Žij a nezapomínej (1986)
Zítra ráno v pět
9. 3. 1987 | klub Na Petynce | 2:49 min
Text písně najdete v části Zpívám svoje písně.
Ten příběh, vyprávěný Valentinem Rasputinem v novele Žij a nezapomínej, má vlastně velmi prostý rámec. Je podzim 1944, blíží se konec války a v sibiřské vesnici Atamanovka čeká Nastěna na svého muže Andreje, který je jako většina mužů z Atamanovky na frontě. Jednoho dne zjistí, že se vrátil a skrývá se v boudě na druhém břehu Angary. Tajně za ním chodí. Oba vědí, že za dezerci je ve válce trest jednoznačný. Nikdo ve vesnici se o jeho návratu nesmí dozvědět. Ani otec, který snad tuší. Nastěna otěhotní. Její tchyně si toho všímá… Válka končí. Nastěna lže, že otcem je muž z vedlejší vesnice a je vyhnána z domu. Podezření narůstá. Místní pořádají na Adreje lov. Nastěna jej chce varovat, její loďka se převrhává, ona utone. Andrej utíká na blízký ostrov. Příběh končí.
Na konci roku 1985 mne oslovil režisér Viktor Polesný s myšlenkou, zdramatizovat tuto útlou novelu a požádal mne o napsání písní do chystané komorní divadelní hry. Představoval si to tak, že bych byl sám účasten a to (jak jsme to pak oba pak pracovně nazvali) v roli antického chóru, který by dopovídal a napovídal děj. Krásná Rasputinova novela mne nakonec svou mnohoznačností inspirovala k napsání 10 písní. Někdy na jaře 1986 jsem Viktorovi písně do Prahy přivezl natočené na nekvalitní kazetě. Náš společný divadelní projekt se neuskutečnil, už ani nevím, proč. Písničky zůstaly. Z nich například Až mě zítra ráno v pět (která se původně jmenovala právě Žij a nezapomínej) patří k mým nejčastěji hraným a natáčeným písním. S Viktorem jsme se naposled viděli při natáčení charitativního pořadu, kterému velel pan Svěrák, a kde jsem premiérově zpíval píseň Pane prezidente. Viktor mi slíbil, že se podívá na chalupě, jestli onu historickou kazetu ještě má, takže zatím musíte vzít zavděk archivními nahrávkámi z koncertů.
Tématu hrdinství a zbabělství jsem byl tehdy na přelomu roku 1985 a 1986 plný. Snad proto mi dodnes některé písně znějí tak blízko. A nenápadného hrdinství oné ženy Nastěny (a našich žen vůbec) si vážím o to víc.
Hrdina nebo dezertér
3. 9. 1994 | Helštýn | 2:52 min | text
Vlci
9. 3. 1987 | Praha, klub Na Petynce | 2:00 min | text
Smutná žena
nedatováno, 2.pol. 80.let | 1:48 min | text
Ivanič hrdina
nedatováno, 2.pol. 80.let | 2:12 min | text
Macešky
3. 9. 1994 | Helštýn | 2:09 min | text
Život
25. 1. 2006 | Praha, Divadlo Kalich | 1:41 min | text
Samodruhá
9. 3. 1987 | Praha, klub Na Petynce | 3:08 min | text
Vítězná
3. 9. 1994 | Helštýn | 1:54 min | text
Zítra ráno v pět
9. 3. 1987 | Praha, klub Na Petynce | 2:49 min | text
Hrdina nebo dezertér
1990 z televizního recitálu Studio B
© Jaromír Nohavica 2012
Hrdina nebo dezertér
1990 | Ostrava, hala Tatran | 3:04 min
samostatný koncert Jaromíra Nohavici v ostravské hale Tatran
Zdroj: dobové vysílání ČT Ostrava, přepis VHS
Zítra ráno v pět
14. 7. 2005 | Ostrava, klub Parník | 3:16 mi
záznam ze společného koncertu s Radkem Pobořilem
Kamera: © T.Linhart, 2005 | © Jaromír Nohavica 2012
Zítra ráno v pět
4. 11. 1989 | Wroclaw | pracovní záznam polské televize.
Jaromír Nohavica a Josef Streichl na zakázaném Festivalu nezávislé československé kultury
Zdroj: archiv Jaromíra Nohavici | © Jaromír Nohavica, 2013
