Nohavica s Ikarovými křídly
LICHTENBERG.BLOGUJE.CZ- 2.2008
V poctivé předobjednávce Nohavicova nového CD Ikarus jsem zjistil, že mi, coby vážnému zájemci, dorazí CD dříve, než se dostane na normální bězné pulty. „Aspoň, že tak,“ řekl jsem, když jsem poprvé doposlouchal Ikarus. Nelíbil se mi. Jenomže pak přišlo druhé, třetí, čtvrté projetí písní a můj názor se změnil o stoosmdesát stupňů. Nové CD ostravského barda, natočené právě na koncertech v této metropoli, je ve výsledku nakonec lepší, než poslední Babylon. Jen se do něj člověk musí zaposlouchat a dostat si jednotlivé písničky více pod kůži. Ale takto to přeci jen u Jarka chodí vždycky… Očekával jsem a také jsem se nemýlil, že bude Nohavica reagovat na Hutkovu prvoplánovou a na povrchu až nechutně trapnou písničku Jaroslava Hutky, Udavač z Těšína. Zpěvák proti Hutkově konfrontační písni neřekl do médií v podstatě vůbec nic a po poslechu lehce rapové a zpovědní „Já si to pamatuju“ mě ani nepřekvapuje, proč. Nohavica se v tomto úvodním songu totiž nekaje ze svých hříchů a neomlouvá se veřejnosti za to, co udělal a co neudělal. Zpívá prostě o době, v jaké se žilo a nechápe dnešní honbu za čímkoliv, čeho se mohou investigativní žurnalisti chytit. A mě se tato pasivní kritika společnosti zamlouvá mnohem víc, než kdyby text písničky vysvětloval okolí, jaký je Hutka debil a že on ve skutečnosti udával taky, jen to nechce přiznat.
Ale abych byl upřímný, je mi celá tato záležitost s udáváním úplně ukradená. Těším se především na text a melodii písní, které nemají reagovat na útoky a mají spíše nutit posluchače k zamyšlení. A těch je tady spousty. Ať už sebekritická sonda „Jizva na rtu“, která celou desku naopak uzavírá, veselá a zamilovaná „Ostravian Pie“ nebo neobyčejně smutná „Co se to stalo, bratříčku“. Jarek jde s dobou a do textů vkládá výrazy, které vás zaručeně pobaví. Například úryvek z výše zmiňovaného Ostravian Pie „Já jsem tvůj vir, a i tvé ávégéčko“ mě coby čestného majitele Noda32 dosti rozčílilo :). Ikarus celkově tedy rozhodně není smutným albem, jako například Divné století nebo Moje smutné srdce a spíše se řadí tam, kde si před pár lety vyšlapal cestičku Babylon. Ty z vás, kteří Nohavicu zrovna dvakrát nemusí, tímto rozhodně nepřesvědčí o svých postranních kvalitách, ale zkrátka jen vybrušuje to, co je vyzkoušené a fandové Jarka nad Ikarem zaplesají. Má totiž krásné písničky – veselé, smutné, kritické i tématické. Je to zkrátka pořád ten starý dobrý Nohavica.
Zdroj: LICHTENBERG.BLOGUJE.CZ