LIVE: Jaromír Nohavica v O2 areně přesvědčil o své výjimečnosti
IREPORT.CZ -20. 10. 2017
„To zas bude haló, jak Nohavica rozděluje lidi,“ žertoval ostravský písničkář před vyprodanou O2 arenou. V rámci jedné ze svých nových písní totiž nechal polovinu haly křičet „Hanba! Hanba!“ a tu druhou „Sláva! Sláva!“ V předvečer voleb však Jaromír Nohavica dokázal hudbou a vlídným projevem své publikum napříč generacemi i sociálními skupinami přesvědčivě stmelit.
Jaromír Nohavica se divákům představil v doprovodu dvou muzikantů, jimiž byli polský akordeonista a pianista Robert Kuśmierski a perkusionista a bubeník Pavel Plánka. Sám se nejčastěji chopil kytary a heligonky a nenechal nikoho na pochybách, že jeho charisma, cit pro melodie a osobitý způsob práce se slovy nepřebije žádný trend.
Jeho písně, často nahrané fanoušky na neoficiálních kanálech, mají na internetu miliony přehrání – a to není ve čtyřiašedesáti žádný YouTuber. Jeho desky fanoušci už léta prodejcům doslova berou pod rukama. A i tentokrát dokázal vyprodat O2 arenu bez potřeby mediální propagace.
Nohavica kolem sebe zkrátka dokázal vybudovat kult, který je v kontextu české scéna zcela nevídaný. A pražský koncert byl výmluvnou ukázkou jeho výjimečnosti. Už na začátku večera označil O2 arenu za klidný ostrůvek uprostřed rozbouřené Evropy. Svými výrazovými prostředky pak diváky zcela uhranul a skutečně je na dvě hodiny vytrhl z dění kolem.
Jeho přednes řekl posluchačůn snad ještě víc než texty samotné, jakkoliv geniálně napsané jsou. Navzdory hale naplněné sedmnácti tisíci lidmi dokázal vytvořit „domáckou“ atmosféru, která arénou prostupovala, když v novince Tři rohy penalta nostalgicky vzpomínal na nekomplikovanost dětství, dobu, kdy „výhra byla všecko, remíza se nebrala“. A stejně tak v písni Mám jizvu na rtu, do níž otiskl všechny své životní zkušenosti, nebo skladbě Minulost. „To, co jsi nesnědl včera a předvčírem, musíš dojíst dnes,“ zpíval s maximální mírou uvěřitelnosti, posbírané cestou životem.
Písně různé jako život sám
Když došlo na zlidovělé hity jako Ostravo nebo Zatanči, intimitu rázem nahradil úsměv od ucha k uchu a rozjařená nálada, aniž by to narušilo kontinuitu večera. Jak Nohavica konstatoval – jeho písně jsou zkrátka různé, jako je různý život sám. Spojuje je však pro něj zcela samozřejmá vlídnost. Dokonce ani ostřejší slova, která se sem tam Nohavicovými písněmi mihnou, se v jeho podání nejeví vulgárně, ale lidsky.
Poprvé navíc mohli fanoušci slyšet některé nové písně, které vyjdou 10. listopadu na novém albu Poruba. Albu, které zcela „nohavicovsky“ zatím vůbec nepropaguje. Jejich živé představení, kdy například slovní hříčky ve skladbě Kopaná hlasitě rozesmály celou halu a ta s názvem Kdo z nás o odchodech z tohoto světa ji zase zmrazila, jsou nakonec tou nejlepší reklamou.
V politickém protestsongu Hanba sláva, ve kterém zpívá o tom, že na prezidenta může kandidovat i Pat a Mat a že parlament je plný dementů, mu oporu poskytli diváci. Jedna polovina arény pro názornou ukázku rozdělení společnosti s patřičnou gestikulací do písně volala „Hanba! Hanba!“, ta druhá pro změnu „Sláva! Sláva!“ Záznam slíbil Nohavica zveřejnit už den po vystoupení na internetu.
¨ Koncert v O2 areně však nebyl z kategorie těch, které by rozdělovaly. Nádherné písně a osobité charisma zpěváka podpořil i dobrý zvuk, a tak nelze než volat: „Sláva! Sláva!“ a ještě to nejméně desetkrát zopakovat.
Autor: Josef Martínek
Zdoj: iReport.cz