Romeo a Julie na ledě
IDNES.CZ – 14. 4. 2003
Bude to největší muzikál na ledě s padesáti účinkujícími, třemi sty kostýmy a s rozpočtem víc než třicet milionů korun. Romeo a Julie má premiéru příští týden v Ostravě a věčné milence si zahrají mistři světa Radka Kovaříková a René Novotný.
Mistr světa zrovna proklál v souboji na kordy olympijského vítěze! To René Novotný v úloze šlechetného Romea propíchne Alexeje Urmanova, převlečeného za zloducha Tybalta. Na led shlíží zlatistá průčelí paláců ve Veroně.
Dají se ovládat počítačem, fasády se otevírají do interiérů, z Kapuletova paláce se vysouvá balkon, odněkud se později do popředí vysune hrobka, kde Juliina láska se noří do zmaru a smrti. „Nic většího nikdy na ledě nestálo,“ říká Jindřich Šimek, režisér muzikálu na ledě Romeo a Julie.
Zvábit celebrity
Sólisté muzikálu? To musí být krasobruslařští medailisté z olympiád, šampionátů světa i Evropy!
„Lovila jsem jen v těchhle vodách,“ říká Radka Kovaříková, spolu s René Novotným amatérští i profesionální mistři světa ve sportovních dvojicích. Nejenže hraje Julii Kapuletovou, ale podjala se též úlohy zvábit celebrity. Vzpomněla na Alexeje Urmanova, na jeho Fantoma opery, skvělé číslo, s nímž vyhrál profesionální mistrovství světa.
„A co Ljoša?“ nadhodila jednou Renému.
„Proč ne? Ten to dokáže!“ Urmanov byl v Petrohradě překvapen. Cože, divadlo na ledě? Já v muzikálu v životě nehrál. Proč jsou tam opravdoví herci? Nebudu muset mluvit? Ale musím se naučit šermovat! No…
Mistr Evropy Ukrajinec Dmitrij Dmitrenko je vzápětí získán pro úlohu Benvolia.
Bravurní skokan a akrobat Armen Saakian, narozený v Gruzii a žijící už dvanáct let v Americe, jediný bruslař, který skáče dvě salta za sebou, podepíše smlouvu pro úlohu Merkucia.
V muzikálu na ledě je to však maličko spletitější než v muzikálu na suchu. Julie Radky Kovaříkové nádherně bruslí, ale už nedokáže mluvit a zpívat. Tuhle část jejího žití přebere druhá Julie – Lucie Bílá. Ta zůstane neviditelná na playbacku.
Hudba Borise Urbánka, provázená básnickým perem Jaromíra Nohavici, ji zaujala. A Shakespearovy verše? Nemohou ji neokouzlit. „Já jsem to snad lépe namluvila než nazpívala,“ prohlásila. Zpívá dvě sóla a tři dueta s Romeem – Bohušem Matušem.
„Běhá mi mráz po zádech, když ji slyším,“ bruslící Julie vyznává obdiv zpívající Julii.
Tybalta zpívá i mluví Kamil Střihavka, Benvolia zpívá Petr Janda, Parise Petr Kotvald.
Suchozemci na led nesmějí
V muzikálu vystupují takzvaní suchozemci, profesionální herci, pohybující se na pevné půdě paláců, a krasobruslaři, jejichž doménou je kluzký led.
„Tohle jsem si musel přesně ujasnit,“ říká režisér.
Existuje jediná výjimka. Sám William Shakespeare, dopsaný do hry režisérem, neboli Jiří Korn či Jan Přeučil.
Provází drama slovem, občas přejde ze schodiště a ramp paláců na led, převléká se v ceremoniáře na plese Kapuletů, v mnicha Lorenza oddávajícího milence, v lékárníka se smrtícím jedem. „Jako by dopisoval příběh až během tragédie,“ říká režisér.
K tomu si však slovutný autor Romea a Julie musí obout boty s protikluznou podrážkou.
Ale nehrají i krasobruslaři? Ti především by měli být komedianty! „První, co se nás režisér ptal – čeho jsme schopni, jak co zahrát, co vyjádřit bruslením,“ vzpomíná Julie – Kovaříková.
„Hrát divadlo, to by měli umět i všichni sólisté na ledě,“ říká režisér. „Naučit se, jak mohou sdělit větu i pohybem.“
Na balkon s bruslemi
Ať si Julie místo střevíčků šněruje boty s bruslemi, kde jinde se má kochat ze sladkých slov milence než na svém balkoně! No dobře, ale s bruslemi na nohou? Problém zní: Ona na balkoně bez bruslí? A on, Romeo, pod balkonem s bruslemi na nohou? A pak s nimi šplhat vzhůru k milované? To by nešlo. Romeo zůstane dole. A Julie musí mít brusle i na balkoně.
Pomůže koberec z plastového ledu! Dvakrát dva metry. „A tak i na balkoně protáčím piruety a během patnácti vteřin jsem dole u Romea,“ prozrazuje Julie.
Julii na ledě už dávno není čtrnáct, ale zrovna dvakrát více. Avšak figuru má pro představu křehkého stvoření stále báječnou. Je štíhlá, pružná, váží sotva padesát. Vždyť půl života strávila ve vzduchu v rukou svého partnera při volných jízdách.
Režisér věnuje postavě Julie neumdlévající pozornost. Do paruky dlouhých tiziánových vlasů zajíždí prsty, čechrá je. „Ty vlasy, udělejte s nimi něco, aby se oválný tvar obličeje zrušil!“
Na ostré kordy
Šermířskými scénami luštil Shakespeare mnohé rozmary svých hrdinů, třeskot zbraní byl mnohdy hudbou smrti. Nejinak ve Veroně Kapuletů a Monteků. Když Romeo uklidňuje Tybalta, a Tybalt nevraživě odmítá jeho přátelství, sviští Kapuletův kord na centimetry od hrdla ustupujícího Romea. Tybalt Urmanov se neděsí případných následků při malé nepřesnosti, je to energický prudký pohyb.
„Nacvičovali jsme to na suchu znovu a znovu, na jednotlivé kroky,“ vzpomíná Romeo – Novotný. „Pro šerm na scéně se vybírají ty nejefektnější prvky,“ říká učitel scénického šermu Libor Olšan. Jde ovšem do tuhého, stejně jako před staletími. Kordy pro historický šerm nemají chráněné hroty.
„Jako první na světě používáme na ledě ostré zbraně, tak jako kdysi mladí muži ve Veroně,“ říká režisér. Byl to jeho záměr. Bude to opravdovější, takhle bojovat! Jen proboha ne hned. Nejdříve se bruslaři oháněli uzpůsobenými plastovými trubkami. Pak teprve dostali do ruky historické zbraně, jenže na hrotě s hmoždinkami. „Až když mistr šermíř uznal, že něco umíme, hmoždinky jsme sundali,“ vzpomíná Romeo. Je to realita, může Urmanova i propíchnout. Musí se po piruetě trefit, to je starý trik, mezi paži a bok soka.
Sokové se jen nepotýkají kordy, své vášně mohou libovolně rozprostřít po ledu. Nejlépe skoky. Tybalt – Urmanov skáče při souboji s Merkuciem dva nebo tři trojité, Merkucio – Saakian předvádí tamtéž dvě na sebe napojená salta.
To vše i s kordem v ruce? „Lákalo nás to,“ říká Romeo – Novotný, „jenže kord mohl vyletět z ruky, riziko zranění bylo velké.“ A tak se zbraně při vrcholných kreacích odkládají na led.
A truchlivé finále? Ten děs jedu a dýky, zmar dvou životů? „Je to tragédie, ale umírají spolu, komu se to podaří? Na nás je, jak budeme zacházet se svým příběhem,“ pravil režisér a dal nad ledem sklenout v epilogu poselství lásky. Neboť není ji snad ve světě pořád málo, zvláště když takhle znovu a znovu po staletí hyne v příběhu z Verony?
Autor: Václav Pacina
Zdroj: iDnes.cz