W. A. MOZART: FIGAROVA SVATBA
Hudba: Wolfgang A. Mozart / Libreto: Lorenzo Da Ponte
České přebásnění: Jaromír Nohavica
(Ostrava, září 2009)
Premiéra: 8. 3. 2009, Národní divadlo moravskoslezské,Ostrava
Libreto
DRUHÉ JEDNÁNÍ
SCÉNA I.
Hraběnka sama.
Č.10
Cavatina
HRABĚNKA:
Lásko má tvůj žár mi schází
Vroucný býval náš mládí čas
Mráz už zvolna v náš dům vchází
Zpátky lásko vem si nás
SCÉNA II.
Hraběnka a Zuzana, později Figaro.
Recitativ
HRABĚNKA:
Pojď sem, Zuzanko, sedni a dopověz to celé.
ZUZANA:
Už víte všechno.
HRABĚNKA:
Takže začal tě svádět ?
ZUZANA:
Svádět jak svádět. Pan hrabě svádí jinak pokud týká se služek.On to spíš bere jaksi přes peníze.
HRABĚNKA:
On už nemiluje mě.
ZUZANA:
Proč ale pak na vás žárlí tak moc ?
HRABĚNKA:
Takoví jsou tihle moderní muži.Nevěrní ze zásady a rozmarní jak děti, ješitní tak, že hned na všechny žárlí.Myslí si, že jen oni jediní můžou.
FIGARO:
La la la
ZUZANA:
Figaro, pojď sem, lásko ! Hraběnka by ráda…
Jen žádnou starost. Není proč vraštit čelo.Vždyť o co tady kráčí ? Hraběti se má nevěsta zalíbila a proto chtěl by potajmu obnoviti znovu staré feudální právo.A že se mu to zdaří, je klidně možné.
HRABĚNKA:
Jak „možné“ ?
ZUZANA:
Zdaří co?
FIGARO:
Üplně normálně. Stačí když Zuzka bude chtít a máme to.
ZUZANA:
Prosím tě, přestaň plácat.
FIGARO:
Jo, jo, už končím .On pan hrabě rozhod´,že ze mě bude kurýr na jeho cestách, přičemž Zuzana odjela by s námi jako poradce velvyslance, na což by dostala glejt. Což ona nechce – ten čestný diplom. Proto ho pan hrabě asi dá Marcelině.
ZUZANA:
Tobě to není ekl dělat žerty z takhle závažných věcí ?
FIGARO:
Nestačí vám ,že se ze všeho směju ? Mám jistý nápad :Po Basiliovi pošleme hraběti upozornění, že se bude konat schůzka, kterou vy jste si domluvila s milencem jistým
HRABĚNKA:
Mein Gott ! A dát to tomu žárlivci mému ?
FIGARO:
To že tak žárlí, to hraje pro nás. My ho totiž spletem a podvedem, překvapíme, zmaříme jeho plány, ať neví a ať tápe. Brouka mu nasadíme tím do hlavy, že co on strojil, někdo jiný mu chystá. On začne ztrácet čas a pak ztratí stopu. Pak nečekaně a dřív než by snad stačil překazit naše všechny plány, nastane chvíle naší svatby a tváří v tvář vám netroufne si proti mně se stavět.
ZUZANA:
No jo. A místo něj se postaví Marcelina.
FIGARO:
Nech na mně. Hraběti dej vědět, jen ať přijde dneska večer za tebou do zahrady, kam místo tebe pošleme Cherubína, dokud ještě je tu. A samosebou předtím ho převlečeme tip top do ženských šatů. To je jediná možnost, jak hrabě pán přistižen in flagrati snad pak bude se chovat, jak si přejem.
HRABĚNKA:
Líbí se?
ZUZANA:
Ale jo !
HRABĚNKA:
Logiku má to.
ZUZANA:
To by mohlo vyjít ? Máme dost času?
FIGARO:
Hrabě jel právě na lov a má se vrátit až za několik hodin.Teď půjdu a pošlu vám sem hned Cherubína. Nechám na Vás, jak ho nastrojíte.
HRABĚNKA:
A potom?
FIGARO:
Co potom ?
Pan hrabě rád by z cizího papal
Pan hrabě rád by z cizího jed jó
No to se splet
Odejde.
SCÉNA III.
Hraběnka a Zuzana, později Cherubín.
Recitativ
HRABĚNKA:
Bolí mě, že ten mladík to všechno tady slyšel. To, co tu nestoudně navrhoval hrabě.Bolí to, bolí.Proč ale, to mi řekni,Nepřišel nikdy za mnou ? A kde je ona píseň ?
ZUZANA:
Je tady a zazpívá nám ji sám pan autor. Tiše. Už je tu. No jistě. Tak vstupte náš, nejmilejší kapitáne.
CHERUBIN:
Neříkej mi tak.Mně zní to hrozně smutně.Zaslechnu- li to.Vím, že se navždy loučímse svou kmotřenkou hodnou.
ZUZANA:
A taky krásnou.
No vždyť …No vždyť…
ZUZANA:
No vždyť… Ty, ty… Tak honem, honem. Chcem slyšet tvoji píseň, kterous mi ráno zpíval .Paní si též ji přeje.
HRABĚNKA:
Kdopak ji psal?
ZUZANA:
A hleďme ! Jak celý zrudnul. Kdo by to do něj řekl
HRABĚNKA:
Kytaru máme tady , tak doprovoď ho.
CHERUBIN:
Mám,paní, velkou trému. Jestliže ovšem chcete.
ZUZANA:
To víš, že chce. Tak pěj, náš Cherubínku !
Č. 11
Canzona
CERUBIN:
Vy která víte
Jak chutná svět
Snáz pochopíte
Trýzeň mých let
Trápím se trápím
Čím dál tím víc
Krůpěje skrápí
mou bledou líc
Mráz horko střídá
Proč nevím sám
Ráno ač snídám
Stále hlad mám
Sen jenž mě souží
Má vaši tvář
Vás paní toužím
Skrýt pod polštář
Touhou jsem zmámen
Má zvláštní chuť
Tíží mě kámen
Tam co je hruď
Já chtěl bych létat
Až ke hvězdám
Síť ze snů splétat
Tolik jich mám
Písně chci skládat
A vám je hrát
Tak málo žádat
A všechno dát
Vy když teď víte
Co v srdci mám
Snáz pochopíte
Proč tady lkám
Proč tuhle píseň
Já složil vám
Recitativ
HRABĚNKA:
Bravo, to byla krása. Já netušila, že jste tak dobrý zpěvák.
ZUZANA:
Je toho víc, v čem je tak dobrý jako v tomhletom. Rychle, vojáčku, pojď sem. Figaro řekl ti ?
CHERUBIN:
Všechno mi řekl.
ZUZANA:
Tak ukažte se mi. To bude bezvadné. Máme postavu stejnou. Svlečte kabát !
HRABĚNKA:
Co děláš ?
ZUZANA:
Jen žádné strachy.
HRABĚNKA:
A co když někdo přijde ?
ZUZANA:
Jen ať. Co na tom špatné? Tak jo, zavřem tu.
Zamkne hlavní dveře.
Jak ho tak prohlížím.. Co ovšem s vlasy?
HRABĚNKA:
Zajdi do mého pokoje. Mám tam čepec. Dělej. Co to za papír?
CHERUBIN:
To je dekret.
HRABĚNKA:
Teda vzali to hopem.
CHERUBIN:
Dal mi ho teď Basilio.
HRABĚNKA:
Chybí pečeť. V spěchu zapomněli na ni.
ZUZANA:
Co má s pečetí být ?
HRABĚNKA:
Patří na dekret.
ZUZANA:
I hrome , to byl šrumec. Zde je ten čepec.
HRABĚNKA:
Pospěš si, Zuzanko. Kdyby hrabě se tu zjevil, bude zle.
Č. 12
Arie
ZUZANA:
Jen blíže sem si stoupněte
Jen sem si stoupněte
A stůjte a stůjte
Ani se nehněte
Jen chvilku jenom chviličku
Bravo
za krátký čas
a uděláme holčičku
my uděláme z vás
nevýrejte nezírejte
sem se mi chlape dívejte
jí si nevšímejte
My uděláme holčičku
Na místě přímo zde
Pomaličku pomaličku
Jo Krásně nám to jde
Hlavičku vpravo
Trochu ji zaklonit
A naklonit
Bravo
A tu to zapošijem
Tu zvednem a tu skryjem
A tady zúžíme to
A jak se zdá tak jde to
Ať chlapy trefí šlak
Udělejte pár kroků
Ať víme co a jak
No sekne mu to sekne
Ty nohy má fakt pěkné
A zadeček jak pepřík
A v pase žádný vepřík
No div se potom ženským
Že ho tolik milují
Recitativ
HRABĚNKA:
Jste samý smích a žerty
ZUZANA:
Já na něj pomalu už sama žárlím. Hej hádě mladé, tak nepřeháněj to s tou svojí krásou.
HRABĚNKA:
Už zanechejme hrátek. Vyhrň mu rukávy, až sem nad lokty dej je. Ať na něm vypadají ty šaty trochu lépe.
ZUZANA:
Až tak ?
HRABĚNKA:
A ještě víc… sem…Co tu ta stužka ?
ZUZANA:
Tak právě tu mi sebral.
HRABĚNKA:
A ta krev tady ?
CHERUBIN:
Tu ranku ? Opravdu nevím…Před chvílí uklouzl jsem na kameni a asi jsem se škrábnul. A tak jsem si ránu obvázal stužkou
ZUZANA:
To není tolik zlé. A hleďme, on ručičku bělejší má nežli leckterá dívka.
HRABĚNKA:
Už zase tady blouzníš. Z mého pokoje přines anglickou náplast a vezmi jich hned víc.Jsou na mém stole. A co se týče stužky. Jen kvůli barvě o ni jsem přijít nechtěla.
ZUZANA:
Zde máte, čím mu to ovážeme.
HRABĚNKA:
Vem jinou stužku a též ještě jedny šaty.
CHERUBIN:
Ach, tahleta by mě léčila lépe.
HRABĚNKA:
A proč ? Tahle je lepší.
CHERUBIN:
Ta první stužka vázala kadeř, dotýkala se pleti. A věcí…
HRABĚNKA:
Talisman, který léčí cizí rány ? Ale, ale. Že má takovou moc, jsem nevěděla.
CHERUBIN:
Vy samé žerty a já se chystám odjet.
HRABĚNKA:
Chudáčku, to je hrůza.
CHERUBIN:
Já jsem tak smutný.
HRABĚNKA:
On pláče.
CHERUBIN:
Co s tím? Já raději chci zemřít. Snad kdybych byl teď na pokraji smrti, vaše ústa by řekla…
HRABĚNKA:
Neblázněte ! Rozumný přeci buďte !
SCÉNA IV.
Hraběnka a Cherubin, hrabě za scénou.
Zaklepání na dveře.
HRABĚNKA:
Kdo klepe to na dveře ?
HRABĚ:
Proč jste zamkla ?
HRABĚNKA:
To je manžel ! Ó bože ! Já umřu ! Vy zde a skoro nahý a v tomhle stavu. Jestli on dostal lístek ! Jeho žárlivost hrozná !
HRABĚ:
Na co se čeká ?
HRABĚNKA:
Jsem sama. Ano. Jsem sama
HRABĚ:
S kým rozmlouváte ?
HRABĚNKA:
Já s vámi přeci. Přímo s vámi.
CHERUBIN:
Po tom všem, co se stalo, bude se hněvat. Co jiného mi zbývá.
Schová se v kabinetu hraběnčině.
HRABĚNKA:
Nebesa ať mě před záhubou chrání !
Odemkne hlavní dveře.
SCÉNA V.
Hraběnka a hrabě.
Recitativ
HRABĚ:
Zavírat se, co je to za novinku ? Co se děje, má drahá ?
HRABĚNKA:
Ó nic ! Já jenom, já dávala jsem tady…
HRABĚ:
A co jako ?
HRABĚNKA:
Jedny šaty, co jsem měla pro Zuzanu. Už je odnesla k sobě.
HRABĚ:
Ale každopádně klidná zrovna nejste. Co řeknete na to?
HRABĚNKA:
Bože. Má lístek, jež Figaro mu napsal.
Cherubin za scénou převrátí židli.
HRABĚ:
Co je to vedle za rámus ? Nezdálo se vám, jak by tam něco spadlo ?
HRABĚNKA:
Já jsem nic neslyšela.
HRABĚ:
To máte v hlavě vážně velké věci.
HRABĚNKA:
A proč ?
HRABĚ:
Že neslyšíte
HRABĚNKA:
Kdo by tam asi moh být ?
HRABĚ:
To se ptám já vás. Já teprve teď přišel.
HRABĚNKA:
Už vím. Zuzana si asi…
HRABĚ:
Vždyť jste tvrdila, že šla pryč s těmi šaty.
HRABĚNKA:
Jestli šla tam či… či tam, nevšimla jsem si.
HRABĚ:
Jó takhle…A z čeho plyne ta nervozita vaše ?
HRABĚNKA:
Že by kvůli mé služky?
HRABĚ:
To vskutku nevím. Jen že jste jakás jiná.
HRABĚNKA:
Ta služka spíš než mě znervózňuje vás . Jak se tak dívám.
HRABĚ:
No dobrá dobrá, hned uvidíme, zjistíme.
SCÉNA VI.
Předešlí a Zuzana nepozorována.
Č. 13
Terceto
HRABĚ:
Zuzanko otevřete
A hezky pojďte k nám
ZUZANA:
Co tady všichni řvete
A páže zmizlo kam
HRABĚNKA:
Tam nesmíte Pryč jděte
Vám nelze jíti tam
HRABĚ:
Můj rozkaz je mé přání
Já bráním já bráním
Dívčí čest
Tam dívka zkouší šaty
A zamčena tam jest
HRABĚ:
No! No tak to už je jisté
Tam s ní je cizí chlap
ZUZANA:
Ach můj ty jezukriste (z panny čisté )
Náš pán do toho šláp
HRABĚNKA:
Ta chvíle je jak byste
Šli z louže pod okap
HRABĚ:
Zuzano
HRABĚNKA:
To nesmíte
HRABĚ:
Tak otevřete
HRABĚNKA:
Pryč jděte
HRABĚ:
Zuzano
HRABĚNKA:
To nesmíte
HRABĚ:
A pojďte k nám
HRABĚNKA:
Vám nelze jíti tam
HRABĚ:
Jen slůvko jenom náznak
Jen prstík ven vystrčte
HRABĚNKA:
Neposlouchejte blázna
Prosím Zuzano mlčte
HRABĚ:
Má manželko měj rozum
Jen žádný skandál proboha
Jen skandál bože ne
HRABĚNKA:
Můj manželi měj rozum
Jen žádný skandál proboha
Jen skandál bože ne
ZUZANA:
No ne tak to je mela
Že tady dojde k skandálu
Tak to je ložené
Recitativ
HRABĚ:
Takže neotevřete ?
HRABĚNKA:
A proč bych měla ? Jsou to pokoje mé.
HRABĚ:
No dobře, dobře. Když to po dobrém nejde.. Nač klíče ?
HRABĚNKA:
Hrabě, vy bez rozpaků schopen jste dát v sázku čest dámy?
HRABĚ:
Toť pravda…Má chyba…K čemu rámus a skandál ? Proč hned do toho tahat celý zámek ? Sám vyřeším to. A co chci, to si vezmu. Stůjte tu, ani krok. Ještě se zbavím poslední pochybnosti. A zamknu tady ty dveře na zámek.
HRABĚNKA:
Jak nerozvážné.
HRABĚ:
A vy teď, moje drahá, laskavě půjdete se mnou, Zde nabízím svoje rámě. Nuž pojďme !
HRABĚNKA:
Nuž pojďme!
HRABĚ:
A milá Zuzana tu na nás počká.
Odejdou.
SCÉNA VII.
Zuzana vyjde z úkrytu a běží pro Cherubína.
Č. 14
Duetino
ZUZANA:
Dělejte odmykejte
A rychle utíkejte
To já tu Zuzana
Zuzana sama jsem tu
Už slyším je jak jdou
CHERUBIN:
Můj bo bo bo bo bóže
Já se bo bo bo bojím
ZUZANA:
Tak vezmeme to tudy
CHERUBIN:
Že jestli mě tu načapou
ZUZANA:
A tu či tu
A tam či tam
CHERUBIN:
Na ma ma maděru
Mě ro ro rozšlapou
ZUZANA:
A všechno zamčeno je
ZUZANA/CHERUBIN:
Ty dveře do pokoje
I támhle ty a tady tyto taky jsou
i ty i ty
A tady tyto taky jsou
O ou o ou
CHERUBIN:
Be be be bez paniky
ZUZANA:
Já zlomím snad ty kliky
CHERUBIN:
Jak učil nás pan vikář
ZUZANA:
Tak hlavně nepanikař
CHERUBIN:
No hurá že by tady
Tím oknem do zahrady
ZUZANA:
Co děláš cherubíne
Neskákej a vrať se ke mně sem
CHERUBIN:
Teď není cesty jiné
Tak Cherubíne jdem !
ZUZANA:
Je to z druhého patra
A dole tvrdá zem
CHERUBIN:
Kdyby mě tady našli
Tak hodil bych si mašli
ZUZANA:
Je to z druhého patra
CHERUBIN:
Tak hodil bych si mašli
ZUZANA:
Ty narazíš si játra
A budeš mrzákem
CHERUBIN:
Nech mě jít nech mě jít
Nikdo nesmí tady trpět mojí vinou
To raději chci zhynout
Než paní své ublížit
Skočí z okna do parku.
ZUZANA:
On zhyne on se zraní
On hrdinou chce být
Neskákej Neskákej !
Recitativ
ZUZANA:
Ó to je ale ďáblík ! A jak prchá. Kamsi za hory lesy. Netřeba panikařit. Teď zpátky do pokoje. Až tam přijde ten divous, počkám si na něj.
Zajde do kabinetu.
Recitativ
HRABĚ:
Všechno je, jak jsem nechal. Tak ptám se : Otevřete sama či já mám ?
HRABĚNKA:
Zadržte prosím ! Přejte mi chvíli sluchu. Cožpak věříte ,že bych mohla já, žena ctná ?
HRABĚ:
Co byste mohla, to uvidíme ještě. Kdo v tom pokoji je ?
HRABĚNKA:
Gut. Uvidíme. Já chci vám něco říci…
HRABĚ:
To, že služka tam není…
HRABĚNKA:
Tak. Tam uvnitř je někdo, kdo ve vás nesmí vzbudit za mák podezření. On dneska večer chtěl se propůjčit k žertu. Jen nevinnému žertu. A já vám tady přísahám na svou čest…
HRABĚ:
Kdo je to ? Tak kdo ? Zabiju ho !
HRABĚNKA:
Tak poslouchejte mně přec.
HRABĚ:
A mluvte.
HRABĚNKA:
Je to chlapec.
HRABĚ:
Cože kluk ?
HRABĚNKA:
Kluk.Vaše páže.
HRABĚ:
(Tomu až nelze věřit, jak tu narážím na něj, kde se pohnu). Jakže ? Neodjel ještě ? Podvodníci ! Vše je jasné jak facka. Vše je to podvod ,léčka a úskok. Zde v tomhle lístku je to
Č. 15
Finále
HRABĚ:
Vyjdi ven ty nezbedníku
Nezbedníku nezbedná
HRABĚNKA:
Proč můj pane tolik křiku
Začínám se o něj bát
HRABĚ:
Vy se mi snad vysmíváte
Jak se jej tak zastáváte
HRABĚNKA:
Ani trošku
HRABĚ:
Co s ním máte ?
HRABĚNKA:
Proč se ptáte?
HRABĚ:
Hajdy hošku ! ven hošku !
HRABĚNKA:
Jen mě nepodezírejte
Dávám své slovo
Že to bylo vše pouze žertem
Tak to berte tak to berte
HRABĚ:
Jaké žertem ? Jaké berte ? O co jde tu ?
HRABĚNKA:
On jen zkoušel dámské šaty
HRABĚ:
Jó tak zkoušel dámské šaty
Už to chápu už to vím
Tak jen vyjdi chlapče zlatý
S tebou si to vyřídím
HRABĚNKA:
Vaše žárlivost mě sklátí
Urážíte mě tím vším
Vaše žárlivost mě sklátí
Já se zlobím
Urážíte mě tím vším
HRABĚ:
Klíč mi dejte !
HRABĚNKA:
On není vinen
HRABĚ:
Klíč mi dejte
HRABĚNKA:
On není vinen Vy to víte
HRABĚ:
Neškemrejte
Táhni pryč má zrádná ženo
Jméno mé je popleněno
Já se hanbou propadám
HRABĚNKA:
Dobrá…já…jdu
HRABĚ:
Sedmilháři
HRABĚNKA:
…však…
HRABĚ:
sedmilháři
HRABĚNKA:
…mýlíte se
HRABĚ:
Čtu vám to v tváři
Já vás asi Já vás asi…
HRABĚNKA:
Dobrotivé nebe
Žárlivost ho zabije
HRABĚ:
…Zastřelím A pak i sebe
Mordyje
Krev ať hanbu přikryje
Já chci pistol
HRABĚNKA:
Humanisto
HRABĚ:
A konec strázním
HRABĚNKA:
Vy jste zbláznil
HRABĚ:
Ó mé dobrotivé nebe
Žárlivost ho zabije
Já vás asi zastřelím a pak i sebe
Mordyjé Krev ať hanbu přikryje
SCÉNA IX.
Předešlí a Zuzana.
HRABĚ:
Zuzana
HRABĚNKA:
Zuzana
ZUZANA:
Můj pane
Co má stát se stane
Svůj meč pane taste
A v hruď mou ho vrazte
Ať meč ve mne vražen
Je patřičný trest
Pro nezbedné páže
Jež Zuzankou jest
HRABĚ:
Já zírám jak lama
Co tohleto je
HRABĚNKA:
A já zírám taky
Zuzana no ne
A uvnitř a sama
Zuzano co je ?
ZUZANA:
A z velkého dráma
Je komédyje
HRABĚ:
Jsi sama ?
ZUZANA:
No prosím jen vejděte dál
Co když se tu někdo schoval
Jen vstupte
HRABĚ:
Je třeba bych zkontroloval
Zda se tu někdo neschoval
Vejde do kabinetu.
HRABĚNKA:
Zuzano
Jsem z toho
Teď vedle
Jak jedle
ZUZANA:
Náš klouček je v bezpečí zachráněný
Hrabě se vrací.
HRABĚ:
Tam fakt nikdo není
To náhle vše mění
Já jsem zaskočený
Já zmýlil se vím to
Omlouvám se tímto
Však tyhlety žertíky bych nedovolil !
ZUZANA:
To co jste tu předvedl všem v okolí
Byl Film s Charlie Chaplinem v hlavní roli
HRABĚ:
Má lásko ach drahá
HRABĚNKA:
A jděte
To lžete
Vždyť sám jste teď říkal
Jak zrádná jsem žena
HRABĚ:
Zuzanko co dělat já jsem z toho trop ?
ZUZANA:
Chlap žárlivý sám sobě kope si hrob
HRABĚNKA:
Za všechnu tu lásku kterou jsem vám dala
Jste manželi můj překonal vlastní strop
HRABĚ:
Zuzanko co dělat ? Já jsem z toho trop
ZUZANA:
Chlap žárlivý sám sobě kope si hrob
Má paní
HRABĚ:
Rosino
HRABĚNKA:
Jste krutý
Váš přístup mě ranil
Pro vás nejsem ničím
Než loutkou na hraní
Ve vás netvor vzklíčil
Však já stále táž
Jste krutý jste krutý
Já soužím se soužím
To vás přijde dráž
HRABĚ:
Já soužím se soužím
Zlou louží se ploužím
Já v pláč svůj se hroužím
Však (dál) toužím být váš
ZUZANA:
On souží se souží
Zlou louží se plouží
On v pláč svůj se hrouží
Dál touží být váš
HRABĚ:
Co zamčené páže ?
HRABĚNKA:
To zkouška jen malá
HRABĚ:
Ten strach a to chvění
ZUZANA:
Já všechno to hrála
HRABĚ:
Co kus toho papíru ?
ZUZANA:
To Figaro poslal sám po Basiliovi
HRABĚ:
Ty dva ty dva zavřít a basta
ZUZANA/HRABĚNKA:
Ten kdo myslí si že nad něho není
Ten sám nezaslouží si odpuštění
HRABĚ:
Dobrá tedy dobrá
Už jsem si to probral
A ztrestejte zlobra
A pak odpusťte mi
HRABĚNKA:
Má mírnost mě leká
Že k vám jsem tu měkká
Teď doufám že čeká
Mě ráj na zemi
ZUZANA:
Co týká se chlapů
Jak já chlapy chápu
Tak trošku jak bambula
Chlap zdá se mi
HRABĚ:
Omluvte už
HRABĚNKA:
Vy proste
HRABĚ:
Já váš jsem muž
HRABĚNKA:
No to jste
HRABĚ:
O odpuštění žádám
Já se zmýlil
ZUZANA/HRABĚ/HRABĚNKA:
Ať mír dál nám vládne
Ať trápení žádné
Nám nenese čas
To zlé lépe zvládnem
Když láska je v nás
Líp to zvládnem
když láska je v nás
SCÉNA X.
Předešlí a Figaro.
FIGARO:
Hej hola
Do kola
Už muzika volá
Už začíná sláva
Zuzana se vdává
A Figaro mává
A chasa už jásá
A hraje jim basa
A trumpeta též
Kdo máš zdravé nohy
tak za náma běž
HRABĚ:
Jen bez kvaltování
FIGARO:
Jste na svatbu zváni
HRABĚ:
Je tu jistá věc
A v ní jasno chci mít
Ať mám v duši klid
FIGARO/HRABĚNKA/ZUZANA:
Ten má teda přání
Co může v tom být
HRABĚ:
Teď (já) karty
Té party
Zkusím poodkrýt
HRABĚ:
Zdali víte milý popleto
Kdopak napsal tohleto ?
FIGARO:
Ne to nevím
Já to nevím
ZUZANA:
Ty to nevíš
FIGARO:
Ne
HRABĚNKA:
Ty to nevíš
FIGARO:
Ne
HRABĚ:
On to neví
FIGARO:
Ne
HRABĚ/HRABĚNKA/ZUZANA:
On to neví
FIGARO:
Ne ne ne
ZUZANA:
Tys jej Basiliovi nedal?
HRABĚNKA:
..ať jej předá…
HRABĚ:
Už to chápeš?
FIGARO:
Ne ne to ne
ZUZANA:
Nevíš co se dělo tady ?
HRABĚNKA:
…jak si páže do zahrady
HRABĚ:
Je to jasné
FIGARO:
Nechápu nic
HRABĚ:
Špatný byl by z tebe herec
Neuděláš z kruhu čtverec
Už jsi lháři odhalen
FIGARO:
Já jsem lhářem nikdy nebyl
Teď se cítím jako debil
ZUZANA/HRABĚNKA:
Ale no tak pochlapí se
Copak něco stalo by se
Kdybys vyšel s pravdou ven ?
HRABĚ:
Co ty na to
FIGARO:
Je mi nanic
HRABĚ:
Přiznáváš se ?
FIGARO:
Ani za nic
ZUZANA/HRABĚNKA:
Byl to žertík chápeme to
Řekni pravdu no a je to
Hrabě bude spokojen
FIGARO:
Jak je na divadle zvykem
Dělám tečku za žertíkem
S vykřičníkem s vykřičníkem
Bude svatba vážení
Pane hrabě slitujte se
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Pane hrabě slitujte se
Dejte nám (jim) k ní svolení
HRABĚ:
Proč už nejdeš Marcellino ?
On se s ní snad ožení
SCÉNA XI.
Předešlí a Antonio.
ANTONIO:
Já už jsem snad cvok
HRABĚ:
Co se děje ?
ANTONIO:
To je šok to je šok to je šok
VŠICHNI:
Co to říkáš copak někde hoří ?
ANTONIO:
Poslouchejte
VŠICHNI:
Tak mluv člověče
ANTONIO:
Viděl jsem za život teda hodně
Ale tohle je i na mě příliš
Před chvílí z balkónu do zahrady
Vyskočil nějaký cizí muž
HRABĚ:
Z mého okna ?
ANTONIO:
A polámal mi kytky
HRABĚ:
Říkáš cizí ?
ANTONIO:
Tak
ZUZANA/HRABĚNKA:
Figaro zle je
ANTONIO:
Hop a skočil
FIGARO/ZUZANA/HRABĚNKA:
To k průšvihu spěje
Co to plácá ten alkoholik ?
HRABĚ:
Poznal bys kdo to byl
Kdo to skočil ?
ANTONIO:
Bohužel zmizel mi rychle z očí
Dříve než jsem ho moh´polapit
ZUZANA:
Je to páže
FIGARO:
Já vím já ho viděl
Cha cha cha cha
HRABĚ:
Žádám klid
FIGARO:
Cha cha cha cha
ANTONIO:
Proč se směješ ?
Co se děje ?
FIGARO:
Cha cha cha cha
HRABĚ:
Říkám klid
FIGARO:
Příliš moc si těch piv
Dneska dal
Žádný div že se tak namazal
HRABĚ:
Takže ještě jednou pomalu
Muž z balkónu skočil
ANTONIO:
Rovnou dolů
HRABĚ:
Mezi kytky
ANTONIO:
Do záhonu
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Alkohol z něho čpí na sto honů
HRABĚ:
Byl spíš starý nebo mladý ?
A tvář jsi mu viděl ?
ANTONIO:
Ne Byl zády
ZUZANA/HRABĚNKA:
Ó je Figaro běda
HRABĚ:
Ne ?
ANTONIO:
Ne pane
FIGARO:
Zmlkni už stará násosko bledá
Pro pár kytek a taková vřava
Když se to tedy už tajit nedá
Z toho balkónu skákal jsem já
Teď mě zabte vždyť byl jsem to já
HRABĚ:
Kdo? vy přímo
ZUZANA/HRABĚNKA:
To je ale hlava
FIGARO:
Já to byl
ANTONIO:
Jsem teď mimo
FIGARO:
Hup a šup vyskočil
HRABĚ:
Jen výmysl pustý
ANTONIO:
Jaktože najednou jsi tak tlustý
Štíhlejší zdál ses mi v okně tam
FIGARO:
Říká se tomu optický klam
ANTONIO:
Optický co ?
ZUZANA/HRABĚNKA:
Proč se v tom pořád nimrá
HRABĚ:
Říkals něco ?
ANTONIO:
Mně se zdál jako dítě
HRABĚ:
Cherubín
ZUZANA/HRABĚNKA:
Blázen jeden blázen jeden
FIGARO:
Tys to trefil chlape zlatý
Ze Sevilly se na koni vrátil
Ze Sevilly kam dnes ráno jel
ANTONIO:
Ne to ne Koně ne koně neměl
Byl tam sám skočil on a ne kůň
HRABĚ:
Blázna ze mě nezkoušejte dělat
ZUZANA/HRABĚNKA:
Já mám strach
Ruku svou v moji vsuň
HRABĚ:
Takže ty ?
FIGARO:
Ááno já
HRABĚ:
Proč jsi plách´?
FIGARO:
Měl jsem strach
HRABĚ:
Ty a strach ?
FIGARO:
Prázdný pokoj
Čekám v něm zavřený na milenku
Najednou buchy buch někdo venku
Vím to vy jste
Co více Ten lístek
Říkám si nežli škandál tak skákej
Skočil jsem Tvrdá zem Kotník
Jaúú
ANTONIO:
Takže to co vám vypadlo z kapsy bylo vaše
Dává je Figarovi.
HRABĚ:
Hej hej
Hned mi to dej
Vezme je od Antonia.
FIGARO:
Jejda jemine
Kdy to pomine
ZUZANA/HRABĚNKA:
Proboha co to ten trouba našel ?
HRABĚ:
Tak a mluv co je to za papír
FIGARO:
Mám jich tolik že nevím co je který
ANTONIO:
Třeba bude to seznam tvých dlužníků
FIGARO:
Ne To spíš seznam hostí
HRABĚ:
Tak mluvte
A ty kliď se už ( k Antoniovi )
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Kliď se už a jedem
ANTONIO:
Tedy jdu ale ještě se vrátím
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Kliď se už a jedem
FIGARO:
Mazej už mazej už mazej už
Antonio odejde.
HRABĚ:
Takže
HRABĚNKA:
Už vím to je pážete dekret
ZUZANA:
( tiše k Figarovi )
Páže ztratilo dekret
HRABĚ:
Proč mlčíš ?
FIGARO:
Ale já jsem hloupá hlava
To je přeci dekret
Který cherubín dneska mi dal
HRABĚ:
Proč by dával
FIGARO:
Tam chybí
HRABĚ:
Co chybí ?
HRABĚNKA:
( šeptem ) Chybí pečeť
ZUZANA:
( šeptem ) Chybí pečeť
HRABĚ:
Chci vědět
FIGARO:
Bývá zvykem…
HRABĚ:
Co stále tu pleteš
FIGARO:
…dekret má správně mít ještě pečeť
HRABĚ:
Pravdu má krucinál marná sláva
Hlava mi z toho jde dokola
ZUZANA/HRABĚNKA:
Jestli tohleto přežiju zdráva
Už mě víc nikdy nic nezdolá
FIGARO:
Marně soptí ta hraběcí hlava
Plete se kdo mě má za vola
SCÉNA XII.
Předešlí, Marcellina, Basilio a Bartolo.
MARCELLINA/BASILIO/BARTOLO:
Vy jste zákon Vy jste právo
Slyšte hrabě co chcem říct
HRABĚ:
V pravou chvíli
Holoubci milí
Jste přikvačili
Co přát si víc
ZUZANA/HRABĚNKA:
Jak se tady objevili
Najednou zničehonic ?
FIGARO:
Ti nám teda zavařili
Zavařili no tě pic
Podívejte na debily
Jak tu křičí z plných plic
HRABĚ:
Průchod právu dejme chvíli
Ať mi můžou to své říct
MARCELLINA:
Zde je předmanželská smlouva
V níž mi přislíben byl sňatek
Zde přítomným jehož žádám
Aby svůj slib dodržel
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Bože
Cože?
HRABĚ:
Jen žádné hádky jen klid žádné hádky
Já jsem zákon Já jsem soud
BARTOLO:
Jako advokát mám úkol
Abych bránil právní nárok slečny Marcelliny
Kdyby někdo ošidit ji chtěl
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
Starý lháři
Bafuňáři
HRABĚ:
Jen žádné hádky jen klid žádné hádky
Všechny chtěl bych vyslechnout
BASILIO:
Jako svědek musím ztvrdit
To že v rámci oné smlouvy
Šlo i o peníze které
Figaro dostati měl
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
To jsou blázni
HRABĚ:
Jen žádné hádky jen klid žádné hádky
Po přestávce přijdem zpátky
Rozsudek můj vyslechnout
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO:
To je boží nadělení
To co bylo náhle není
Ďábel sám nám v přestrojení
Sebral všechno co se dá (Ďábel sám nám sebral všechno co se dá)
MARCELLINA/BASILIO/BARTOLO/HRABĚ:
Situace už se mění
Půjdou k šípku velectění
Vlídný osud v okamžení
(nám) vrátil všechno co se dá (Vlídný osud vrátil všechno co se dá )