Mladičká básnířka  (1982)

 

Mladičká básnířka
25. 1. 1985 | Praha, klub Na Petynce | 2:54 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.

Jak ošemetné je hledat v mých písních konkrétní inspirační zdroje, reálné příhody a skutečné lidi, vám můžu ukázat na písničce Mladičká básnířka. Příběh jakoby opsaný ze života je totiž od začátku až do konce (podobně jako např. Když mě brali za vojáka nebo Přítel) vymyšlený. Smíchal jsem prostě po vzoru Hemingwayova úsloví, že pravda románu je víc než pravda života, drobné střípky ze skutečnosti v jeden koktejl. Zasněné dívenky sedící v prvních řadách našich koncertů s korálky nad kotníky a hledící do dálek jiných světů. Amerického básníka Ferlinghettiho, který byl pro nás tehdy vedle Corsa naprostým zjevením. Legendární ostravský minibar u Waldemara dodnes stojící hned vedle rozhlasu. Oblíbený rozhlasový pořad Mikrofórum, jediný, který se v 80. letech dal poslouchat (snad kromě S mikrofonem za hokejem případně fotbalem). Pláč jedné naší kamarádky, která nám v šatně líčila, jak ji před maturitou chtějí vyhodit z baráku, protože otěhotněla. Jahody, kterých byl tehdy zoufalý nedostatek a které jsme jí složitě sehnali a koupili. Do toho obstarožní ostravští básníci a porubské koleje VŠB. Vše jsem propletl verši, rýmy a tóny… a nakonec, jakoby kejklířství v písni samotné nebylo dost, dedikoval hotovou písničku kamarádce Soni Zachové, jinak nejlepší básnířce naší generace. Z jejích veršů dodnes čiší omamná vůně a vane stříbrný vítr Ostravy 80. let – podobně svěží a hořkosmutný jaký jsem cítil z pražských básní Václava Hraběte.

(Básnička Osamělá, kterou zde nacházíte jako ukázku Soniny poezie, se mi stala inspirací k písni Opuštěná. To je jen ukázka toho, jak se každá generace chtě nechtě inspiruje, oslovuje, schází i rozchází. V čase a prostoru.)

K hudební stránce písně bych snad jen podotkl, že jsem byl svého času velmi pyšný na použití akordu Cmi v tónině G dur. Harmonicky jsem se v té době pohyboval raději v tónikách, dominantách a subdominantách a jiné postupy jsem teprve poznával a zkoušel.

I když píseň měla původně šest slok, tu poslední o tom, jak moje mladá básnířka přichází za mnou po koncertě a chce text Darmoděje, jsem brzy vyškrtl. Přišla mi najednou (ta sloka samozřejmě) nafoukaná. Přesto ji můžete slyšet v jedné z pozdějších verzí Mladičké básnířky. A to jsme už u další kapitoly života této písně. Její podoby s kapelou Čechomor zaznamenané ve filmu Rok ďábla.

Jak k tomu došlo.

Když mne Petr Zelenka oslovil, zda bych souhlasil s účastí ve filmu, který by vycházel z některých skutečných událostí mého života, ale zároveň byl čistou filmovou fikcí, znaje jeho skvělou mystifikaci o Mňaze a Ždorp, souhlasil jsem. Petr tedy za mnou přijel do Českého Těšína a já jsem mu otevřel svůj archiv. Kromě deníku z protialkoholní léčby si tehdy půjčil také moje kazety, na kterých objevil mnohé písně, pro mne už dávno zasuté, jako např. Rakety, Osud, a znovu je vrátil do života. Jako hudebního poradce si pro svůj film vybral Petra Fialu ze zmíněné Mňagy. Ten je znám svým konvencemi nesvázaným přístupem ke cover verzím (viz jeho převzetí písní Janoty, Plíhala a ostatně i mé Těšínské nebo mé a Gellnerovy Ptáčkům opatřuje pánbů byt a stravu), a proto mě ani moc nepřekvapilo, když jsem na první zkoušce s Čechomorem (pamatuji si, že v olomouckém U-klubu) zaslechl Mladičkou básnířku zcela předělanou. Petr Fiala provedl kousek, který se vídá málokdy, ale protože píseň fungovala a funguje, měl pravdu. Vzal text z mé hotové písně Mladičká básnířka, melodii z Plíhalovy hotové písně Hirošima – Nagasaki, spojil je jedním šmahem a vznikla filmová verze Mladičké básnířky. A aby nebylo zmatků dost, vytrucoval si do ní Petr Zelenka i použití té poslední, původně vyškrtnuté sloky.

Mám filmovou verzi Mladičké básnířky s Čechomorem moc rád. Ostatně jako celý film, Zelenku, Čechomor i Plíhala. Natočena je v Karlových Varech, a chcete-li nějakou historku ze zákulisí, pak vězte, že zároveň s písní jsme v těch dnech točili i úvodní moje opilecké a zapomínací sekvence filmu a já poprvé zažil na vlastní kůži, jaké to je, když vám v maskérně prodlužují a nadlepují vlasy, aby byly hodně dlouhé a hipisácky promaštěné. Celé to trvá 5 hodin, a zatímco všichni filmaři a účinkující kamarádi spinkají po hotelích, vy sedíte od 4 hodin od rána v maskérně a do 9 hodin musíte být hotovi. Dlouhovlasí, upocení, opilí. A to vše za střízliva.

Při procházení svých vzpomínek na Mladičkou básnířku jsem narazil i na moc zajímavý soubor ve svém počítači. Po těch letech (záznam pochází někdy z poloviny 90. let) z něj zbylo kopírováním a přenášením z diskety na disketu už jen torzo, ale zachovalo se mi díky tomu pár veršíků, které nás s Karlem Plíhalem napadaly, když jsme spolu zkoušeli psát písničky. Na hotelu (na tom jihlavském, kde jsme řešili, co se to asi děje za hotelovou zdí) mi Karel přehrával své melodie a jedna z nich nás tak zaujala, že jsme na ni zkoušeli vymyslet úvodní verš. Ten první je vždy nejtěžší a nejdůležitější. Poslechněte si, na co všechno jsme tehdy přišli.

Znalcům počítačů jistě vyloudí na tváři shovívavý úsměv jméno textového programu, na němž jsou veršíky z této doby psány. Totiž AmiPro.:-) – Předtím jsem měl už jen T602. Vzpomínáte na ten čas? Táhlo nám na 40 a slunko bylo v nás…

 

Mladičká básnířka
videoklip z filmu Petra Zelenky Rok ďábla | 2:49 min
Zdroj: YouTube.com © Negativ, Česká televize, 2002

Mladičká básnířka
z koncertu v oboře pod hradem Hukvaldy | 12.8.2007 | 2:35 min
© Jaromír Nohavica, 2007