Nohavica dal dohromady kapelu a vyrazil na turné
MF DNES – 23. 4. 1997
Písničkář Jaromír Nohavica, jehož zná publikum především jako muže s kytarou, se vůbec poprvé ve své kariéře obklopil početnou doprovodnou skupinou a vyrazil na velké turné, které by se mělo uzavřít až na konci října. Zatímco dnes vystoupí v Liberci, zítra čeká na Nohavicu pražská Lucerna: zde převezme Zlatou desku za album Divné století, které tvoří podstatnou část koncertního repertoáru a jež vlastní už šedesát tisíc posluchačů.
Nohavica si prozatím nemůže stěžovat ani na úspěšnost nynějšího turné, které začalo bez větší propagace v Turnově a přehouplo se i na Slovensko. V Bratislavě dokonce vyprodal halu na Pasienkách: „Přišlo čtyři tisíce šest set lidí. Někteří možná očekávali manifestační koncert, ale my jsme se příliš nechtěli vyjadřovat k politické situaci. Doba, kdy do Bratislavy přijeli Havel s Baezovou, je dávno pryč. A tak jsme jen hráli, zpívali a šestkrát přidávali,“ říká producent a muzikant Zdeněk Vřešťál. Ten spolu s Vítem Sázavským, kolegou z bývalého Nerezu, tvoří jádro Nohavicovy doprovodné skupiny, lakonicky pojmenované Kapela. Nohavicův „band“ se zrodil podle pestrého hudebního modelu alba Divné století, které Sázavský aranžoval: zatímco Nohavica zpívá a hraje na kytaru nebo starou harmoniku heligonku, kapelník Sázavský vymýšlí aranžmá, přidává se ve vokálním doprovodu a střídá baskytaru s houslemi. Sestavu ještě doplňují bubeník Pavel Plánka a trombonista a klávesista Filip Jelínek, muzikantsky se uplatní i zpěvačky Petra Pukovcová a Vlaďka Hořovská: jedna hraje na hoboj či šalmaj, druhá na housle. „Máme hodně hudebních možností od pianissima po big beat – a také jich využíváme,“ říká k obsazení Sázavský. Ještě než kapela vyrazila na turné, dala si sedmidenní soustředění v Turnově, kde se sladily dechová i houslová sekce a kde Sázavský písničky „dopiloval“.
„Mám z koncertů nový pocit,“ tvrdí Nohavica. Ve chvíli, kdy by mohl zopakovat osvědčený postup a koncertovat sám nebo s jedním či dvěma doprovodnými hudebníky, rád čelí – jak říká – novým výzvám. „Písničky jsou náročnější hlavně v souhře, v tom, co všichni muzikanti znají. Ale mám štěstí, že jsou to dobří hudebníci a velmi příjemní lidé,“ míní Nohavica. Do programu zařazuje i dřevní skladby, které na něj prý po přearanžování zasvítí jiným světlem. „To se mi stalo při Darmodějovi, který mě provází po celou kariéru,“ říká. „Jemnou instrumentací Sázavský dostal do písničky další tajemno. Zpívám ji, jako bychom se znovu potkali.“ Těch písniček mají nacvičeno takřka čtyřicet – a bude jich přibývat.
„Koncertní program se pořád vyvíjí. Teď ho směřujeme k zítřejší Lucerně, pak budeme mít tři týdny přestávku a v květnu se přesuneme k Jarkovi na severní Moravu. To bude další cíl,“ plánuje Sázavský. V Telči by pak chtěli pořídit nahrávku pro televizi, uvažují i o tom, že při koncertech natočí živou desku. „Jsme kapela, která nikam nespěchá,“ doplňuje Nohavica, který koncerty přirovnává spíše k pořadům šansonového typu a o budoucnost se nebojí: „Náš projekt není ambiciózní. Budu vystupovat sám, zkoušet jiné věci. A kapela, její duch a její jádro, mě může provázet. Je to na dlouhá léta klidná síla.“
Vladimír Vlasák
Zdroj: Mladá fronta DNES