Tam dole za černým lesem
dvě minuty od Kolína hm-hm
bydlí dívka která jmenuje se
Karolína

U domku malého jak miska
roste jí rozmarýna
nádherně na prsty píská
Karolína

Ať už z rychlíku nebo z osobáku
to bych si neprominul
nepozdravit z oken toho vlaku
Karolínu

Stojí tam v modravé blůze
Venuši mi připomíná
přiznávám že líbí se mi tuze
kdo – Karolína

V Praze mají památky dávné
v Hodoníně sudy vína
ale za Kolínem vždycky na mě mávne
Karolína

Proč nemám hodinu času
a nebo rovnou dvě hodiny
abych mohl zblízka pohladit tu krásu
Karolíny

Je to láska jen tak v cuku letu
vteřina či půlvteřina
ale přesto jsem rád že pořád je tu
Karolína

Jó to by se to žilo blaze
konec smutků konec splínů
kdyby každý člověk měl kolem svý tratě
Karolínu
Karolínu
na-na ná na-ná na-na-ná
Karolínu
na-na ná ná na-ná-na