Básníci chlípníci – Maturitní písemná práce na téma Česká poezie 19. a 20. století (1988)
Básníci chlípníci
nahrávka nedatována | 4:06 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Jako protipól k velmi nevážné a umělecky až propadákové písni o českých básnících (ale když archiv pod lupou, tak pod lupou ) Vám nabízím svou fiktivní odpověď na častou novinářskou otázku : A které básníky máte nejraději ? V novinách a časopisech bývá místo tak na jedno jméno, jeden titulek a jednu fotku. Holt novináři. Zvu Vás tedy k sobě do podkroví, do kouta, kam jsem si nanosil své nejmilejší básnické sbírky a poslouchejte, kterých deset českých bych vybral z těch několika stovek v mé knihovně a uložil je do batůžku, kdybych se měl vydat na pustý ostrov.
Deset českých básníků do batůžku na pustý ostrov
Čím začít .Tak třeba Kunderovým výběrem veršů Františka GELLNERA z roku 1957 v edici Odkaz, který jsem si koupil hned na počátku středoškolských studií v Ostravě – Porubě ve výprodeji na Leninově ulici. Stylově za pár korun vydělaných na brigádě. Poezie cynického zhýralce, zklamaného životem i ženami přesně odpovídala náladě ostravského středoškoláka. Z mnoha Gellnerových básniček jsem si v té době pro sebe nadělal písničky. Ostatně mám pocit, že jimi původně byly. Jen ty melodie pana Františka a jeho kumpánů odpluly někam pryč řekou času.
Přidávám Josefa KAINARA a jeho vlastní výbor Poezie z roku 1960 s nádherným Stříhali dohola malého chlapečka, na kterého jsem se s kytarou chystal, naštěstí si netroufl a nechal to na Vláďovi Mišíkovi. Kainara jsem měl moc rád. Jeho rozhlásky v podání Miloše Kopeckého jsem si dokonce přepisoval z televizní Nedělní chvilky poezie a mám je vloženy do knihy, jako její nedílnou součást.
Karel Hynek MÁCHA: Máj. Hlavně kvůli 2.zpěvu a zoufání vězně nad neodvratným plynutím času. Jakýpak Mácha pěvec lásky ?! Kromě úvodních osmi veršů Máje, které jsou spíše popisem květnové přírody než milostnou poezii, jsem nenašel nikdy v Máchovi nic milostně láskyplného. Básník smrti, noci, kosmických nedozírných dálek, to jo. První existencionalista v moři českých barvotiskových vlastenců. Je-li ten podpis v mém Máji pravý, mám Máchu podepsaného vlastní rukou.
U pana Jaroslava SEIFERTA nevím, kterou jednu knihu bych vybral. Snad nejčastěji jsem si listoval a listuji v Šiktancově výboru Nejkrásnější bývá šílená z roku 1968. Ale teď na stará kolena se vracím k Chlapci a hvězdy s obrázky Josefa Lady a Mamince. Jakoby se všechno časem stávalo jednodušší a prostší. Až se to nakonec srovná. Jak je poznat i z fotky pana Seiferta, která mi dlouhá léta visívala nad mým pracovním koutkem v Těšíně a na kterou jsem se díval, když jsem skládal své písně. Tak byl pan Jaroslav jedním z mých prvních nočních posluchačů.
Útlá sbírečka Adam a Eva Karla ŠIKTANCE do tohoto mého batůžku patří samosebou. Je tam vše, co mi poezie poskytuje. Tajemství za slovy, bloudění krajinou jazyka, rytmus i zpěv, smutek i ironie, něha i milostnost, mosty k jiným časům i lidem…Je to má píseň němého ticha. Kdybych to uměl, udělal bych ji jako hiphopovou desku. Ale neumím, a tak jsem se jen nechal inspirovat postavou Darmoděje k napsání písně
František HALAS: Naše paní Božena Němcová. Jakýpak že skřípavý, kostrbatý a neučesaný poeta ? Melodie a rytmus těch veršů mi zní Vysočinou a jejími léty i zimy. Žádný ovšem kolovrátek přehledných krajin a rovných cest.
Jan SKÁCEL a Oříšky pro černého papouška. Je to jedna z mála samizdatových knih, která se ke mně v 80.letech dostala, ale o to krásnější a vzácnější. Stovka čtyřverší přepsaná na psacím stroji dýchá na mne autenticitou a souzvukem obsahu i formy. Neznámého dárce, skrývajícího se pod tajemnou značkou GF, jsem neprozradil celá 80.léta a nevím, zda mohu dnes. Básním ale i samizdatu sluší nedopovězenost.
Karel Jaromír ERBEN: Kytice ve vydání z roku 1901. Nevím, jakými cestami se tato stará potrhaná a ohmataná knížečka objevila v naší knihovně, neví to ani táta, ale vůně jejího papíru a magičnost básně Vodník mne provází od mých 9 let, kdy jsem ji poprvé vytáhl z tátovy knihovny, sedl si do křesla a přečetl jedním dechem (evidentně předčasně) a pak měl dlouhá léta vystaráno o sny. Ztajený a jedinečný rytmus českého jazyka, jehož byl Erben prvním objevitelem, mi učarovává dodnes.
Bez jakýchkoliv pochyb bych do svého batůžku vložil i Petra BEZRUČE a jeho Slezské písně. Četl bych ale jen, s odpuštěním, tzv.jádro Slezských písní. Pro mne osobně tedy zhruba 12 velebásní, které napsal dodnes stále neodhalený Petr Bezruč.. Najdu-li v životě ještě čas, sílu, trpělivost a erudici, rád bych někdy poodhalil tajetmství autora víc. Dnes Vám nabízím k letmému přemýšlení rukopis Maryčky Magdonovy. Nebo snad Maryčky Magdónovy ? Představte si totiž, že ten, kdo báseň poslal panu Herbenovi k otištění, tedy údajný autor Vladimír Vašek, ani sám nevěděl jaké Ó v tom jménu psát.
A na závěr návrat do nejrannějšího dětství. František HRUBÍN: Pohádka o Květušce a její zahrádce s ilustracemi pana Trnky. Nedá se nic dělat. Poprvé se to vrývá do paměti nejvíc. Stejně jako mám do podpamětí vkreslenu Opavu s jejími bílými domy a strouhou před naším domem, je tam napořád uložena i tahle veršovaná pohádka, kterou mi maminka četla, když jsem v Opavě usínal. Budoucí písničkář dokonce vedle veršů básníka vpisoval i své první čtyřleté myšlenky.
S tímto batůžkem bych snad na pustém ostrově pár let přežil.
P.S. Kdyby snad zbylo v batůžku ještě trochu místa nacpal bych tam mimo pořadí KRCHOVSKÉHO. A jeho hořké verše bych zvesela křičel z vrcholku hory svého pustého ostrova do hluku bouřících vln. Až by se obzory zelenaly.
Básníci chlípníci – ukázka
ukázka z ještě neúplné demoverze | původní sloka o F. Gellnerovi | 0:33 min
