Pánové nahoře (1982)
Pánové nahoře
19. 9. 1983 | V-klub na kolejích VŠB Ostrava | 2:36 min
Text písně najdete v části Zpívám cizí písně.
hudba: Boris Vian, Harold Berg (15. 2. 1954)
text: Boris Vian
překlad: Miloš Rejchrt (1965)
Seděli jsme s Jirkou Tvrzem ve foyeru Divadla hudby, z oken prvního patra koukali ven na ostravské Náměstí Lidových milicí a ani ve snu nás nenapadlo, že už (nebo až) za 8 let to bude zase staré známé Masarykovo náměstí a že ty kvalifikační přehrávky, které se ten den v Divadle hudby konaly, budou pak už ve směšném nenávratnu. Byl duben 1982. Jirka mi jen tak hrál své písně, jak jsme to s kamarády dělávali, když jsme se potkali. Jedna z nich byla jiná. Jakoby nebyla Jirkova, který celým svým hudebním tíhnutím směřoval k Marsyasům a hlavně Petrovi Kalandrovi. A taky že nebyla. To je Dezertér Borise Viana, řekl mi. A já už si půjčoval od paní z bufetu kus papíru a psal si česká slova. I s akordy. Vzpomínám, že tam byl i jeden dimenzovaný akord a Jirka mi vysvětloval, jak se drží. Na složitější akordy já nikdy nebyl.
Škoda, že se mi ten papír v běhu času ztratil, stejně jako Jirka, který ještě stačil vystudovat v Praze medicínu, oženit se, ale nemoc byla silnější než on. A tak pro vzpomínku na dobrého kamaráda a výborného písničkáře vytahuji dnes ze svého kazetového archivu jednoho Jirku Tvrze ze Svinova a jeho vlastní písničku Hallo, boy.
Až si ji doposlechnete, přečtěte si mou mejlovou korespondenci ze začátku letošního roku. Je výmluvnější, než všechny mé komentáře k české verzi Vianovy písně.
Vážený pane Jarku,
Mám dotaz, na odpovědi mi dost záleží, kvůli 17leté dceři, jež Vás má nesmírně ráda a já ji tvrdím něco, co si nedovede(me) vysvětlit:
U Vaší písně „Pánové nahoře“ původně Borise Viana uvádíte rok vzniku 1983. A já jí tvrdím, že je téměř o deset let starší a že ji znám v českém podání už jako píseň od Miloše Rejchrta. Napsal jste ji už v sedmdesátých letech a Miloš ji tehdy s Berany jen zazpíval jako píseň tehdy Vaši, coby ještě málo známého autora? Anebo je to jinak? Anebo už mám takovou sklerózu, že bych si pletl desetiletí?
Dceři nejsem schopen dát kloudnou odpověď. Prosím, pomozte!
S velkou úctou k Vaší osobnosti a s vděčností za setkání s Vašimi krásnými písněmi se na Vás obrací a o vysvětlení prosí
Jaroslav Hubený
Vážený pane Rejchrte,
chtěl bych Vás poprosit o pomoc a zároveň Vám vysvětlit okolnosti jedné krásné písně.
Tu píseň napsal Boris Vian, jmenuje se Pánové nahoře, já jsem s ní několikrát veřejně vystoupil, poprvé na Portě v Plzni už v roce 1983 a včera jsem se konečně dozvěděl, že to Vy jste autorem překladu.
Je to neuvěřitelné, že až po 24 letech, ale hlavně, že vůbec.
Poprvé mi ji zahrál můj přítel Jirka Tvrz, ostravský písničkář, někdy v roce 1982 a byl jsem jí nadšen. Ptal jsem se ho, zda ji můžu hrát a když souhlasil, mlčky jsem předpokládal, že je autorem překladu.
Po „slavných“ odchodech mocných svazáků z hlediště na Portě při mém vystoupení s Pány nahoře, jsem pochopil, že bude lepší, když se nebude o autorovi překladu příliš mluvit. Sebe jsem sice nikde neuváděl, ale celou dobu jsem měl divný pocit něčeho nedokončeného, nevyjasněného. Mrzí mne, že mne na Vás za ta dlouhá léta nikdo nenavedl, je pravda, že život přináší daleko více důležitějších věcí. A možná, že všechno má mít opravdu svůj čas.
Tak jsem se včera v mejlu od pana Jaroslava Hubeného dozvěděl více.
Chtěl bych Vám zejména poděkovat, že jste napsal takový text, jsem rád, že jsem ho mohl zpívat a těší mne, že mnoha lidem dodal síly a odvahy.
A teď ta prosba o pomoc.
Je čas kameny házet, je čas kameny sbírat… Sepisuji si na svých stránkách www.nohavica.cz v Archivu pod lupou takové multimediální vzpomínání na staré časy. Kostru tvoří jednotlivé písně (zatím hlavně ty nevydané), jejich texty, archivní originální nahrávky, videa, fotografie, dokumenty, rukopisy atd. a povídání o nich. Ale hlavně o lidech, o době, o sobě, o nás. Ostatně můžete krátce nahlédnout.
Poté, kdy jsem se konečně dozvěděl, kdo za to může, přišel čas na píseň Pánové nahoře.
Buďte tak moc laskav a i když jsem si vědom toho, že jste velmi vytížen, pošlete mi, prosím, alespoň pár řádků o svém překladu. Co sám uznáte za důležité.
Bylo by mi velkou ctí, kdybych Vás mohl na svých stránkách citovat a svým posluchačům Vás představit.
Upřímně Vás zdravím
Jaromír Nohavica
Vážený pane Nohavico,
už to, že mi přišla pošta od Vás, zkrášlilo mi včerejší den. Ten dnešní začínám s trápením, neboť na tak krásný dopis bych měl odpovědět také nějak krásně, ale pracovních povinností dnes přede mnou mnoho a v duši lyriky málo, takže zde moje věcná odpověď:
Někdy v letech osmdesátých chartistických, , kdy jsem často chodíval k tehdejšímu topiči, dnes profesoru Hejdánkovi, mi jeho dcera Jana pustila nahrávku Dezeretéra ve Vašem podání. Byl jsem a dodnes jsem potěšen, že jsem se tak stal „autorem neznámým“, tedy spolupachatelem autentického folklóru !
V roce 1965 jsem co by devatenáctiletý postmaturant vybojoval výjezdní doložku a celý červenec objevoval Francii. U jednoho člověka ve městě Aurtillac jsem si pouštěl gramofon, na jeho doporučení pětačtyřicítku se zpěvákem Mouloudjim. O Borisi Vianovi jsem do té doby neslyšel, ale ta písnička mne hned chytla.Asi i tím, že jsem z velké části tomu textu porozuměl napoprvé (pozvednutí mého francouzštinářského sebevědomí splihlého po poslechu Brassense). Když jsem se z toho vandru vrátil, zkoušel jsem si to brnkat na kytaru a slova česká se do toho brkání usazovala cekem snadno a rychle (však je ten překlad sice dost věrný, ale kostrbatý, jak to u rychlého veršování bývá). Občas jsem ten produkt dával k dobrému na všelijakých podujatích evagelické mládeže, někdy snad v roce 1971 či 72 jsme to s mou ženou Jitkou zazpívali v Malostranské besedě, když nás do okénka hostů pozvali Berani. To bylo jediné veřejné vystoupení, odkud se ta písnička zřejmě vydala na svou vlastní plavbu.
Ještě jednou díky za Váš dopis, za zpívání Dezertéra, za zpívání jiných nádherných písní a Bohu Otci Stvořiteli dík za to, že kromě jiných vzácných tvorů v pravou chvíli stvořil Jarka Nohavicu.
Srdečně
Miloš Rejchrt
Mně jen zbývá dodat, že se asi už nikdy nedozvím, jak se písnička tehdy na počátku 80.let dostala k Jirkovi Tvrzovi, stejně jako to, kolik do její původní melodie vložil svého. A když teď po letech poslouchám originální verzi písně, dochází mi, že kromě Jirky Tvrze (a samozřejmě v první řadě Borise Viana a Harolda Berga) bych mohl uvést jako spoluautora hudby i Karla Kryla s jeho úsečně sekanými akordy, které jsem tak miloval a rád napodoboval.
Le déserteur – Jimmy Walter se skupinou
27. 4. 1955 | jedna z prvních nahrávek originální verze | 3:30 min
Le déserteur – Peter, Paul and Mary
září 1971 | studiová nahrávka (WEP) | 0:56 min
Le déserteur – Joan Baez
1983 | nahrávka z evropského turné Tournée européenne (Epic) | 0:46 min
Pánové nahoře
Jaromír Nohavica na koncertě v pražské hale O2 Universum | 13. 5. 2022 | 2:36 min
kamera: © Tomáš Linhart 2022 | © Jaromír Nohavica
