Bláznivá Markéta (1982)
Bláznivá Markéta
5. 10. 1983 | klub Na Petynce Praha | 1:53 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Tak často se mne lidí ptají na konkrétní inspiraci k té či oné písni, a já tak často banálně odpovídám, jak je mi tou inspirací prostě jen život kolem mne, až to vypadá, že nám písničkářům stačí jen chodit s otevřenýma očima, zápisníkem a tužkou, a každý večer pak jen zveršovat denní dávku reality. Vypadá to snadně: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju…, jak zpívám s velkou mírou nadsázky v písni Já neumím.
Pravda je taková, že mezi realitou A a výsledným dílem B nevede rovná úsečka AB, natož nějaký vektor, přísná souvislost či direktivní příkaz. Cesta od bodu A k bodu B je plná zákrutů, které kopírují cestičky, stezky i jámy v džungli naší hlavy. To nejdůležitější se totiž skrývá v ní, tam nahoře, kam (naštěstí) tak úplně neumí dohlédnout nikdo z nás.
A tady začíná jedna z kardinálních otázek.
Odpovídat či neodpovídat na otázky kolem skutečných inspirací písní. Co když je píseň silná právě tehdy, když ze střípků našeho pozemského světa vytvoří svět jiný, mikrosvět, v němž se setkávají lidé a věci a slova a činy, a setkávají se z jiných příčin než jen z těch každodenně důležitých. Co když největším magnetem písně je právě její tajemství.
K čemu Vám bude fotografie Bláznivé Markéty? Její data narození, bydliště, příjem, výška hlasu, repertoár, životopis, vztah k autorovi. K čemu Vám bude šmírovat ji pod okny. Dozvíte se více, než jste se dozvěděli z mé písničky ?
Obklopen světem bulváru, který odhrnuje peřiny, abychom namísto doteků milování zahlédli velikost mužství, zavalen dotazníky, v nichž je na každou otázku možná jedna jediná odpověď, zahlcen PINY a hesly, bez nichž se nedostávám za dveře svých sejfů a do svých truhlic, já toužím v písni po nedovysvětlení. Chci matně tušit, domýšlet si, nechat se nést, nevědět a vědět, pátrat a nenacházet, ba dokonce trochu i věřit chci. Ve skutečně podařené písni už pak nakonec ani nevnímáme význam jednotlivých slov, obratů. Zničehonic do nás obsah celé písničky vchází najednou, jedněmi dveřmi. Nikoliv jako prvňáček slabikující jednotlivá písmenka, ale jako pohroužený čtenář očima kloužeme po celých řádcích a co víc, pak čteme i mezi nimi.
Ne náhodou se dnes má píseň objevuje v sousedství fotografií mého přítele Jindry Štreita. Samozřejmě, že každý z jeho snímků by šel realisticky a suchopárně doplnit dlouhatánskou popiskou plnou údajů – kdo, kde, kdy, proč, jak a s kým. Fotky by mohly byly nahrazeny popiskami, ale kouzlo by se ztratilo.
V tom jsou mi Jindrovy fotografie tak blízké. Jindra mi nechává skrze vikýř svého objektivu nahlédnout do světa, který je přeci každodenně můj, ale je to svět zároveň cizí, svět, v němž jsem byl i nebyl, který znám i neznám. Výsek je důležitější než svět. Detail je celek. V kapce rosy se skrývá pláč celého světa.
Podívejte se na slavnou Jindrovu fotku Hasiči, kterou mi zapůjčil počátkem devadesátých let na obal jednoho z mých nejdůležitějších alb, na Mikymauzoleum. Podívejte se a přemýšlejte, o čem všem se dá nad takovou krásnou fotkou přemýšlet. Anebo to vezměte po vzoru vyptávačů a zvědavců, kteří mermocí potřebují vědět, jaké písně zpívala bláznivá Markéta a dumejte, jestli ten druhý zprava na fotce je Kryl a čtvrtý zprava Topolánek.
Hezkou zábavu, mí malí polykači dat.
Bláznivá Markéta
ukázka z dosud nezveřejněného videoklipu natočeného s použitím fotografií Jindřicha Štreita | polovina 90.let | 1:01 min
© Jaromír Nohavica
Bláznivá Markéta
dosud nezveřejněný záznam z generálky na natáčení DVD Doma
28. 6. 2006 | hala Karolina Ostrava | 2:20 min
© Jaromír Nohavica
Bláznivá Markéta
Jarek Nohavica zahajuje vernisáž výstavy fotografií Jindřicha Štreita v Domě u kamenného zvonu v Praze | 31.10.2007 | 2:05 min
kamera © Tomáš Linhart, 2007 | © Jaromír Nohavica
