Jdou po mě jdou (1985)
Jdou po mně, jdou
9. 3. 1987 | Praha, klub Na Petynce | 3:28 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Můj obdiv k americkým tradicionálům všeho druhu je hudebně nejpatrnější v písni Jdou po mně, jdou. Při jejím skládání jsem použil všechny atributy amerických kovbojských písní, dokonce i tóninu D dur jsem zvolil s ohledem na svou oblíbenou Červenou řeku, akord fismoll (který se mi hraje velmi těžko :-)) jsem v písni použil snad poprvé v kariéře, v refrénu jsem zkoušel občas i typické glisandové nájezdy…prostě Američan.
Textově jsem se v té době vypořádával se svým prvním zákazem vystupování. Jinotaj byla naše tehdejší zbraň. Podobně jako jsem v Písni zhrzeného trampa zpíval ….“ poněvadž nemám kanady / a neznám písně z pamp / vyloučili mě z osady / že prý jsem houby tramp…. „ tak jsem se opíral do refrénu Jdou po mně, jdou, jdou, jdou…a věděl jsem, že všichni pochopí.
Premiéru měla někdy v roce 1985 v bytě u Hanky a Juppa Konečných.
Provázela mne pak mnohými životními situacemi. Píseň často pomůže více tomu, kdo si ji zpívá, než tomu, kdo ji poslouchá. A tak Jdou po mně jdou jdou jdou / na každým rohu mají fotku mou… mne provázela pak i v dobách porevolučních, v roce 2000, kdy jsem byl výtvarnou skupinou Pode Bal na výstavě Malík urvi zařazen mezi 36 největších zločinců komunismu hned vedle pana Šloufa. Toho, který mi v polovině 80. let v Plzni na Portě doporučil, ať oba se ženou raději jako osoby nežádoucí opustíme Plzeň. Pár měsíců nato pak v Paláci kultury uspořádal Koncert osobností. Taková to byla doba.
Plná polopravd, lží, manipulací a obyčejného lidského strachu.
Ale i odvahy.
Jak vypadalo obyčejné každodenní potýkání se s institucemi té doby, trápení s různými zákazy, příkazy, s povolováním, s novináři i s orgány Vám snad přiblíží malá dokumentární ukázka. Je z roku 1987, kdy mi bylo podruhé „nedoporučeno“ vystupovat. Nahrávky i dopisy schovávám ve svém archivu jako relikvie a doklad toho, že i tehdy byli lidé, kteří se prostě nebáli. A pak ti druzí. Čert ví, kterých bylo vlastně více.
Kauza Proč nezpívá J.N.
2. dubna 1987 obdržel Jaromír Nohavica dopis podepsaný ředitelem Krajského kulturního střediska v Ostravě, ve kterém mu oznamuje, že s ním agentura ukončila zprostředkovatelskou činnost. Ve svém důsledku se jednalo o nepsaný (jak tomu tehdy takřka vždy bývalo) zákaz veškerého veřejného vystupování. Bez oficiálního zprostředkování předem schváleného programu nebylo možné oficiálně vystupovat.
Celou kauzu měl uzavřít 22. dubna článek v Ostravském večerníku Proč nezpívá J. Nohavica. Ten však byl pouze katalyzátorem pro řadu veřejných reakcí. Na článek reagoval nejen Jaromír Nohavica, ale otevřenými dopisy i Vladimír Hanzel a Jiří Černý, který článek i svoji reakci na něj pravidelně četl na svým klubových pořadech. Stejně tak výmluvné jsou ovšem i na druhé straně reakce šéfredaktora Večerníku a ředitele Krajského kulturního střediska.
Kompletní materiály ke kauze >>
Vyměňte hudebního redaktora
Dopis Tomáše Jurčíka, předsedy Společnosti středoškolských pedagogů Radě Českého rozhlasu ze dne 15. 1. 2009.
Kompletní materiály ke kauze >>
Komentář Jarka Nohavici
1985 | místo neurčeno | 3:36 min
komentář Jarka Nohavici na koncertě k jeho „neúčinkování“ na Portě 1985 a slovní hříčky, které měl na Portu připravené
Úvod k písni Jdou po mně jdou
9. 3. 1987 | Praha, klub Na Petynce | 0:53 min
Jdou po mně, jdou
1997 | ukázka z alba Koncert | 0:29 min
Natočeno 13.-14.12.1997 v sále Slovenského rozhlasu v Bratislavě, 15.12.1998 v KD Vltava v Českých Budějovicích a 17.-18.12.1997 v Lucerna Music Baru v Praze
Jdou po mně, jdou
1990, hala Tatran, Ostrava, 2:50 min
Samostatný koncert Jaromíra Nohavici v ostravské hale Tatran
Zdroj: dobové vysílání ČT Ostrava, přepis VHS
Jdou po mně, jdou
ukázka z videoklipu
0:29 min © ČT Brno, Režie: Vojtěch Fatka
Jdou po mně, jdou
29.6.2006, hala Karolina,Ostrava 2:30 min
koncert Jarek Nohavica Doma – natáčení stejnojmenného DVD
Na DVD nerealizováno, dosud nezveřejněno © Jaromír Nohavica
