D I V A D E L N Í   H R Y

KOBOVA GARÁŽ

monodrama pro 3 osoby, 6 zpěvaček a 1 hlas
Věnováno Zdeňku Zapletalovi, autoru knihy Kobova garáž, napsáno u příležitosti křtu stejnojmenné knihy
(18. 3. 1992)

(nedatováno, ukázka z amatérského záznamu autorského čtení, 1:31 min)

TEXT HRY

Lenin:
(sedí v předsíni u psacího stolu v plavkách a tričku s nápisem GAMBURGJER)

Krupská:
(v rohu na spartakiádním lehátku ohryzává tužku)

Mluvící kocour Bezumnyj:
(vartuje u dveří, mrouská pod vousy a nepravidelně škytá)

Lenin:
(urputně)
Cože je dnes v Kremlu
takový smrad a teplo,
že by se snad automatické ohřívání samo seplo
a poté přehřálo?
To se tu ještě nestalo.
Či se snad venku něco chystá,
je přece prosinec, to je věc jistá
a já jako správně předvídavý komunista
tvrdím, zde není něco v pořádku!
Což znamená, že něco se tu děje.
Ba. Zle je.

(šeredně se potí)
Vedro a ještě při pátku.
Jak říkají Poláci : v tym přypadku…

(jde ke stěně a prohlíží si plán evakuace a čte návod pro nájemníky domu)
Ja, ja. Já věděl jsem to hned

(čte ze stěny)
V případě zápachu či horka
řiďte se instrukcí číslo 5.
Tedy zapnout na plné kule wafky

(zarazí se a vykřikne)
Zpět!

(sám k sobě)
Uljanove zpátky!
Spletl sis vole řádky.
Ne zapnout wafky.
Vypnout wafky
sundat plavky,
chodit bos,
zacpat nos..

Krupská:
To snad ne!

Lenin:
Jaképak ne. Co psáno je je psáno.

Krupská:
O nikoli, tak nesmí býti vykřiknutí mé teď bráno,
já vykřikla jsem, přiznávám, že prudce,
však proto jen, můj revoluce vůdce,
že slovo plavky na šest písmen zde mi vyšlo
a to mi tak nádherné v oné chvíli přišlo,
že jsem se prostě nezdržela.
Až pomalu jsem z toho komplexy měla,
jak marně dumám : pomůcka ke koupání…
Já pořád bidlo, onuce a více nemám zdání.
Vtom slyším plavky. Kdo by to byl řek.
Hodně se člověk dozví z křížovek.
A taky od vás, Vláďo Lenine,
vy intelektuální zlosyne.

Lenin:
(hladí ji dobrotivě po vlasech)
Nu vot, nu vot, ach duša ruskaja,
chytraja ptica Naďa Krupskaja.
(sundává si při tom pomalu plavky takzvané dynamovky)

Mluvící kocour Bezumnyj
(rozškytává se ještě více)

Lenin:
(chodí nahý po sednici. Sednice je bohatě leč prostě zařízena. Lenin je viditelně zmaten)
Ha, zde něco nehraje,
instrukce splněna a teplota dál velká je,

(k sobě)
Nu což, zítra popravíme ty,
kdož vymysleli instrukce,
však nyní třeba hledat viníka
tohoto tepla a zápachu produkce.
Zmítá mnou velká zloba,
mám nejasné tušení,
že za tím vším se skrývá Koba.
Čili Stalin.

(obrací se na Krupskou)
Koba to bylo jeho trampské jméno,
jak jistě víš, má neprávoplatná ženo.

(ke kocouru Bezumné,m který kroutí nad tou přezdívkou hlavou a škytá o poznání méně)
Mluvící kocoure Bezumnyj, ke mně,
ohrožena je celá naše země.
Škytavku na můj povel zaraž
a pověz, jaká že je pravda širá,
kde skrývá se teď Koba, člen politbyra.

Bezumnyj:
Ga-ráž.

Lenin:
Co táráš?
Kdeže?

Bezumnyj:
V garáži. U Spaského věže.
Je mi líto.
ale věřte mni to.

Lenin:
Ty můj škyto.

Bezumnyj:
(uraženě)
Fakt, my mluvící kocouři nelžeme,
ne že nemůžeme, ale nechceme.
Jak říkala naše básnířka Helga von Rott.
Kot, katoryj lžjot, uže v grobě spjot.

Lenin:
Ty tedy tvrdíš, že
člen strany v jakési tam garáži
už práce v ústředním výboře, že si neváží
a to má být můj takzvaný „násleďák“?

Bezumnyj:
Bohužel šéfe. Je to tak.

Krupská:
Garáž! No ať mi chcípnou všechny kozy,
jestli já nejsem za vola,
sklep nebo stodola…
Garáž….Přístřešek pro povozy.
A já furt kůlna dokola.
Jak šťastná znovu jsem.

Lenin:
(ke kocourovi,který se zatím převlékl do sváteční uniformy)
Běž za ním, ať okamžitě přijde sem
a jestli má snad ruce špinavé z oleje
nebo od svinstva,
ať si mě nepřeje,
barabčík gruzínská.
Víš přeci Bezumnyj, jak nesnáším špinavé ruce.
Hygiena byla základem vítězné revoluce.
Běž a přiveď ho mrtvého nebo živého
a po cestě se zastav v kanclu u Trockého
a ať si nezapomene vzít pohorky,
že pojedeme do hor za Gorkým

Bezumnyj:
(odchází a už skoro neškytá,výložky mu plandají u ohonu)

(Vtom do pokoje tajnými dveřmi vbíhají na scénu mažoretky. Přinášejí diaprojektor, promítají diafilmy, popíjejí Dialimonádu a dialekticky pějí)

Mažoretky:
Dyjá dyjá dyjá dá
to je velká paráda.
Sedí Koba v garáži,
hledí vesel do pece,
s poďobanou visáží
pálí věci z PVC,
úšklebek mu hraje na rtu,
cpe tam prošlou šalinkartu,
dělá v Kremlu velký smrad
a to nemá Lenin rád !
Dyjá dyjá dyjá dá
kup si mýdlo Helada.

(se slovem Helada se ozývá detonace provázená smrtelnými výkřiky:
Doprdelepráce! Na scénu přilétá odtržená Stalinova železná pěst, pokroucený zelený blatník ze Žigulíka, hrst ostružin, to vše zkrápí dešt a doprovází příjemný hlas mluvícího kocoura Bezumného, který se mezitím proměnil v soustružnici Ljubu. Tvrdí něco v tom smyslu, že: v Komerčnoj banke na děngi dožď něiďot. Poté vybuchuje také televizní obrazovka, vzduchem letí začouděná elektronka PCL 82 a na scénu přibíhá celá rozevlátá Josef Streichl.)

18. 3.1992/ 6:50:20