Kosatá a Zubatá (1985)
Kosatá a Zubatá
společné vystoupení s Vladimírem Mertou
9. 11. 1985 | Kladno | 4:48 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Ta šumící nekvalitní nahrávka Kosaté a zubaté z roku 1985 z pódia v kladenské sportovní hale, kde píseň hrajeme spolu s Vladimírem Mertou, je pro mne jednou z nejvzácnějších, jaké ve svém archivu mám. Je to zřejmě tím, že Vladimíra jsem vždy cítil jako svého staršího bratra, který mi byl vzorem, učitelem, průvodcem, rádcem. Já vím, jak banálně a omšele tyto věty zní, ale proč bych si je nenapsal, když jsem to tak vždy vnímal. Měl jsem štěstí, že Vladimír byl a je úplně jiný než já, takže jsme si nikdy nijak nelezli do zelí, jak bývá v branži zvykem.
Poprvé jsem Vladimíra potkal na živém koncertě v Českém Těšíně v malém sálku Starý mlýn koncem 70.let. Byl jsem tehdy neznámý knihovník, píšící občas texty jiným a sám skládající neuměle své Bláznivé Markéty. Seděl jsem v páté řadě a zblízka pozoroval, jak to Vladimír dělá. Byl pro mne tehdy symbolem českého folku. Dnes vidím, že vlastně jen jednou z mnoha četných jeho odnoží, ale to nijak nesnižuje jeho roli v mém životě. Byl představitelem intelektuálního, mluvního písničkaření, skvělým multiinstrumentalistou, improvizátorem, spíše jazzmanem a sólistou než zpěvákem a doprovázečem, vtipným glosátorem a chytrým chlapem. Líbila se mi na něm vždy ta touha vyzkoušet nevyzkoušené, i když tak častokrát běžel slepými uličkami. Kdo ale víme, která slepá ulička se stane hlavní třídou. Navíc však Vláďa nás služebně mladší ochotně zasvěcoval do všech svých objevů, ať už byly sebemenší nebo sebevětší. Jeho Folkové metodějky, brožurku plnou dobrých rad, otevírám rád dodnes.
Veřejně jsme si s Vláďou na podiu zahráli právě jen jednou jedinkrát a to právě na Kladně. Co všechno jsme tam předvedli, to si už přesně nepamatuji, ale podle snímku z tohoto koncertu (na němž Vladimír tak typicky mertovsky sedí) to jistě bylo kromě Kosaté a zubaté, také moje Haleluja čili Velká zpověď. Neklamně to po letech na fotce poznám podle svého kapodastru na pátém stupni a akordu G dur, který právě hraji. Už tehdy v Kladně jsem jistě chtěl Vláďovi alespoň touto písní poděkovat za to, jakým folkovým guru v 80.letech nám byl. Ano – v páté řadě na Mertovi jsem vykřikoval, Vláďo, ještě. A Vlado Merta hrál nám blues, zpíval jsem pak ve Vánocích v Bratislavě. Když jsem v 86. roce nemohl zase veřejně vystupovat, byl to právě Vláďa Merta, který se mne veřejně z pódia Porty zastal. Býval často poblíž, když mi nebylo nejlíp. Jaksi náhodou, nechtěně, ale člověk si to pamatuje. Na návštěvě u mne v bytě v Těšíně jsem mu zahrál písničku Utíkal malý chlapec, věnoval Shakespearovy hry v originále a dozvěděl se, jak jeho žena Lucka veřejně dekonspirovala v kavárně tajného policajta. Jak já jí záviděl.
Teď před několika měsíci mi pak vzkazoval, že vezme kameru, přijede za mnou a že můžu o všem, co mne trápí, vypovědět na filmový materiál. Probudil se v něm kolega, ale i vyučený filmový dokumentarista. Renesanční člověk širokého záběru a dobrého srdce.
Jeho improvizační a muzikantské schopnosti zaslechnete i mezi notami mé dnešní písně. Jak prozrazuju na začátku této dokumentární nahrávky, Vladimír opravdu nevěděl o písni vůbec nic, byla to má čerstvá novinka a ani já jsem ji neměl ještě příliš zažitou. Přesto ji zvládá se ctí.
Tahle píseň je zajímavá také tím, že její text existuje ve dvou verzích. Po letech od jejího napsání připadalo Víťovi Sázavskému v jabloneckém studiu při natáčení Mého smutného srdce mé frázování natolik trhající uši, že mne přemluvil, abych na místě text přepsal do rytmicky únosnější verze. A tak jsem přepisoval všechna místa s přízvuky na druhou slabiku, (které mi při skládání přišly ve své nečeskosti tak zajímavé), do učesanější podoby. Zda je tato verze lepší než originální dřevorubecká, posuďte sami.
Poslední nahrávka písně Kosatá a zubatá, kterou dnes vytahuji ze svého archivu, pochází ze společného koncertování s Karlem Plíhalem a Petrem Freundem. Odehráli jsme ve třech desítky vystoupení a jsem rád, že se zachovala alespoň tato naše společná kazeta. Slyšet po letech kromě Kosaté a zubaté také například Hirošimu Nagasaki, kterou zpíváme spolu s Karlem, je úchvatně sentimentální. A když už jsem dnes u toho povídání o setkávání se muzikantů a písní, budiž dalším příkladem Petr Fiala z Mňágy. Při natáčení Roku ďábla jako hudební poradce Petra Zelenky drze spojil kompilací melodii právě zmíněné Nagasaki s textem jiné mé písně a vytvořil tak zbrusu nový hit – Mladičká básnířka. Ale to už je další díl mé archivní historie. Takže příště.
Kosatá a Zubatá
20. 12. 1996 | Ostrava | 4:28 min
společný koncert s Karlem Plíhalem a Petrem Freundem
Kosatá a Zubatá
3. 9. 1994 | Helfštýn | 3:22 min
Kosatá a Zubatá
1988 | 3:05 min
Radioporta – z pořadu ČRo
