Nohavica zhudebnil své století
MF DNES – 28.11.1996
Vzrušujícím průsečíkem hudebních kořenů těšínského písničkáře Jaromíra Nohavici je album Divné století. Tomu odpovídá i zvuková a muzikantská pestrost šestnácti nahrávek.
Když Nohavica natáčel desku Mikymauzoleum, svěřil hudební aranžmá Karlu Plíhalovi. Nyní se s podobnou žádostí obrátil na Víta Sázavského. Bylo to oboustranně prospěšné: některé písně se díky hudebním aranžím pozvedly o několik pater výš nebo dostaly nové rozměry. To se v Nohavicově diskografii přihodilo poprvé. Stejně jako ubylo v jeho textech slov – ve prospěch hudby. Bez dráždivé jazzující trubky Miroslava Surky si nelze představit vášnivou píseň Planu. Conga Pavla Plánky udávají tajemný rytmus staré Nohavicově baladě o svobodě, nazvané Divocí koně. Neodolatelně rusky „swingující“ kapela v písni Petěrburg přesune náladu o tisíc kilometrů na východ. Cohenovské písničkářské klima, střihnuté židovskou hudebností i tahací heligonkou, navozuje Danse macabre. A prosté tleskání působí stejně přirozeně jako rockůvka Před dveřmi, ve které hrají členové skupiny Buty.
Nohavicovo středoevropanství je nepřeslechnutelným jádrem všech písní. Dalším svorníkem jsou Nohavicovy texty, uchycené v tomto divném století. Zasahují jeho skvělý počátek (Těšínká) i hořce podivný konec (Litanie u konce století) – ale to je jen jedna myšlenková linie. Album působí jako celek, v němž zní silné milostné i komediantské tóny stejně jako polemiky o lidské představě Boha. Tu se mihne puškinovská „depka“, kouř z nacistických krematorií či obraz mlčícího starce, který zažil příliš mnoho. A na závěr ještě přijde smích – přímo smrti do tváře.
Bylo to divné století, jež autorovi spíše přidalo další pochybnosti. „Hledáme kořeny, nic o nich nevíme, bloudíme v podzemí, pod zemí bloudíme, marně a přece,“ zpívá Nohavica v Litanii u konce století. Jeho pocity nezakotvení a nejistoty přispěly k obrazu našeho století. A ještě něco navíc: v moři angloamerické produkce a v tomto provedení je deska Divné století zvlášť osvěžujícím počinem.
Vladimír Vlasák
Zdroj: MLADÁ FRONTA DNES