plyše
super extra unikátní klobouky
Jak jsme se hádali o voloviny
a zkoumali z čí to bylo viny
a potom nevěděli
oč jsme se vlastně přeli
a lehali a běhali
a spali ale i nespali
a tulili se culili se
ruku v ruce vedle sebe
Láska je kafemlýnek
šáhne ti do vzpomínek
všecko semele
teplo jde po těle
Láska je kafemlýnek
šáhne do vzpomínek
všecko semele
teplo jde po těle
Láska je kafemlýnek
šáhne do vzpomínek
všecko semele
mele – mele
MIŁOŚĆ JEST JAK MŁYNEK
Tłumaczenie: Leszek Berger
Miłość jest jak w kuchni młynek
wszystko zmiele w miał
sięga ciepło od wspominek
aż w głąb naszych ciał
Czarny kruk tkał twoje włosy
moje pszczeli dech
ty to górski potok rwący
a ja cichy brzeg
Wiele nas różni, bo
woda iść lubi w parze z ogniem
a gdy nas czasem coś wkurzy, to
nie bądź łoś – i raz-dwa sobie wspomnij
Wiele nas różni, bo
woda iść lubi w parze z ogniem
a gdy nas czasem coś wkurzy, to
nie bądź łoś – i tylko wspomnij
Jak nas całymi tygodniami
budził dopiero hejnał z radia
Jak kląłem, że od dań twej mamy
chętniej truciznę byłbym zjadł ja
Jak ze mną w kości przegrywałaś
milionów tyle, że aż strach
Jak uratować pszczołę chciałaś
a ta cię nagle w palec – ciach!
Dali ci uczyć cudze dzieci
a mnie łopatę w dłoń
ty w domu jesteś wpół do trzeciej
ja później dotrę doń
Jak się przed woźnym w akademiku
za zasłonami / do twojej szafy musiałem kryć,
jak raz mnie znalazł, narobił krzyku:
„Pan Nohavica, jak pragnę żyć!“
Jak mieliśmy genialny patent
jak rozbić bank w salonie gier
i jak szyliśmy z płótna w kwiaty
te odjechane czapki dwie
Jak się żarliśmy bez przyczyny
a potem o to, z czyjej winy,
a jeszcze później, też zażarcie
o co właściwie było starcie
i kładliśmy się i wstawali
i spali ale i nie spali
i tulili się i śmiali
ręka w rękę, obok siebie
Píseň z koncertu Jaromíra Nohavici a Jaroslava Wykrenta z ostravského klubu Heligonka 17. 2. 2016 použitá v záznamu ČT galakoncertu Černá hvězda aneb 60 let vysílání z Ostravy. Proloženo ukázkami z prvního televizního vystoupení Jaromíra Nohavici v roce 1982 v pořadu Divadélko pod věží.
Hl. kamera a střih použité písně Tomáš Linhart
Zdroj: archiv Jaromíra Nohavici z vysílání ČT, 2016
© Jaromír Nohavica 2016