Smíšený koncert Jaromíra Nohavici
Reportáž z koncertu v Praze – Edenu, 25. 3. 2004
Smích, smutek, pláč, radost… tohle vše zažijete s písněmi jednoho jediného člověka. Vaše srdce bude divoce bušit, mrazit Vás bude po celém těle. V několika dalších vteřinách budete dokonce plakat, plakat smíchy… Všechny pocity Vám navodí písně Jarka Nohavici.
Přesvědčit se o tom mohli všichni, kteří se přišli zaposlouchat do Jarkových písní do pražského Edenu. 25. 3. 2004 proběhl již pátý a pro letošní rok poslední koncert Jarka Nohavici v Praze. Atmosféra byla velice příjemná. U některých písní publikum radostně zpívalo, u jiných mlčky viselo Jarkovi na rtech. Zazněly písně veselé i smutné, nové i starší. Všechny ale měly jedno společné, byly o „něčem“.
Toho dne čekaly na diváky dva koncerty. Ten první byl určen hlavně dětem a jejich maminkám (tatínkům). Děti pobíhaly po sále, smály se a nemohly se dočkat začátku. V 17 hodin na pódium vstoupil Jarek a dětské tváře se rozzářily. Mile děti uvítal, promluvil k nim několik slov a pustil se do první písně. Postupem času zpíval celý sál a děti s přirozeností svou vlastní tancovaly pod pódiem. Mezi písněmi Lachtani, Zajíci, Šnečí blues či Afričančata zazněla i píseň pro rodiče, Milionář. Potvrdilo se však, že tuto píseň stejně tak dobře znají a zpívají děti i dospělí. „Poslední“ písní byli Tři čuníci. Po nich však následoval přídavek, kterým byla píseň, kterou Jarek děti během koncertu naučil a zněla takto:
V zeleném lese netřeseme se,
v zeleném lese netřeseme se,
v zeleném lese netřeseme se,
třeseme se v lese, kde se pejsek nese...
Po koncertě čekala dlouhá fronta dětí na podpisy. Jarek nikoho nezklamal a všem se ochotně podepsal, promluvil s každým několik slov a na požádání se vyfotil. Žádné dětské oko tedy nemuselo ronit slzičky, že se na něj nedostalo.
Podruhé se světla Edenu ztlumila přesně ve dvacet hodin, v tu samou chvíli se začalo pódium padlé v „mlze“ rozjasňovat a za velkého aplausu přišel Jarek Nohavica. Mile přivítal hojné publikum a bez delšího povídání zahájil „siestu pro duši“ touto písní:
Vysvitlo slunko, modrý strakapúd k obloze vzlétá,
a ty jsi krásná jako meruňka uprostřed léta,
a ty jsi krásná jako réva v Boršicích,
když zem se slévá s oblohou hořící…
Zazněly písně starší i úplně nové. Příkladem toho byla Ostrava s velice úsměvným textem nebo Velká zpověď (Haleluja, Andělé na kůru), která ve mě probudila „vzpomínky na doby minulé“. Ze starších alb to byla například Cukrářská bossanova, Muzeum (v raperské úpravě), Jdou po mě jdou, Mikymauz či milostná Zatímco se koupeš.
Nechyběla ani píseň V jednym dumku na Zarubku, Strach, Danse macabre, velice procítěné Sarajevo a Stodoly. Z posledního alba Babylon Jarek zazpíval Milionáře – pro mnohé, včetně mě, dozajista nejlepší píseň „nejen“ tohoto roku. Dále pak Babylon, Nic moc, Velkou vodu a Převez mě příteli.
Při svých písních uplatnil jak kytaru tak i heligonku, která dodala písním správnou atmosféru a sílu. Další návštěvu Prahy plánuje Jarek Nohavica na jaro příštího roku a tak se máme do té doby na co těšit. Po koncertě se diváci rozešli s úsměvy na líci do svých domovů a jediné čeho dozajista litovali bylo, že koncert právě skončil.
Markéta Konopová