Mávátka (1981)
Mávátka
Na Mazance | 1986
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně
Procházím text 27 let staré písničky a vzpomínám, co mne někdy v lednu 1981 tak dohřálo, že jsem si ji musel napsat. Když píšu „si“, myslím to doslova. Nikomu jinému totiž (snad jen mé Martině a několika nejbližším přátelům) píseň nebyla původně určena. Tak jsem to vždycky dělal, tak to dělám i dnes. Při psaní nemyslím na výsledek, na následek, na publikum, na desky, na tantiémy. Píšu, protože mám nápad. A protože chci. A musím. Kdysi mi Jarda Wykrent řekl větu, kterou bych dnes (s notnou dávkou drzosti a neskromnosti) použil: BO, JAK MAŠ TALENT, TAK SE NĚUBRANIŠ. Vzpomínám na ten zásadní spouštěč, který mne přivedl k té skeptické prachsmutné písni. Ale on se nevybavuje. Zdá se mi dnes po letech, že toho tehdy bylo tolik, že pak už stačila jen jedna jediná kapka.
Uprostřed Evropy, v malém státě obklíčeném ostnatými dráty, přes které jsem se neuměl dostat ani do bratrského Polska, veden komunistickou stranou, která byla exkluzivním spolkem dvou miliónů vyvolených, rozlezlých po všech úřadech a institucích, jsem žil jako občan druhé třídy, pět let čekající se svými půjčenými penězi na družstevní byt, jako vojín, co neměl ani frčku natož automobil, jako student, kterého nevzali z kádrových důvodů na dvě vysoké školy, jako knihovník, stojící každý čtvrtek ve frontě na ulici Odboje na těch pár knih, které právě vyšly… A taky jsem byl otcem prvorozené Lenky, manželem Martiny a příležitostným textařem píšícím pro paní Rottrovou (v těch měsících zrovna Muže č. 1), hádankářem a křížovkářem luštícím Bystřinu, pilným čtenářem polské Kultury i nadšeným objevitelem polské kultury…
Procházím po 27 letech text oné písničky a napadá mne, jak ono moje pozdější…ještěže člověk neví, co ho čeká…platí i na tuhle píseň. Už její doprovod, který svými vyráženými akordy Ami záměrně evokoval Krylovy písně, byl nejspíš provokativní. Ale já ho nezměnil. Nad původním refrénem jsem taky váhal. Už u psacího stolu: Dejte mi do ruky revolver a řekněte jak volat sláva, já už si najdu ten správný směr a budu mávat, mávat, mávat! Revolver jsem nakonec vyměnil za mávátka. Myslím, že mi tehdy dokonce Martina řekla něco v tom smyslu, ať ze sebe nedělám kovboje, když jsem srdcem pacifistou.
Ono to ve výsledku bylo jedno. I ta ironie způsobila, že jsem píseň hrával pak v 80. letech spíše zřídka. Nechtěl jsem dostat do průšvihu ani sebe ani pořadatele. Ptáte se, do jakého průšvihu – a proč? Vždyť jde jen o píseň. O dech mezi slovy!
Možná jsme už zapomněli, ale JEŠTĚ PŘED NĚKOLIKA LETY to bylo prostě tak. Kdo chtěl něco zazpívat veřejně, musel mít svůj koncert slovo od slova schválen patřičnou komisí. (Kdepak jsou dnes její členové?) Další hlídači z kulturních středisek pak střežili, co jste veřejně zpívali a říkali a kdy jste se odchýlili od scénáře. A někteří, jak už to v životě chodí, byli svině. (Kdepak jsou dnes?) To byla oficiální linie, s kterou ovšem každý počítal. Po neoficiální linii všecko, co jste v životě řekli, co jste udělali, čím jste žili, hlídala tajná policie. To je ta organizace, kterou si založili pro sebe sami komunisti (Kdepak jsou dnes?) a pověřili ji, aby špiclovala lidi. Aby je mohla držet na uzdě, aby jim mohla snadněji vládnout. Co všechno na nás sesbírali její důstojníci (Kdepak jsou dnes?) a navymýšleli si, to si já jen domýšlím a bojím se toho. Bojím se od chvíle, kdy jsem po 17 letech zahlédl dokument z jejich dílny a viděl s údivem, jak se stal tím nejčistším a nejpravdivějším fragmentem pro oficiální stanoviska, pro diskuse, pro zásadní soudy…
Přemýšlím po 27 letech o tom, že …svět se furt stejně točí…a přes všechny zákruty svého života jsem šťasten, že jsem se dnešního dne dožil. Píšu si pořád, jako tehdy, své písně a zakázat mne, stejně jako tehdy, nikdo nedokáže. Písničkáře se totiž nedá zakázat. To byste ho museli zabít. Písničkář prostě musí zpívat. I poplivaný. Je to jeho osud. A proto:
Dejte mi do ruky mávátka a řekněte jak volat sláva
Já už si najdu ten správný směr a budu mávat mávat mávat…
Mávátka
Ukázka z LP/MC Folkfórum – Spolu… – 1990 | 0:29 min
Nahráno živě na koncertu v Ostravě dne 7. 12. 1989.
Mávátka
Hospodu nám rozvracet nebudeš!
Dvě ukázky z filmu Fera Feniče Zvláštní bytosti z roku 1989, kde si Jaromír Nohavica zahrál sám sebe.
© Bonton, 1989